Do you hate me, babe? // a.i.

23.

Bohužel tenhle moment skončil, protože nám došel kyslík. Hleděli jsme jeden druhému do očí a mně srdce bilo jako o závod. Miluju ho. A jsem si tím 100% jistá.

"Miluju tě." zašeptal najednou.
"Taky tě miluju." usmála jsem se.

Ještě chvíli jsme tam tak leželi v objetí a já na něm usnula. Zase.

Ashtonův pohled

Alex zase usnula. Chápu ji, byla toho na ni hodně. Já byl taky unavený, ale byl jsem tak moc šťastný, že jsem nemohl usnout. Pořád se mi v hlavě přehrával ten dokonalý moment. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Takže bych vlastně mohl Hope poděkovat.

Nějak jsem se vysoukal z objetí Alex a přešel do koupelny. Přede dveřmi na stole jsem uviděl tu žiletku. Vzal jsem ji do koupelny a tam ji vyhodil do koše. Potom jsem ze sebe sundal všechno oblečení a vlezl do sprchy, kde jsem strávil minimálně půl hodiny. Potřeboval jsem ze sebe smýt všechna ta objetí od Hope.

Vylezl jsem a oblekl si čisté boxerky. Přešel jsem do pokoje a otevřel okno, protože ten Hopin (? :D) parfém byl pořád cítit. Vlezl jsem si do postele za Alex a přikryl nás. Po chvíli jsem taky usnul.

--

Ráno se mi dostalo snad nejlepšího probuzení za posledních pět let.
"Vstávej." dala mi Alex pusu na čelo a prohrábla se mi rukou ve vlasech.
"Ještě chvilku." zabručel jsem ospale a převalil se na bok.
"No ták. Je dvanáct dopoledne, spáči." zasmála se tím jejím krásným smíchem.
"To nevadí." přitáhl jsem si polštář blíž k hlavě.
"Tak já jdu vařit. Potom přijď dolů." zasmála se Alex a chtěla slézt z postele. Neumí vařit, chtěla mě jen dostat na nohy.
"Neumíš vařit." zasmál jsem se, ale pořád neotvíral oči.
"Sakra." zasmála se taky.
"Vstávej už." pořád se smála a stahovala ze mě přikrývku.
"Néé!" smál jsem se taky a snažil jsem se tu přikrývku stáhnout zpátky na sebe. Je výhoda mít svaly, protože jsem si tu přikrývku stáhl zpátky.
"Mě nepřepereš, zlato." zasmál jsem se.
"A já jsem si myslela, že Mikey spí vždy nejdéle." povzdechla si.
"Ten beztak ještě spí." uchechtnul jsem se a posadil se.
"Ten už dávno hraje v obýváku videohry." zasmála se.
"Ale já chci ještě ležet." znovu jsem si lehnul.
"Tak budeme ležet spolu." lehla si vedle mě.
"Pustíme si film?" zeptal jsem se. Alex jen přikývla a já jsem se zvednul z postele, abych mohl podat ze stolu notebook.
"Máš Jumanji?" zeptala se Alex.
"Ne. Co to je?" nadzvedl jsem obočí.
"To je strašne mega film. Jeden kluk najde hru a bude ji hrát se svojí kámoškou a ona ho vcucne ta hra, že bude v džungli tolik let, než na kostkách padne pět. Ta holka tu hru nedohraje a zdrhne z toho domu, takže on zůstane v tý hře. O dvacet šest let později ten barák koupí jedna paní, která má dvě děti a ony tu hru najdou. Ten kluk hodí pětku a ten teď už chlap z tý hry vyleze a jak hrajou dál tak budou vylézat i jiný věci. No a budou muset najít tu holku co to s ním hrála dřív, aby to mohli dohrát a jak ji najdou, tak se to budou snažit dohrát." stručně mi vysvětlila obsah filmu.
"Tak pro to běž k tobě." usmál jsem se.

Za chvíli tu byla i s flashkou. Strčil jsem ji do notebooku a za chvíli už jsme sledovali Jumanji.

"To bylo dobrý." zasmál jsem se, když film skončil.
"Že? Nejdeme už konečně dolů? Mám hlad." zaskuhrala.
"Nezajdeme si do restaurace?" zeptal jsem se.
"Fajn. Ale nepočítej s tím, že budeš platit." zasmála se.
"S tím počítám." mrkl jsem na ni.
"Nemáš důvod za mě platit." vyplázla jazyk.
"Mám." usmál jsem se.
"Já budu svoji princeznu rozmazlovat." přitáhnul jsem si ji do objetí.
"A to řekl kdo, že jsem tvoje princezna?" trochu se odtáhla, aby mi viděla do očí.
"Já." usmál jsem se.
"Ale mě se nikdo neptal." zabořila se mi do hrudi.
"Posaď se na kraj postele." zasmál jsem se. Posadila se a já si před ní klekl na jedno koleno, jak kdybych ji chtěl žádat o ruku.