Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 31.

„Děláš si prdel Siriusi?! Tys dal ten nápoj McGonagallový?!" hystericky jsem vykřikla. „Tohle není dobrý, tohle opravdu není dobrý!" začala jsem panikařit. James a Remus neměli slov. Sakra, tohle jsme přepískli, ale opravdu hodně přepískli! „Sakra kámo, tohle je hovadina! Co když nás vyloučí?! Přeci jen dát Amorův šíp profesorovi!!!" Jamesovi evidentně vše docvaklo, ale Remus byl naprosto šokován. Sirius se jenom culil jako kus trola a nic neříkal. „An! Co uděláme?!" zeptal se mě hystericky Remus. „Nemám tušení! Jak chceš přijít k Minnie a říct jí, že má v šálku bonus?! Prosím, paní profesorko, nepijte to, plave vám tam láska. To nejde!!!" vypískla jsem. James najednou zbledl. „Nevím, co bychom měli udělat, ale měli bychom to udělat hned!"

Otočili jsme se a viděli jsme, jak Minnie bere pohár do ruky. Na nic jsem nečekala a vyskočila jsem na nohy. Sprintovala jsem k učitelskému stolu a všichni mi věnovali plnou pozornost. „Nepijte to!" zařvala jsem a všichni, co pili se zasekli, tedy až na Minnie. Neměla jsem šanci to stihnout, takže jsem začala improvizovat. Z nějaké mísy od Havraspárského stolu jsem vzala jablko a hodila jsem ho po McGonagallový. Díky bohu jsem se trefila, takže jsem jí vyrazila pohár z ruky. Obsah se jí vylil na hábit a já věděla, že bude zle. Hidně zle. Naše paní profesorka mi věnovala velmi, ale velmi zlý pohled. Pomalu vstala a šla ke mně. Myslím si, že pokud potkám bubáka, tak potkám Minervu, takhle nahnáno jsem ještě neměla. „Angeline Roselline!" použila celé moje jméno, to není dobré. Podívala jsem se na ní a polil mě chlad. „Můžete mi vysvětlit, co to mělo znamenat?!" na sucho jsem polkla. „Spíše bych měla položit otázku: Uvěříte mi, když vám to řeknu?" Dávaj rakev zdarma? Vrhla na mě pohled alá Mlč a zemřeš! Utřela jsem si zpocené dlaně a odhodlala jsem se. „No... Někdo vám dal do pití Amorův šíp a nemyslím si, že byste se chtěla velmi prudce zaláskovat... No... Prostě... Vlastně jsem vám zachránila život. Představte si, že byste se zamilovala třeba do nějakého studenta, nebo do Filche! Paní profesorko! Dokážete si to vůbec přestavit?! Já ne, takže nemáte zač a musíte uznat, že trefa to byla skvělá." Vůbec jsem si neuvědomila, co jsem to právě vypustila z pusy. Naše paní profesorka přešla z blesků v očích na něco, co vám naznačuje, že jste hluboko v prd..čičích.

„To jsem neměla říkat..." utrousila jsem. „A kdo mi dal ten Amorův šip do pití?!" zeptala se a já se uchechla. „No já to nebyla... Teda chci říct, že vůbec netuším, kdo to byl." Uznale jsem pokývala hlavou. „V tom případě, pokud to nevíte." Začala. „Pojďte se mnou do kabinetu a pana Pottera, Blacka a pana Lupina vezměte s sebou. Ano?" mile se usmála a to byl důkaz, že jde do tuhého. Paní profesorka mě obešla a odešla. Bílá jako stěna jsem došla ke klukům a až teď jsem si všimla, že Peter tady není. „Máme jít k ní do kabinetu." Pronesla jsem. „A do háje... Sice dobrá trefa, díky bohu to nevypila, ale teď... Jdeme na smrt." Pronesl Jamese a tak jsme se zvedli a odešli.

No... Příští kapitola bude veselá,co myslíte? :D Doufám, že vás rozuzlení aspoň trochu překvapilo a pobavilo. Prosím omluvte mé chyby. :D I love you :D Sara