Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 30.

„Dal jsi to tam?" zeptal se Sirius Jamese, jakmile dorazil do společenky. Napadl nás úplně skvělý nápad s Amorovým šípem... Bude to excelentní! „Jasně, že dal!" Doslova to na nás vyplivnul. Asi po cestě potkal Lily, která ho opět poslala do kytiček, protože se tváří, jako kdyby čuchal Hagridovy fusky. Podívala jsem se na Rema, kterému to určitě taky docvaklo, jenže Sirius je asi lehce zabrzděný, protože nemohl položit lepší otázku. „Co se děje kámo? Vypadáš naštvaně..." Asi ho zabiju... „Sleduj, támhle jde Evanska, tak využij šanci ne?" Jo, zabiju ho a ještě dnes!James nahodil výraz zpráskaného psa, ale Siriusovi to nedošlo. „Notak kámo! Jdi za n..." nedořekl to, protože jsem ho velmi silně kopla pod koleno. „Ty jsi fakt vůl Blacku! Můžu ti koupit mozek?! To ti nedocvaklo?!" zasyčela jsem mu do ucha. Na chvíli to vypadalo, že přemýšlí, ale byl to jen klam. „Ehm... Asi ne." Plácla jsem se rukou do čela, kde dneska nechal mozek?! „Lily je to, co ho štve, musel s ní mluvit." V očích se mu zalesklo, takže mu to došlo. „Jdu do knihovny! Čau!" zařval a zdrhnul. „Cože?!" zakřičela jsem zmateně. „Co to znamená v překladu Reme?" Remus se uchechtl. „Vzal roha, protože ho něco napadlo..." podívala jsem se na něj stylem alá Chceš mě zabít?! a flustrovaně jsem vydechla. „Jdu za Jamesem, zkus najít toho magora, než něco udělá." A tak jsme se rozešli.

„Jamesi, jsi tady?" houkla jsem do jejich pokoje a ihned jsem dostala odpověď. „Ne." Protočila jsem oči a nakráčela jsem si to k jeho posteli. „Takže... Co se stalo?" Položila jsem jednoduchou otázku. „Poslala mě do kytek... A to jsem jí nic neudělal." Ozvalo se z pod peřiny. „Nic.. jenom jsi na ní zařval přes celou chodbu?" Uchechtla jsem se. „Mi to ujelo..." Ozval se zoufale James. „Ty se prostě nepoučíš co?" pokárala jsem ho. Naštvaně se narovnal v posteli, vlasy mu trčely do všech stran a brýle měl na křivo. Daroval mi nasupený pohled a něco chtěl říct, ale pronesla jsem nebezpečnou větu. „Sirius šel do knihovny." Bylo vidět, že se lekl. „A do háje! Kam šel?!" pokrčila jsem rameny „Hledá ho Rem..." Na nic nečekal a vyskočil z postele. Nečekala jsem to a slítla jsem na zem. Když dorazil až ke dveřím, tak se otočil a pohoršeně se na mě podíval „Buď tak laskava a neválej se tam tak! Sirius šel do knihovny!" rezignovaně jsem vydechla a vydala jsem se za ním.

Tak jsme Siriuse nenašli. Plánek měl on, takže jsme neměli šanci. Prohledali jsme celý hrad... Od sklepů, přes pozemky až po Astronomickou věž. Slehla se po něm zem. Jako... Občas by to bylo fajn, ale ne, když poslední věta, kterou pronesl, byla: Jdu do knihovny! Čau. To pak můžete čekat všechno. Mutaci jednorožců, vyhynutí mudlovské a kouzelnické rasy, nebo... A to je prostě nejhorší! Že Filchova kočka je vlastně kůň! Zní to divně, ale Sirius šel do knihovny! Byl už večer, čas večeře, tak jsme se vydali do Velké síně a Světe, div se! Seděl tam Sirius! „Siriusi Blacku! Ty hovado!" Doslova jsem zařvala přes celou síň. Bylo mi jedno, že na mě všichni koukají, tak jsem si to naštvaně kráčela k němu. „Kde. Jsi. Celou. Dobu. Byl?!" dávala jsem důraz na jednotlivá slova a z očí mi šlehaly blesky. Když k nám přišli i kluci, Remus ho švihnul velkou knihou, která se tvářila být starší než samotnej Brumbál. A James se do něj hned pustil. „Kde jsi jako celou dobu byl?!" Sirius se jenom uchechnul a řekl nám, ať se posadíme a jsme potichu. „Změnil jsem budoucího majitele Amorova šípu..." řekl tajemně. Všichni jsme zbledli „A kdo to je?" zeptal se obezřetně Remus. Sirius otočil hlavu a nenápadně ukázal na dotyčného. „A do prdele." Vypadlo ze mě. No... Tak tohle se stane legendou.

Tak co na to říkáte, kdo to bude? :D Doufám, že vás kapitola bavila a prosím omluvte mé chyby. Opravdu se snažím :3 I love you. :D Sara