Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 21.

Dneska je ples. Všechny starší ročníky se chystají a my Poberti taky. Obléknu na sebe černé legíny, bílé tílko a přes to přehodím dlouhý černý svetr, který se nedá zapnout. Vlasy si svážu do culíku a vyběhnu z pokoje. Ve společence už čekají kluci. Jen co mě spatří, kývnou mi na pozdrav. ,, Můžeme vyrazit?" zeptá se Sirius. ,,Jdeme!" řeknu místo ano. Rozejdeme se, a když vyjdeme z obrazu, zahneme na druhou stranu, než je Velká síň. Dojdeme k obrazu, na kterým je strom s listy. Lehce na něj fouknu a pod ním se otevřou malá dvířka. ,,Lumos." řeknu a s napřaženou hůlkou zmizím v chodbě. Kluci mě následují. Jdeme asi deset minut a pak vylezeme pod velkým stolem s občerstvením. Nikdo si nás nevšiml. Tak vlastně máme celou hodinu, jenže se musíme připravit. Já zůstávám za stolem a Remus běží za jeden ze sloupů a Sirius s Jamesem běželi ke stolům. A Peter se schoval za záclonu. Tak a teď už jen čekat...

Začátek plesu

,,A nyní zahajuji tento Silvestrovský ples. Hudba prosím!" zvolal Brumbál. Ozvala se překrásná hudba. Studentky v přenádherných šatech tančily se studenty. Všichni byli tak sehraní, bylo to krásné. Otočka, krok, krok, otočka a zvedačka. Bylo vidět, jak si to studenti užívají. Úsměvy na tvářích a ladné pohyby. Doufám, že se nám to podaří. Uplynulo už několik tanců a já jsem byla okouzlená. Koutkem oka jsem zahlédla Siriuse, jak mává na Rema a Petera. Když dozněla hudba, přišla naše chvíle. Použila jsem kouzlo, díky kterému jsem mohla jako hrát na klavír. Pokládala jsem prsty na klávesy, které neexistovaly, ale přeci se ozývaly tóny. Všichni se začali rozhlížet. Vyskočili jsme s Poberty z úkrytu na namířili naše hůlky na strop. V pravidelných intervalech začaly vylétávat světle modré jiskry. Na stropě se tvořily hvězdy. Odpojila jsem se a elegantní chůzí jsem došla doprostřed prázdného parketu. Prsty jsem stále hrála na neviditelný klavír. Teď se odpojil i Remus. Začal mávat hůlkou nad hlavou a přitom mumlal kouzlo. Z hůlky vytryskly zlaté jiskry. Začali oblétávat celou místnost. Už mířili pouze Sirius s Jamesem a Peterem. Všichni to sledovali s údivem v očích. Byli unešeni. I profesoři to sledovali s úsměvem. Zlaté jiskry se začali přidávat k hvězdám. Kluci šli ke mně. Když přišli, chytli jsme se za ruku, v které nebyla hůlka. Propojené ruce nám začali zářit. Za námi se začali formulovat naši patroni. Kouzlo jsme se neučili v hodinách, ale sami. Za mnou se ve vzduchu objevila liška, za Jamesem jelen, za Siriusem velký pes. Za Peterem krysa a za Remem něco, co se nedalo poznat. Vypadalo to jako velký vlk, ale pouze my jsme věděli, co to je. Za námi zářili naši patroni a z hůlek nám vytryskly jiskry. Ty se nad našimi hlavami spojily a letěli ke stropu. Když se dostali až na strop, rozprskly se a hvězdy začaly explodovat. Padaly dolů drobné třpytky. Kouzlem jsme to začarovaly, takže to nemohlo přestat. Nakonec jsme zrušili své patrony a uklonili jsme se. Všichni začali tleskat. ,,Děkujeme vám. Moc vám děkujeme." řekl James. ,,A nyní je čas na tanec." ozval se zase Sirius. Jakmile dořekl, chtěl něco řít James, ale Brumbál ho přerušil. ,,Moc vám děkujeme za úžasné finále. Sice už neměl být žádný tanec, ale tomuto se nedokáže odolat. Bohužel... Stále platí zákaz o nepřístupnosti. Musím vás poprosit, aby jste odešli." Všichni jsme posmutněli. Jenže studentky se studenty začali pokřikovat. Dávali jasně najevo svůj nesouhlas. Prý by jsme mohli zůstat aspoň na tenhle tanec a tak.. ,,Nu dobrá tedy. Můžete zůstat. Jen mi odpovězte na otázku. Jak jste se sem dostali?" zbledli jsme. ,,No já si myslím, že už asi půjdeme. Užijte si tanec a nashledanou." jako na povel jsme se dali na útěk. Co by se asi stalo, kdyby se provalilo, že jsme tu celou dobu? Běželi jsme ke dveřím a mávali jsme na rozloučenou. Když jsme vyběhli ze síně. Nezastavovali jsme se, až když jsme byli u kluků na pokoji. Tam jsme se asi další čtvrt hodinu radovali a oslavovali jsme úspěch.

Konečně mám hotovou kapitolu. Omlouvám se za chyby a překlepy. Psala jsem ji v buse, ve frontách atd. Prostě všude, kde se dalo, ale jak už jsem psala, mrzí mě ta pauza, ale jinak to nešlo... :( No ale doufám, že vás bavila kapitola. Snažila jsem se vymyslet něco super, ale nejsem s tím moc spokojená. Mohlo to být lepší... :) Sara