Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 5.

Věnováno
AndulkaKuchaov

Ráno jsem se probudila velmi brzy. Bylo půl šestý. Vyhrabala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby a rozčesala vlasy. Pak jsem se převlékla do uniformy. Nebrala jsem si plášť. Nechtělo se mi a navíc nejsem na pláště. Do něj mě nikdo nedostane. Vylezla jsem z pokoje a ve společence jsem si sedla do křesla. Najednou jsem uslyšela kroky. Mířili ke mně. Když jsem se otočila, stál tam Remus. Byl začtenej do nějaké knížky. Chtěl si sednout do křesla, ale bylo dál. Spadl na zadek a já jsem se rozesmála. Vyskočila jsem na nohy a pomohla mu postavit se. ,,Musíš být opatrnější. Nikdy nevíš, co je pod tebou." smála jsem se a zvedla jsem mu knížku. ,,Děkuju ti." odpověděl se smíchem. Chtěla jsem jít zpátky do svého křesla, ale zakopla jsem o koberec. Zase jsme se začali smát jak blázni. Remus mi pomohl na nohy a sedli jsme si na velkou sedačku. ,,Tak co, těšíš se na vyučování?" zeptal se mě. ,,Ne, já nemám ráda učení. Nejsem ale dutá jak poleno. Jde mi to samo. Umíš už nějaká kouzla Remusi?" ,, Ano, už umím Aquamenti, wingardium leviosa a lumos, nox." divila jsem se.,, Tolik? Naučíš mě je teď, máme čas. Prosím." kývl a začal mě učit kouzla. Potom mě řekl něco o lektvarech a přeměňovámí. Když jsem uměla ta kouzla, bylo už sedm hodin. ,, Půjdeme je vzbudit ne?" zeptala jsem se Remuse. Kývl na souhlas. Holky jsem vzbudila rychle, ale když jsem přišla k Remusovi, podíval se na mě poraženecky. ,, Nejde mi je vzbudit. Nenapadá tě něco?" zeptal se mě. Blýsklo se mi v očích. ,, Napadá, ale dej pozor. Budeme muset utéct. Tak na tři. Raz. Dva. Tři! Aquamenti!!" vykřikla jsem a z mojí hůlky vystříkl proud vody. Ten pokropil Pottera, Blacka a Petera. Vydali jsme se s Remusem na útěk. Slyšela jsem Siriusovo klení na naše osobnosti. Ti mě nebudou mít rádi. Tedy až na Rema. Když jsme doběhli do Velké síně, holky už tam byly. Rozloučila jsem se s Remusem a šla jsem k nim. ,, Dobré ráno." řekla jsem vesele. Holky se na mě podívaly s otazníky v očích. ,, Co se stalo?" zeptala se mě Lily. ,, Právě jsem probudila vodou Pottera, Blacka a Petera. Budou tu za tři, dva, jedna..." jakmile jsem odpočítala, do síně vstoupili jmenovaní kluci. Podívali se na mě a já jim věnovala oslnivý úsměv. Sirius si to ke mně nakráčel ,,Ještě jednou tohle uděláš a něco uvidíš." zasyčel. Jen jsem na něj mrkla a otázala jsem se ,,A co uvidím? Tvoje mokrý vlasy? Už se bojím... Prosím zachraňte mne! Má mokrý vlasy!" hrála jsem divadélko a všichni, kdo mě slyšeli se smáli. ,,Měl by sis ty vlasy vysušit. Nebo nastydneš..." ušklíbla jsem se na Siriuse a otočila jsem se zpět na snídani. Jenže Sirius vytáhl hůlku a namířil ji na mě. Vytáhla jsem tu svou a namířila jsem ji na Siriuse. Ten na mě vyslal kouzlo. Najednou mi někdo v hlavě pošeptal, co mám dělat. Poslechla jsem. Odrazila jsem kouzlo a vykřikla ,,Expelliarmus!" Siriusova hůlka ležela v mé ruce. Celá síň zmlkla. Není zvykem, aby prváci co neznají žádná kouzla, bojovali proti sobě. Najednou k nám zamířila Minnie. Začala jsem McGonagallový tak říkat, ani nevím proč. ,,Co to má znamenat. Pane Blacku po škole a vy slečno taky. A vůbec, jak to že znáte kouzla, když jste ani nebyli na vyučování. Vy, pane Blacku máte rodiče kouzelníky, ale vaše opatrovnice nekouzlí. Pojďte se mnou slečno." rozkázala Minnie a já jsem rychle vzala ze stolu topinku a jablko a vyrazila jsem za ní. Ještě jsem mezi dveřma zamávala na holky a zmizela jsem z dohledu. Došly jsme k jejímu kabinetu. ,,Pojďte dál a posaďte se. To cose stalo, bylo spojení s vaším strýčkem. Občas se stane, že dotyčná osobo promluví ve vaší hlavě. Říká se tomu Nitromluva. Můžete s určitou osobou komunikovat pomocí myšlenek. Vy na to máte nadání. Jsem jedna z mála, která to dokáže. Musíte se to ale naučit. Vy slyšíte, ale nemluvíte. Jelikož mám také tohle nadání, budu vás učit. Každý pátek od tří do pěti. Souhlasíte?" ,, Souhlasím a můžu se zeptat, nemáte můj rozvrh?" kývla a podala mi papír. ,,Děkuji a s kým budu mít ten trest?" zeptala jsem se. ,,Vy společne s panem Blackem budete uklízet učebnu lektvarů. Přesně v šest hodin večer budete čekat ve vstupní síni. První hodinu máte se mnou, tak si běžte pro věci." vysvětlila ni a poslala mě pryč. Při cestě do věže jsem snělka topinku a jablko. Vzala jsem si věci a zamířila na vyučování. První hodina bylo přeměňování. Seděla jsem s Lily a poslouchala výklad. Když zazvonilo, šla jsem na další hodinu. Najednou mi někdo vyrazil věci, byla to Bellatrix. Začala na mě řvát. ,,Co si o sobě myslíš ty špíno. Uhni mi z cesty nebo se ti něco něpekného stane. " začala jsem se rozhlížet, kde mám hůlku. Když jsem ji spatřila, natáhla jsem se pro ní, ale Bellatrix mi dupla na ruku. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale potlačila jsem je a zlostně jsem se podívala na Bellatrix. ,,Tím že mi budeš stát na ruce , nic nezmůžeš a navíc ti nebudu moct uhnout." zasyšela jsem a zlostně jsem propalovala pohledem. Zvedla nohu z mojí ruky a já jdem sebrala hůlku a věci. Stoupla jsem si naproti Bellatrix a znovu jsem zasyčela. ,,Ještě jednou mi řekneš špíno a uvidíš jasný? Nemáš právo mě takhle oslovovat." ta zbledla a couvla. Obešla jsem jí a hrdě odešla. Přede mnou stály holky a vedle nich kluci z Nebelvíru. Koukali na mě s otevřenou pusou. Chtěla jsem okolo nich projít, ale Sirius mě chytil za ruku a zastavil. Bohužel to byla ta ruka, kterou mi Bellatrix zašlápla. Rychle jsem mu jí vytrhla a pokračova v cestě. Když nastal čas oběda, sedly jsme si s holkama a začaly jsme si povídat. Vyptávaly se mě na ten ranní incident a pak ten s Bellatrix. Neřekla jsem jim o Nitromluvě. Po obědě jsme měli obranu. Učili jsme se různá kouzla a ja jsem byla nejlepší. Po vyučování jsem se rozhodla, že půjdu do Sovince. Poslala jsem Mie dopis.

Milá Mio,
V Bradavicích je krásně. Jsou tu čtyři koleje. Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Já jsem v Nebelvíru. Dneska jsem vyfasovala školní trest, ale nezlob se na mě. Díky němu jsem zjistila, že mám nadání pro Nitromluvu. Dokážu komunikovat pomocí myšlenek. Našla jsem si kamarády. Kromě Lily a Kate ješte Amber Scottovou a Remuse Lupina. S Lily, Kate a Amber jsem na pokoji. Jsou všechny v Nebelvíru. Škoda, že to nemůžeš vidět. Měj se hezky.

S láskou Angel

PS: pokud budeš chtít odepsat, vlož Amálce dopis do zobáku a řekni jí, aby letěla do Bradavic. Ona mi pak dopis doručí.

Když jsem poslala Amálku, zamířila jsem na kolej. Když nastal čas, šla jsem s Blackem plnit trest. Bylo to hnusný. Všude byl nějaký sliz. Celou dobu jsem Blacka ignorovala. Potom jsme šli na večeři a po ní jsem di šla dělat do knihovny úkoly. Dvě eseje a jedno krátké pojednání. Když jsem měla hotovo, vrátila jsem knihy a vydala jsem se zpátky na kolej. Jenže když jsem prošla obrazem, něco explodovalo a já jsem byla celá od slizu. Na křeslech se šíleně smáli kluci. Tedy až na Rema, ten se snažil udržet kamenou tvář. Nevedlo se mu to ale. Najednou mě něco napadlo. Rxchle jsem k nim doběhla a každého jsem obejmula. Teď byli od slizu i oni. ,,Tohle je válka kluci." vykřikla jsem a se smíchem jsem odběhla do pokoje. Vyčistila jsem si uniformu a potom co jsem se vysprchovala a vyčistila zuby. Popřála jsem holkám dobrou nic a šla jsem spát.

Další kapitola je věnovaná osobě, která mě strašně podporuje. Moc ti děkuju Ani. :) doufám, že vás kapitola potěšila. Omlouvám se za chyby a překlepy. :) Sara