Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 25.

Když jsem dovyprávěla, všichni na mě koukali jako na blázna. První se z transu probrala, Lily „Pane Bože... Angel. To mě tolik mrzí, muselo to být pro tebe hrozný. Naprosto tě chápu." Řekla a vrhla se mi kolem krku. Potom, co se probrali i ostatní a začali mě objímat a utěšovat jsme se vydali zpět do hradu. „Běžte beze mě, musím si ještě něco zařídit." Křikla jsem a rozeběhla jsem se za profesorem. „Pane profesore! Pane profesore!" volala jsem a běžela za ním. „Copak se děje slečno Roselline?" zeptal se mě. „Já bych se vám chtěla omluvit za ten incident ve třídě. Ujely mi nervy." Pouze se usmál a pokýval hlavou. „Chápu... Slečna Blacková zřejmě nepatří mezi férové hráče. Mimochodem pěkná rána." Prohodil a odešel. Vyjukaně jsem koukala na odcházejícího profesora. Tak to bylo hustý! Je prostě nejlepší... vyběhla jsem k Buclaté dámě a řekla heslo. Bylo mi jasné, že kluci jsou v pokoji, tak jsem se jim tam doslova vtrhla. Peter chyběl, nevadí. Sirius byl rozvalený na posteli a... Četl?! Kdo to je a co udělal s naším Siriusem. Remus byl v koupelně a James něco vyrýval do nočního stolku. „Siriusi? Děje se něco? Proč čteš? To není normální..." rýpla jsem si. „Taky tě rád vidím An. Čtu si, protože to je jedna oblíbená knížka Niny." „Niny?" zeptala jsem se. Pouze mávl rukou, tak jsem přešla k Remusově posteli a sedla jsem si na ni. „Co to byl za úprk?" zeptal se mě James. „To je jedno, neřeš. Potřebovala jsem s někým mluvit." Najednou se otevřely dveře od koupelny a do pokoje vešel Remus. „Ahoj Angel." Pozdravil mě a já se usmála. „Ahoj Remusi, není brzo na koupel?" zeptala jsem se, protože mu z vlasů odkapávala voda. „No kdyby mě někdo nepolil džusem, tak bych se ještě nemyl. Že Jamesi..." hodil na jmenovaného ostrý pohled. James zvedl ruce nad hlavu jako důkaz, že se vzdává. Začala jsem se smát. Smála jsem se, až mi tekly slzy. Byla to tak absurdní situace, až to bylo vtipný. Svalila jsem se na postel a smála jsem se. Můj smích byl odedávna strašně nakažlivý, takže se za chvíli začali smát všichni. Sirius najednou vydal zvuk, který zněl, jako když šlápnete na křečka. Neptejte se mě, proč mě to napadlo. Ono to je vlastně jedno... Všichni jsme se na něj podívali a náš smích utichl. Úmyslně. Dusili jsme ho v sobě, ale účel to splnilo. Sirius znejistěl. James začal rudnout, vypadal jak rajče a tekly mu slzy. Zvedla jsem se a šla k Siriusovi s vážným pohledem. Chtěla jsem dojít až k němu a dlouze a zblízka se mu podívat do očí. Už nás dělil asi tak metr, možná dva, ale já o něco zakopla a hodila úžasnou hubu. Rozplácla jsem se jak široká, tak dlouhá na podlahu. To byl jako spouštěč Jamesova smíchu. Bylo to, jakoby vybuchla bomba. Smál se a evidentně nemohl přestat. Sekl sebou na postel, která byla mimochodem povlečená rudým povlečením se zlatonkou. Vtipné že? Ležela jsem na zemi a nebyla schopná pohybu. Po mé pravé straně leželo koště a po mé levé straně ležely... Trenky! Byly asi tak pět centimetrů od mého obličeje. „Áááá!!!" vykřikla jsem a vyskočila na nohy. „4í to jsou trenky?!" hystericky jsem křičela. Sirius je zvedl a začal si je prohlížet. „jsou čistý, takže by mohli být Remuse, ale ten tady nemá poházené oblečení. Peterovi by byly malý a moje nejsou. Jamesi! Chytej!" střelil je po Dvanácterákovi a ten je kvůli záchvatu smíchu nestihl chytit. Myslete si co chcete, že to je pitomá náhoda nebo osud... Ale přistály mu na hlavě. Remus obdivně hvízdl a já začala tleskat. „Dobrej styl Dvanácteráku. Na tohle Lily jistě sbalíš..." ucedila jsem se smíchem. James si je strhl z hlavy a schoval pod polštář. Pouze jsem protočila oči. „Blíží se úplněk, nezapomeňte." Řekla jsem a vydala jsem se do svého pokoje.

Tadá!!! Další kapitola je na světě. Absolutně nevím, co si o tom mám myslet... :D Co myslíte, že bude v další kapitole? Muhahaa :D Jo a co říkáte na Angelin příběh? Čekali jste něco podobného nebo ne? Napište mi, co jste čekali. Celkem by mě to zajímalo. :D Tak nebudu vás už otravovat svým proslovem. Omlouvám se za chyby a překlepy. Au revoir :D Sara