Do you hate me, babe? // a.i.

19.

"Ano, Calume?" zvedla jsem to.

"Potřebuju pomoc. Zase." řekl zoufalým tónem hlasu.

"Co zas provedli?" zeptala jsem se.

"Nic, jen Ashton se asi nějak ošklivě pohádal s Hope a odmítá vylézt z pokoje. Padaly i strašně sprostý slova. Ashton je strašně citlivá duše. Bojíme se, že si něco udělá." skoro brečel. Panebože.

"Hned jsem tam." vyhrkla jsem a típla to. Vtiskla jsem Sophii do ruky nějaký peníze a se slovy 'Vysvětlím ti to později' jsem rychle opouštěla Starbucks. Celou cestu domů jsem běžela, takže jsem tam byla tak za 2 minuty, přičemž se mi v hlavě honily ty nejhorší myšlenky a scénáře, co se může stát. Když už jsem konečně doběhla k domu, rychle jsem se snažila odemknout dvěře, ale s mýma roztřesenýma rukama to nešlo. Sama jsem nechápala, proč se o něj tak bojím. Vždyť ho nenávidím. Když se mi konečně povedlo odemknout ty dveře, vběhla jsem do baráku a přímo jsem je za sebou zabouchla tak moc, že to museli slyšet až v Evropě.

"Kde je?" vyhrkla jsem, když jsem přiběhla do obýváku. Hope brečela, a kluci měli taky na krajíčku.

"U sebe v pokoji." odpověděl mi Mike, kterej se držel asi nejvíc. Mezitím jsem si všimla, že Luke už se neudržel a začal brečet taky. Ani se mu nedivím. S Ashtonem jsou jako jedna duše. Kdyby si něco udělal, neunesl by to.

Rychle jsem vyběhla schody nahoru, kde jsou pokoje a hledala ten Ashtonův. Nikdy jsem tam nebyla. Zajímalo by mě, jak to tam vypadá. Bože, Alex! Teď nemůžeš myslet na takový kraviny, jako je to, jak to vypadá unich v pokoji! okřiklo mě moje povědomí. 

Zaklepala jsem na dveře od jeho pokoje a čekala na odezvu.

"Běžte pryč! Nechci s váma mluvit!" slyšela jsem Ashtonův ubrečený hlas.

"To jsem já, Alex." šeptla jsem, tak že by mě nemohl slyšet. Ale slyšel a za chvíli už stál ve dveřích. Jen jsem ho uvěznila u sebe v náručí. Brečel mi do ramene.

Lukův pohled

Ti dva si za ten týden a něco docela přirostli k srdci, a už jim nedělá problém se jen tak líbat na veřejnosti. Tohle se nemělo stát. Mělo to být hraný, jenže teď to vypádá až moc reálně. Taky jim nedělá problém ten vztah předstírat, i když tady Alex není. Celkem se bojím, že do toho spadnou - nebo hůř-spadli.

"Hele Luku, my ti chceme něco říct." přišli ti dva do kuchyně a drželi se za ruku. Ouu, to nevypadá moc dobře.

"No?" naznačil jsem jim ať pokračují.

"Už nic nemusíme hrát." řekla Hope a usmála se.

"Jakto?" zeptal jsem se.

"My spolu chodíme doopravdy." usmál se Ashton a dal jí pusu.

"Jo, tak nějak jsme do toho spadli doopravdy." usmála se nevinně Hope.

"Kdy?" vykulil jsem oči.

"Tak před pěti dny." pokrčil rameny Ashton.

"Přeju vám to." usmál jsem se falešně a poplácal je po rameni. Teď jen doufat, že v tom Lex není taky. Ale myslím si, že ne. Nechovala se tak, že by jí to nějak vadilo.

Dopil jsem pití a odešel do pokoje, kde jsem napsal Annie.

Message from Luke Hemmings:

Hele, nehceš si někam vyjít?

Message from Annie Smith:

Jo, klidně :) Kdy?

Message from Luke Hemmings:

Fajn, vyzvednu tě zítra v 7 večer u tebe :)

Message from Annie Smith:

Fajn :) <3

Páni, ona napsala srdíčko. Nevěřil jsem svým očím. S úžasným pocitem jsem šel dolů, že si pustím Jak jsem poznal vaši matku. Sedl jsem si na sedačku, vzal ovladač a chtěl ji zapnout, ale Mike, který se tam z ničeho nic objevil mi ho sebral, že jde hrát xbox. Už si to zapínal, ale ovladač mu sebrala zase Hope, že se hce dívat na něco o módě. Začali se tam prát o ten ovladač a já se taky zapojil, protože jsem se chtěl dívat.

Ashton si tam jen seděl a dělal si něco na mobilu. Zato Calum se nás snažil od sebe odtrhnout, ale po chvíli odešel.

Po chvíli přišel i s Alex, ale my si jí nevšimli.

"Dost!" zařvala rázně, že by to museli slyšet snad i sousedi. Ashton se lekl, až mu mobil spadnul na zem a nám ovladač spadnul na zem, jak jsme se lekli. Snad jen Calum, který si jí všimnul a tohle čekal byl v klidu.

"Pusťte si nějakej film, kterej se bude líbit vše a neperte se tady o debilní ovladač. Jste skoro dospělí a snad máte mozek." zvyšovala čím dál víc hlas.

"Calume, kdyby něco volej, já jdu do Staru." objala ho.

"Já chci taky!" přiběhnul Mikey a objal ji.

"Kde máš Soph?" zasmála se.

"V práci." posmutněl.

"Budu pozdravovat." usmála se na něj.

"Díky!" objal ji ještě pevněji. Nějak se mu vysmekla, a už odcházela.

Snažili jsme se shodnout na jednom filmu, ale Hope vždy chtěla něco jinýho. Hádali jsme se tam asi 20 minut, až už se Hope naštvala. Hodně naštvala.