Osudové lásky

5.Část

-pohled Míši-

Když někdo zazvonil, šla jsem otevřít.. "Jé, ahoj, jsi tu na čas... "Řekla jsem s úsměvem a objala Martina. "Ahoj, vždyť víš, že se snažím chodit všude v čas... A daří se!" Mrkl na mě.. "Je mi to jasný... Tak pojď dál, přece nebudeš stát mezi dveřma." Řekla jsem a pozvala jsem ho dovnitř. "Dobře, díky." řekl. "Jo, jo." Řekla jsem. "Dáš si víno a popcorn? Můžem kecat nebo koukat na nějakej film..." zeptala jsem se "Jo, víno si dám, je jedno, jestli červený, nebo bílý... A můžem si dát popcorn a jen tak si povídat.." Řekl a já přikývla.. Přinesla jsem dvě skleničky a už udělala popcorn.. Povídali jsme si asi dvě hodiny a pak jsme si řekli, že napíšeme Niki... Zapla jsem tedy notebook a najela na chat s ní.. No byla docela sranda si s ní psát, když vedle mě seděl Martin a radil mi, co jí mám napsat.. Nakonec to došlo až k tomu, že jsme se museli vyfotit, aby nám to Niki věřila, že jsme BFF byla to hezká fotka.. Udělala jsem vtipný xicht a Martin mi dal (samozdřejmně kamarádskou) pusu na tvář..

-Pohled Niki-

Rozhodla jsem se, že udělám k večeři špagety. Ty totiž umím ze všeho nejlépe... Nachystala jsem si všechny potřebné věci a začala je krájet. Vytáhla jsem špagety, přečetla si, jako vždycky, jak dlouho je mám vařit, protože nejsem schopna si to ani po těch asi osmi letech, co je dělám, zapamatovat. Dala jsem ohřát vodu, na sporák položila pánev a začala ji rozehřívat. Vtom mi pípl mobil, messenger. Psala Míša. "Ahoj, tak co nákupy dneska, líbilo se?"  Usmála jsem se a ihned odpověděla. "Jo, bylo to super... Musíme zase někdy zopakovat..."  Víc jsem to moc neřešila. Míše měl přece dneska přijít ten kamarád, nechtěla jsem ji otravovat... "A co děláš?" Přišla po chvíli zpráva. Vyfotila jsem nakrájené kousky kuřete společně s kelímkem smetany a strouhaným sýrem. "
Budu vařit špagety... :D"
"A můžeme se přijít najíst? :D" Přišla odpověď. Musela jsem se zasmát. "Vy máte přece chipsy, ne?" Chvilku bylo ticho, tak jsem hodila na pánev krájené maso a trochu ho opekla, pak mobil znovu pípl. "Maso je prej maso..." Pokrčila jsem rameny. Na tohle jsem vážně nevěděla, co odpovědět. "Hmmmm..." Napsala jsem, co jiného taky na podobnou zprávu napsat. "Prej jestli to chutná dobře..." Ozval se opět mobil. Hrábla jsem po něm, už jsem vážně nevěděla, co na to napsat... Navíc jsem se bála, že moje vaření skončí připálením, jako posledně. "Hmmm..." Odpověděla jsem opět a věnovala se míchání masa. Asi po dvou minutách mobil zapípal znovu. Moc jsem tomu zprvu nevěnovala pozornost, když zapípal ještě jednou. "Nepiš pořád 'hmmm'..." Zněla první zpráva. Na druhé bylo: "Vzkazuje ti to Ati..." Mávla jsem nad tím rukou. Co já vím, Míša Atiho moc dobře nezná... Nebo snad ne? "Jasně, to určitě..." odepsala jsem s úsměvem.
"Ne, vážně ti to vzkazuje Martin... Hele, nechceš mu něco vzkázat? :D"
"Hele, to je blbost, moc se mi nechce ti věřit :D"
"Vážně, bavíme se tu s Atim... :D"
"Jo? A říkal o mně ještě něco?"
Chvíli bylo ticho. Pak přišla zpráva: "To ti prej chce říct sám... :D" Moc jsem to neřešila, zamkla mobil a zjistila, že maso se mi trochu připejká... "DO PRDELE!" Zařvala jsem, vrhla se k pánvi a začala zuřivě třít vařečkou o povrch... Naštěstí to nebylo tak hrozný, takže když jsem kuře zalila smetanou, zdálo se, že vše bude v pořádku. Byla jsem trochu naštvaná, že jsem se do debaty s Míšou zabrala natolik, že jsem večeři málem připálila. Pak mobil pípl znova. Chvíli jsem přemýšlela, zda se mám na zprávu podívat, pak jsem ji ale otevřela. Míša mi poslala fotku. Dělala  na ní bláznivý ksicht a Martin (chcete-li Ati) jí dával pusu na tvář. Spadla mi brada a v hlavě mi zněla jediná myšlenka: "Panebože, proč mi neřekla, že spolu chodí..."