Osudové lásky

12. Část

-Pohled Niki-

Poté, co Míša odešla, celý den jsem tak nějak proležela - koneckonců - mám prázdniny - takže jsem jen tak líně ležela, dospávala a koukala na videa. Pořád mi leželo v hlavě, jak mi Míša říkala o tom, že bych to měla Martinovi nějak vysvětlit. Už několikrát jsem najela mobil a rozhodla se napsat mu, ale vždycky jsem ho zase vrátila zpátky. Nakonec jsem se ale překonala a vytáhla mobil.
"Ahoj Martine... Chtěla bych se ti za včerejšek omluvit... Je to celkem komplikovaný... Ale chtěla bych ti to vysvětlit..." Odpověď přišla celkem rychle, asi do dvou minut. "OK, jasně... Bude pro tebe lepší napsat to takhle přes zprávy, nebo bys mi to radši řekla osobně? :)" Usmála jsem se. "Já nevím... Asi by to bylo lepší osobně..." Chvilku jsme si ještě psali, než jsme se domluvili, že se sejdeme v blízké pizzerii, kde mu vše vysvětlím... Tedy, pokusím se vysvětlit... A že to bude přátelská schůzka...

Dohodli jsme se, že se tam sejdeme asi za hodinu a půl, takže jsem musela rychle vyletět z postele, abych se stihla připravit. Naštěstí jsem to stihla, ale vyletěla jsem z baráku rychlostí blesku, abych stihla dřívější autobus, což se naštěstí podařilo...

-'Pohled Míši-

Když jsem odcházela od Martina, tak mi přišla SMS od Ondry.. "Ahoj, nechceš někam zajít?" bylo v SMS.."Ahoj, jo, mám čas, jestli chceš, tak můžem" napsala jsem"Okej, tak za půl hodinky u KFC v centru?" napsal"Jasně.. Jsem kousek, tak tam budu.. " Napsala jsem "Dobře, tak zatím.. " Bylo ve zprávě. "Zatím." Napsala jsem a šla jsem rovnou ke KFC do centra. Když jsem tam dorazila, tak jsem měla ještě pět minut, tak jsem si sedla na lavičku a čekala na Ondru.. Konečně jsem ho zahlédla a musím přiznat, že jsem trochu znervózněla.. "Ahoj" pozdravil mě "Ahoj" pozdravila jsem ho "Tak co, jak je?" zeptal se "Jo, fajn, mimochodem, nečekala jsem, že se tak rychle sejdeme, jak se máš ty?" zeptala jsem se a zasmála se.. "Jo, mám se super.." řekl "Tak to jo" řekla jsem a usmála jsem se.. "Půjdem na kafe?" zeptal se "Jasně" řekla jsem a šli jsme do KFC na kafe.. Celej den jsme chodili po Praze.. Bavili se a užívali si... Večer jsme se vraceli domu.. Ondra mě doprovodil až domu.. "No tak asi ahoj.. Zase se můžeme někdy sejít" řekla jsem.. "Jasně, to doufám" řekl a usmál se tím jeho usměvem k sežrání... "No nic, já asi půjdu..." řekla jsem Ondra ke mě přišel a obejmul mě, což jsem teda nečekala "tak ahoj" řekl "ahoj" řekla jsem a odešla jsem domu...

-Pohled Niki-

Vystoupila jsem z autobusu a šla přímo k pizzerii. Upřímně jsem k ní běžela, protože ten autobus měl mírné zpoždění... A já nerada chodím pozdě... Když jsem doběhla až k pizzerii, Martin už tam stál. "Ahoj..." Pozdravila jsem ho s úsměvem. Pak jsem ale trochu znejistěla. "Nejdu pozdě?" Zasmál se. "Ahoj... Ne, v pořádku... Já jen radši chodím o něco dřív..." Objali jsme se a pak jsme už vešli do té pizzerie. "Tak... Co si dáme?" Zeptal se. "No... Co třeba Pizzu?" Odpověděla jsem mu a on se zase zasmál. "Sníš celou?" Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou. Chvilku jsme pak stáli nad jídelním lístkem a přemýšleli, jakou pizzu si dáme, došli jsme k závěru, že nejlepší bude asi klasická Capricciosa... Posadili jsme se ke stolu a já Martinovi, i přes jeho počáteční protesty zaplatila půlku z té pizzy. A pak jsem začala mluvit. Tak nějak jsem to že sebe sypala jedno za druhým, že jsem byla z toho všeho zmatená a překvapená a že to všechno na mě asi bylo moc rychlý... Martin celou dobu seděl naproti mně a občas chápavě pokýval hlavou. "Takže... Nezlobíš se... Že ne?" Pípla jsem tiše, když jsem konečně domluvila a smutně se na něj podívala. "A proč bych se měl zlobit?" Zeptal se absolutně vážně. "Já tě, náhodou i celkem chápu..." V tu chvíli nám už ale donesli pizzu a my se pustili do jídla...

Dneska trošku kratší a bohužel i trošku slabší... :( Pokusíme se to napravit... Jinak děkujeme za 300 shlédnutí příběhu :))