Do you hate me, babe? // a.i.

Bonus chapter

Ashtonův pohled

Rozloučil jsem se s Hope a šel za Alex. Přiznávám, nemusel jsem na ni křičet, že byla omyl a že je kurva. Bylo to s ní strašně super. Já si ty tři roky opravdu nehorázně užil. Jen ten poslední měsíc jsem prostě potřeboval sex. A Hope mi to umožňovala. Nechtěl jsem se s ní rozejít. Miluju ji. Strašně moc. Jen prostě když jsem s Hope tak se chovám jako totální píčus. Chovám se tak, jak chce ona. Prostě jí to vysvětlím a omluvím se jí. Snad to přijme, i když pochybuju. A budu chápat když mě pošle doprdele.

"Jsem doma!" zakřičel jsem když jsem přišel domů.

"Ty jseš tak nehoráznej idiot!" přiběhl ke mě Mike, který měl uslzený oči a za ním brečící Sophie.

"Co se stalo?" zeptal jsem se nechápavě.

"Co se stalo? Ty se ještě ptáš co se stalo?!" zařval.

"Tak běž k vám do koupelny." pokynul hlavou ke schodům. Vyšel jsem je a namířil si to do pokoje. Z pokoje jsem přešel do koupelny a uviděl něco, co mě zarazilo. Hodně. Na zemi ležela o vanu opřená Alex a kolem ní bylo hodně krve a na klíně jí ležela žiletka. Ta co jsem ji zabavil Lukovi. Na zemi vedle ní byl nápis.

Miluju tě na měsíc a zpátky. Měj se tu dobře. - ta, co ti ukradla 3 roky života <\3 

"Tohle je jen blbej vtip, že jo?" zeptal jsem se Mika se slzami v očích.

"Ne, Ashtone. Je mrtvá. Kvůli tobě." z oka mu stekla slza. Zhroutil jsem se vedle ní. Kdybych tu žiletku dal jinam a byl k ní odpoledne milejší nic by se nestalo.

"Jo. Kvůli mně." přiznal jsem.

"Běžte prosím pryč. Chci s ní být sám." šeptl jsem a oni odešli.

"Promiň. Jsem píčus. Vím to." řekl jsem směrem k Alex. Neslyší mě. Už nikdy jí nebudu moct říct že ji miluju a budu tady pro ni navždy, jak jsem sliboval. Tenhle slib jsem porušil. A za to se tak nehorázně moc nenávidím.

Můj zrak se zasekl na tý žiletce. Hlavou mi proběhla myšlenka.

Můžu být s ní. Navždy a už ten slib neporušit.

Vzal jsem ji do ruky a přejel po zápěstí. Tuhle uvolňující bolest si budu pamatovat do konce svého života. Takže mi v hlavě zůstane něco přes hodinu. Říznul jsem hlouběji. A hlouběji a hlouběji.

"Bože, Ashtone!" přiběhla je mně Sophie. Kde se tu sakra vzala?

"Ne! Nech mě! Chci být s ní!" začal jsem znovu brečet.

"Ashi ne! Nemůžeme ztratit dalšího člověka." po tváři jí stekla slza.

"Mikovi bude líp. Alex je mrtvá kvůli mně! Kvůli mně! Chápeš to?!" propukl jsem v histerický pláč.

"Není mrtvá kvůli tobě. Prostě se toho na ni sesypalo moc v nesprávnou chvíli." objala mě. Ruce jsem kolem ní obmotal taky. V té jedné jsem pořád držel žiletku. Nespojil jsem ruce za jejími zády, ale dál dělal řezné rány.

"Je! Umřela jí nejlepší kamarádka, potom se jí zabil bratr a já tady pro ni nebyl. Radši jsem spal někde s Hope." devátá rána, desátá. Hloubější a hloubější. Bylo mi všechno jedno. Cítil jsem ten největší pocit viny za celý svůj život.

"Pojď za náma dolů." šeptla.

"Ne." zakroutil jsem hlavou a začal vytvářet nové rán na pravé ruce. Hluboké.

Sophie se odtáhla.

"Ashtone!" vzala moje ruce do těch jejích.

"Prosím, nech mě jít za ní. Budu ti strašně vděčnej." z oka mi vytekla slza.

"Ne, nenechám tě zemřít." řekla a někam odešla. Využil jsem toho a už kašlal na nějaké rány. Rovnou jsem přeřízl všechny žíly, které jsem viděl. Za chvíli se vrátila.

"Záchranka tady bude za deset minut." usmála se na mě.

"Proč jsi tam volala!" já chci být s Alex!" zakřičel jsem.

"Máš celej život před sebou. Přece si ho nevezmeš." vytrhla mi z ruky žiletku.

Sophie mi prostě zachránila život. Od té doby jsem s ní nepromluvil ani slovo. Od té doby už uplynuly čtyři roky. Už to jsou čtyři roky co piju, kouřím a řežu se. Hlavně čtyři roky od toho co jsem se zachoval jako totální píčus a podváděl Alex. Ale teď za všechno zaplatím.

Podíval jsem se dolů z útesu. Ruce i nohy jsem měl svázané a na zádech batoh plný kamenů. za pár minut budu s Alex. Na nic jsem nečekal a skočil jsem. Po pádu do vody jsem se několikrát hluboce nadechl, abych dostal do plic vodu. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale konečně se dostavila tma. Konečně budu s Alex.