Osudové lásky

30.Část

-Pohled Míši-

Ráno jsem se vzbudila... No, já jsem vlastně skoro ani nespala... Podívala jsem se vedle sebe a tam byl rozvalený a spokojeně spící Péťa. Usmála jsem se sama pro sebe a chvíli jsem na něj koukala... Nekonec jsem se rozhodla, že bych měla vstávat a připravit něco k jídlu. I když Péťa asi nebude mít moc hlad. Došla jsem do kuchyně a nejdřív jsem vzala ty prášky na bolest hlavy, co jsem připravila už včera pro Péťu a nalila jsem mu do skleničky studenou vodu. Obojí jsem vzala a přinesla jsem mu to na noční stolek k posteli. Pak jsem se došla převléknout a udělat ranní hygienu. Když jsem se konečně dostala do kuchyně, tak jsem se rozhodla, že udělám rovnou oběd. Nechtělo se mi dneska moc vařit, a proto jsem zvolila jednoduché a rychlé jídlo a to špagety.
Za chvíli jsem měla hotovo. Když jsem dovařila, tak jsem ani nějak neměla hlad, takže jsem se šla podívat na Péťu. Zrovna když jsem odcházela z kuchyně, tak jsem slyšela, jak Péťa říká, že ho bolí hlava. "Dobré odpoledne." řekla jsem a podala mu vodu s práškem. "Ahoj, děkuju" řekl a děkovně se na mě podíval. "Kolik jsme toho včera vypili?" zeptal se. "Lásko, dost na to, aby ti bylo takhle špatně." řekla jsem a pohladila ho po vlasech. Vážně byl uplně zelenej. "Víš co? Dneska bys měl odpočívat a trochu se z toho vyspat. A nic proti, ale řídit tě rozhodně nenechám." dodala jsem, když  jsem viděla, že chce něco říct. "Takže?" zeptal se zvědavě. "No, co kdybys tu dneska zůstal se mnou a jen tak bychom se váleli v posteli..." nestihla jsem nic dál říct. "Jo, to se mi líbí!" řekl Péťa se šibalským úsměvem. "V žádným případě. Budeš odpočívat a kdybys mě nechal domluvit... Chtěla jsem říct, že se můžem povalovat v posteli a koukat na filmy." řekla jsem. "No dobře, no.. Ale tamto by bylo lepší." řekl Péťa a začal se culit a obejmul mě kolem pasu. Já jsem mu dala "pohlavek" jen ze srandy tak aby ho to nebolelo. Zkoukli jsme spoustu filmů. Chvilkama jsem i blbli. No prostě dokonalej den. "Nechceš tady teda ještě dneska přespat?" zeptala jsem se. "Dobře, rád.. ale zejtra pojedeš ke mně, protože musím natočit nějaký to video a teď pár dní budeš zase spinkat ty u mně." řekl Péťa a dal mi pusu. "dobře" řekla jsem. 

-Pohled Niki
Když jsem se ráno probudila, bylo asi půl deváté. Netáhli jsme to včera moc dlouho a ani jsme nějak moc nepili, takže mě tohle probuzení ani příliš nepřekvapilo. Martin už se začínal taky probouzet, a ani on nevypadal po včerejšku nějak zvlášť zničeně, takže to vypadalo na celkem fajn den. Dohodli jsme se, že společnými silami zkusíme nějak uklohnit vajíčka. Zvládla bych to sama, ale od té doby, co jsem připálila smetanovou omáčku na těstoviny poté, co mi Míša poslala fotku s Martinem, mě ani Míša, ani Martin že záhadných důvodů nechtějí pustit samotnou do kuchyně. I když jim (jako vždycky marně) vysvětluju, že to bylo jen chvilkové zatmění...
Takže to dopadlo tak, že zatímco Martin smažil vajíčka, já potírala rohlíky máslem a krájela zeleninu. (Bravo, Niki, z tebe bude jednou kuchař!) Na dnešek jsme byli s Martinem domluvení, že zajdeme na nákupy. S Nimi jsme se sice domlouvali taky, ale až někdy za týden. Přece jen, je už prosinec, blíží se vánoce a my, jak jsme si přiznali, zatím nemáme dárek pro nikoho. (:D) A vyrážet na nákup v celorepublikové nákupní horečce týden (nebo dokonce den) před Štědrým dnem se nám taky nechce. Dovařili jsme snídani, najedli se a začali se chystat. Rychle jsme na sebe naházeli nějaké oblečení a tryskem vylétli z domu, protože autobus, který jsme měli pro náš "výlet" naplánovaný měl odjíždět za dvě minuty.

-Pohled Míši-

Když  jsem se ráno probudila, no, spíš dopoledne, tak jsem se podívala vedle sebe, kde Péťa ještě roztomile spinkal. Ostatně jako vždycky... Rozhodla jsem se, že pujdu udělat oběd. Původně jsem se chtěla ještě převléct, ale nakonec jsem se na to vykašlala a zůstala jsem jen v košili a spodním prádle. Přišla jsem do kuchyně a připravila jsem si věci, co budu potřebovat. Rozhodla jsem se, že udělám langoše. Začala jsem dělat těsto. Za chvíli mě někdo objal kolem pasu. No jasně, že ten někdo byl Péťa. "Dobré ráno, lásko" zašeptal mi do krku a dal mi pusu na rameno. "Dobré" řekla jsem a pootočila jsem hlavu trochu na něj. "Copak kuchtíš?" zeptal se Péťa. "No, dělám langoše. Doufám, že je jíš." řekla jsem trochu nejistě. "No jasně, že je jím" řekl Péťa a usmál se. Chtěla jsem dál pokračovat ve vaření, ale Péťa si mě otočil směrem k němu a začal mě líbat. Já jsem vesele spolupracovala. Po chvíli mě Péťa chytl za pas a vysadil mě na kuchyňskou linku bez toho aby přerušil naše spojené rty. Péťa mi začal pomalu rozepínat košili a já jsem mu začala sundavat tričko. Když v tom někdo zazvonil. "Do prdele" řekla jsem. Slezla jsem z linky a začala jsem si opět zapínat všechny knoflíky a Péťa nespokojeně zamručel. Dala jsem mu rychlou pusu a ještě jsem si došla do pokoje pro legíny, které jsem si rychle nandala a pak jsem šla otevřít dveře. Když jsem otevřela dveře, tak jsem jen překvapeně civěla.

Ahojte. Moc děkujeme za tolik přečtení. Jste neuvěřitelní :3 A mimochodem, kdo myslíte, že stojí za dveřma?? :D