Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 22.

Je po prázdninách a to znamená, že začíná škola. Absolutně se mi nechce vstávat, ale s tím nic nenadělám... Ráno, když jsem se probudila, holky ještě spaly. Vykopala jsem se z postele a řádně ji po sobě ustlala. Vzala jsem si uniformu a zalezla do koupelny. Tam jsem si dala rychlou sprchu. Pak jsem si rozčesala vlasy, vyčistila zuby a převlékla se. Když jsem vylezla z koupelny, bylo půl šestý. Nechápu, proč vstávám tak brzy, ale co. Do tašky jsem si dala učebnice, pergameny a prostě pomůcky na psaní a do vyučování. Hůlku jsem dala do hábitu a otevřela okno. Holky budit nebudu, o to se postará Lily. To bude sranda, chudák Kate. Nikdy se jí nechce vstávat... Lily ji vždy zkropí od hlavy až k patě. Při té představě jsem se musela uchechtnout a vydala jsem se na snídani. Po cestě jsem přemýšlela, co si asi dám. No asi to rozhodnu až na místě. Velká síň nebyla ještě tak plná. Nejvíc tu bylo studentů z Havraspáru. Čím to asi bude... Zasedla jsem ke stolu a zamyšleně pozorovala jídlo. Nakonec vyhrál bílý jogurt s ovocem a müsli. K pití jsem si vzala pomerančový džus a pustila jsem se do jídla. Když jsem dojedla, přišly holky. Kate byla rudá v obličeji a Lily se culila. Takže proběhla jejich klasická ranní rutina. Už mi cukaly koutky, ale Kate se na mě nebezpečně podívala. „Opovaž se An! Ani na to nemysli!!!" to už jsem nevydržela a začala jsem se smát jak pomatená. Kate zrudla a v očích jí nebezpečně blýskalo. Radši jsem smích zastavila a nasadila svou neprostupnou masku. Nikdo mi nedokázal z obličeje vyčíst, na co myslím. No co... Léta praxe. Holky si sedly a Lily se chopila slova. „Stejnak nechápu, proč nechceš vstávat. Každý ráno tě zliju vodou a ty se nepoučíš. A pak jsem ještě uražená... Ty bys určitě prospala i svou smrt." Nevydržela jsem a vyprskla smíchy, jenže já se napila, takže džus letěl ven. „Sakra!" dostala jsem ze sebe mezi kašlem a smíchem. Jenže pak jsem se začala dusit, asi jsem ten džus trochu vdechla. Kašlala jsem jak o život. Bolely mě plíce a z očí mi tekly slzy. Amber vyskočila na nohy a dala mi herdu do zad. Trochu to pomohlo, ale furt jsem kašlala. Díky bohu to přestalo a já se mohla nadechnout. Byla jsem úplně rudá v obličeji. „Sakra! Sakra! Sakra!" klela jsem a zhluboka dýchala. Lily chtěla něco říct, ale přerušil ji hlas. „Hej Evansová! Co takhle rande?" ano byl to James. Lily nejprve zrudla, potom zbledla a nakonec přímo zbrunátněla. „Zapomeň!!! Na žádný rande nejdu a nikdy nepůjdu. Teda aspoň s tebou ne. Protože jsi namyšlený, egoistický hňup, který nechápe mou odpověď." Vrčela Lily. „Nasaďte jim snubáky a budou jak manželé..." rejpnul si Sirius. Za mnou se ozvalo uchechtnutí a já se strašně vyděsila. Otočila jsem se a tam stál Remus. „Já se tak lekla! To už mi nedělej." Pouze se uchechtnul, ale v očích měl zvláštní pohled. Začala jsem počítat v duchu. „Sakra! Pozítří!" zaklela jsem potichu, aby mě slyšel pouze Remus. Pouze kývl a šel za klukama. Když holky dojedly, vydali jsme se na hodinu.

***-***

Vyučování. Bylo. Strašný!!! Takový šok po prázdninách. Pane bože! Jestli neumřu, tak nevím... Lektvary, Věštění, Péče o tvory, Přeměňování a ještě mě čekají dvě hodiny obrany. Aspoň něco pozitivního. Obrana proti černé magii je můj nejoblíbenější předmět. Náš profesor se jmenuje Steven Banner. Je celkem dobrej, ale moc ho nemusím. Společně s Lily a holkama jdeme na hodinu, Lily celý den mele pantem. Vážně jí do tý pusy něco narvu! Chvíli proklíná Jamese, potom řeší školu, pak zase proklíná Jamese, nakonec ho seřve a po zbytek dne se ho snaží ignorovat. Moc jí to nejde, protože se buďto ozve. ,,Hej Evansová, co takhle rande?" nebo ,,Notak... Evansová, co ty na to? Ty. Já. Ve čtyři na lavičce u jezera?" Asi si dokážete představit, jak to zkončí... James je egoistický hňup, který nemá mozek. Když dorazíme do učebny, už tak čekají zmijozelští. Sednu si s Lily do lavice a čekáme na začátek hodiny.

Omlouvám se, za tak velkou pauzu, ale nebyl čas. Tuhle kapitolu jsem psala skoro dva dny! Absolutně mi došly nápady, inspirace a náhled nad věcí. Budu si muset vážně popovídat se svou múzou, nebo jak se jí říká... Každopádně jsem si dala úkol! Během prázdnin (které mi mimochodem začínají v pondělí) napíšu min. 2 kapitoly, který budou mít víc jak 1000 slov. Berte to jako omluvu za tuto extrémně nudnou, krátkou a divnou kapitolu. Omlouvám se za chyby a překliky. Sára