Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 16.

,,Takže... Dneska je náš první, letošní zápas proti Mrzimoru. Tak doufám, že vyhrajeme." povzbuzoval a motivoval nás Wood. Klepala jsem se jako osika. Co když něco pokazím? Ne! Žádné takové! Nic nepokazím! Tak do toho!!! Nasedli jsme na košťata a vyletěli na hřiště. Přivítal nás bouřlivý potlesk a zbytek Nebelvíru nás povzbuzoval, jak nejvíc to šlo. Přiletěli jsme do prostřed hřiště a zaujali jsme svá místa. Tři! Dva! Jedna! Hra začala... Rychlostí blesku jsem se chopila Camrálu a letěla k soupeřovým obručím. Sirius letěl těsně za mnou a odrážel potlouky. Udělala jsem prudkou vývrtku a díky tomu jsem se vyhnula soupeři. Napřáhla jsem se a hodila Camrál. Gól! Nebelvírští skandovali mé jméno a já letěla k protivníkovi, který se hnal s Camrálem k našim obručím. Vyrazila jsem mu Camrál a letěla jsem zpět. Najednou se za mnou ozval pištivý zvuk. Potlouk se hnal ke mně. Hodila jsem Camrál Oliverovi a koště jsem sklonila k zemi. Potlouk mě minul a sestřelil mrzimorského odrážeče. Smůla... Letěla jsem za Oliverem a ten střílel na obruče. Minul! Hnala jsem se pro Camrál a něco se vě mně probudilo. Během asi tak pěti minut jsem dala dalších pět gólů. Najednou se ozval výkřik. Cukla jsem sebou a zastavila. Na zemi ležel Oliver v kaluži krve. Chtěla jsem letět k němu, ale najednou mě potlouk udeřil do zad. Neudržela jsem se a spadla. Koště se mi zaháklo o hábit a já jsem ho jen tak, tak chytila a nasedla. Vzletěla jsem a hnala se k Camrálu. Špatně se mi dýchalo, ale nebrala jsem na to ohledy. Sevřela jsem chycený Camrál do náruče a letěla k obručím. Koutkem oka jsem zahlédla Jamese, jak se žene za zlatou šmouhou. Zlatonka! Přidala jsem na rychlosti a střelila poslední gól. Sotva Camrál proletěl obručí, ozvala se píšťalka signalizující konec hry. Se spoluhráči jsme obletěli vítězné kolečko a zaletěli jsme do šaten. V šatně jsme se začali radovat. James stál v kolečku a všichni křičeli jeho jméno. Celkem mě to mrzelo. Všechny góly jsem dala já. Odložila jsem koště a ze slušnosti jsem šla mu pogratulovat. ,,Gratuluju Jamesi. Dokázal jsi chytit Zlatonku." ,,Děkuju ti, ale to ty jsi nastřílela všechny góly. Jseš fakt dobrá." odpověděl a poplácal mě po zádech. Ze rtů mi vyšel bolestný výkřik. Všichni se vyděsili. ,,Sundej si ten dres." řekl mi Wood. Otočila jsem se k nim zády a vyhrnula jsem si dres. Ten jsem si následně přiložila k hrudníku. Nechci, aby viděli tu jizvu a jistota je jistota. Za mnou se ozvalo zalapání. ,,Bože!!" ,,Co tam je?" zeptala jsem se. ,,Kromě té obrovské modřiny a krvavý ranka si nedovoluji nic říct. Musíš za Pomfreyovou." nandala jsem si dres a spolu se zbytkem týmu jsme se vydali na ošetřovnu. Šli jsme po schodech a mně se najednou zatočila hlava a poslední co si pamatuji byl Sirius,který se skláněl nade mnou.

Sirius:

Najednou Angel omdlela. Sklonil jsem se k ním a jemně jsem ji vzal do náruče. Byla strašně lehounká. Rozeběhl jsem se s ní. Všichni běželi za mnou. Když jsem doběhl až k ošetřovně. Zavolal jsem na madam Pomfreyovou. Opatrně jsem ji položil na postel a Pomfreyová ji kouzlem probudila.

Angel:

Probudila jsem se na ošetřovně. Pamatuji si, jak jsem omdlela a pak už nic. ,,Lehni si na břicho, ale nejdřív si sundej dres." poslechla jsem a svlékla jsem se. Madam Pomfreyová mi začala různými kouzly léčit záda a pak to ještě namazala nějakou mastí. Nesmíme zapomenout na ten hnusnej lektvar... Vypila jsem minimálně čtyři. Energie mi proudila tělem. Všimla jsem si, že u dveří stojí zbytek týmu. Volnou rukou jsem jim zamávala a jak bylo vidět, všem se ulevilo. ,,Můžete si dres obléct, ale dnes tu zůstanete. Pro jistotu." ,,Ale já jsem v pořádku. Prosím, já tady nechci zůstat. Musíme oslavit vítězství. Prosím" škemrala jsem. Tým se přidal a tak nakonec svolila. Rychle jsem se oblékla a vystřelila jak raketa z ošetřovny. ,,Jde se slavit!!!" zvolala jsem zvesela. ,,Na to, že jsi před chvílí omdlela, vypadáš mnohem líp, než jsem čekal." rýpnul si Sirius. ,,Kdo by chtěl zůstávat na ošetřovně?! A navíc... Jde se slavit!" plácla jsem si s Jamesem a všichni jsme se vydali do Nebelvírské věže.

Další kapitola je na světě! Omlouvám se, že jsem dlouho nic nevydala, ale nestíhám. Ve škole nás chtějí umučit testy a můj volný čas se strašně zkrátil. To nepočítám svoje kroužky a tak. No prostě se celkově moc omlouvám a doufám, že vás kapitola bavila. Odpusťte mi prosím chyby a překlepy. :) Sara