Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 10.

Po třech týdnech v Bradavicích

,,Holky, honem! Dneska mám famfrpálový konkurz." křičela jsem na spící holky. Byla sobota a konkurz začínal v jedenáct. Vyhrabala jsem ze skříně černé legíny a k tomu červené volné triko. Bylo teplo, takže jsem se nenabalovala. Strýček mi nechal s koštětem i speciální boty. Jsou super. Vlasy jsem si stáhla do culíku a holkám ukradla peřiny. ,,Holky prosím... Nechám vás zítra spát, ale ono už je půl desáté." zaúpěla jsem a vrátila jim peřiny. Holky kupodivu vylezly z postele. Vzala jsem si koště a vyšla z pokoje. Ve společence seděli poberti. Black s Potterem měli košťata. Počkat cože?! Ale né... Oni jdou taky. ,,Kam jdeš s tím koštětem?" zeptal se mě Potter. ,,Kam bych asi tak mohla jít?" opáčila jsem. ,,Víš Pottere, ona jde na konkurz." ozvala se za mnou Lily. Potterova tvář se rozzářila. ,,Fajn, ale ty jdeš s ní. To znamená, že uvidíš i mě. To je skvělé. Budeš se na mě dívat..." začal plácat. Pouze jsem protočila oči. Vyrazily jsme bohužel s Poberty v závěsu na snídani. Byla jsem nervózní, ale holky mě ujišťovaly, že jsem dobrá. Po snídani jsme šli na hřiště. James Wood je kapitánem družstva. ,,Vítám vás, rozhodl jsem se, že uspořádám konkurz. Volná místa jsou: dva střelci, jeden odrážeč a chytač. Já jsem brankář. Začneme se střelci. Napsali se: Oliver Jones, Mike Rossen, Amy Jonhsonová, James Nibell a Angel Roselline. Budete soutěžit proti sobě. Dvakrát obletíte hřiště. Poletíte k Zapovězenému lesu a zpět. Kdo tu bude první, vyhrál. Nejprve poletí holky a pak kluci. Začněme. Vy ostatní si běžte sednout na tribuny." nasedla jsem na koště a čekala až Wood odstartuje. Teď! Odrazila jsem se a velmi rychle jsem začala oblétat hřiště. Když jsem chtěla letět k lesu, měla jsem náskok půl kola. Najednou jsem ale viděla, jak Amy padá. Rychle jsem to otočila a snažila jsem se dostat k Amy. Zbývalo jí do dopadu deset metrů. Podletěla jsem ji a chytila. Opatrně jsem přistála a posadila ji na zem. Přerývavě jsem dýchala. Přiletěl k nám Wood a společně jsme přišli k ostatním. ,,Woode... Postupuje Angel. Já nechci, teď už ne. Myslela jsem si, že se nic nestane, ale zatočila se mi hlava. Nechci postoupit." celkem jsem Amy chápala. Pak za mnou přišla a objala mě. ,,Díky, že jsi mě zachránila." ,,Nemáš zač." Teď letěli kluci. Vyhrál Oliver Jones. Měli jsme letět proti sobě. Letěla jsem jak střela a vyhrála jsem. Potom jsme měli za letu střílet na obruče. Trefila jsem nejvíc bodů. Pak na řadu přišli odrážeči. Vyhrál Black. Pak chytači. To vyhrál Potter. ,,Teď budeme hrát zápas. Rozdělím vás a vy se snažíte vyhrát." Proti mně hrál Black s Potterem. Když byl zápas zahájen, sebrala jsem camrál a letěla k obručím. Najednou jsem uslyšela známý zvuk. Uhnula jsem doprava a nalevo ode mě proletěl potlouk. Vystřelila jsem camrál a trefila. Sirius střílel na mě, ale já vždy uhnula. Naši odrážeči byli na nic. Mikea sestřelil potlouk. Byla jsem sama. Létala jsem s camrálem a vždy jsem prohodila obručí. Najednou však Wood zapískal. Potter chytil zlatonku. Vyhráli. Já jsem ale byla spokojená. Nastřílela jsem asi tak padesát bodů. Když jsme přistáli, Wood oznámil, kdo se dostal do týmu. Chytač byl Potter, odrážeč Black a střelci... Oliver Jones a já. Měla jsem velkou radost. Holky přiběhly ke mně a začaly mi gratulovat. Najednou ke mně přišli Poberti. ,,Bylas dobrá." řekl Black. ,,Díky, ty jsi taky nebyl špatný. I když ses mě furt snažil sestřelit." jen se ušklíbl a odešli. Když jsme došly do pokoje, odložila jsem koště a převlékla jsem se. Holky šly na oběd. Vyšla jsem z pokoje, a když jsem byla ve společence, něco bouchlo. Odhodilo mě to dozadu a hlavou jsem se silně udeřila o zem. Uslyšela jsem smích Pobertů. Skvělý, byl to jejich fórek. Přišli ke mně a Potter začal něco říkat. Neslyšela jsem ho a pak jsem ztratila vědomí.

*James

Náš fórek vyšel. Angel to odhodilo. Začali jsme se smát i Remus, který byl většinou proti. Došli jsme k ní a já jsem začal říkat, jak jsme ji dostali. Jenže ona najednou ztratila vědomí. Zmlkli jsme a civěli na ni. Sirius ji vzal do náruče a běželi jsme s ní na ošetřovnu. Madam Pomfreyová se o ní začala starat. Nejprve si zašla pro nějaké lektvary a pak ji kouzlem vzbudila.

Angel

Vzbudila jsem se na ošetřovně, madam Pomfreyová do mě nalila lektvary a já jsem znovu upadla do bezvědomí. Když jsem se probudila, stáli vedle postele Poberti s holkami. ,,Běžte pryč!" zasyčela jsem na Poberty. Všichni až na Remuse couvli. ,,Můžeš si za to sama, že jsi tady." odpověděl chladně. Do očí se mi nahrnuly slzy. Staví se proti mně kamarád. ,,Aha.. Dobře, ale nevím, kdo zavinil tohle. Čí to byl nápad? Váš! Tak mě nech být Lupine." zasyčela jsem. To bylo poprvé, co jsem mu takhle řekla. Seskočila jsem z postele, zatmělo se mi ale před očima. Kašlala jsem na to a šla jsem k Pobertům. ,,Běžte pryč! Hned!" syčela jsem a oni se otočili a pomalu začali odcházet. Přišla jsem o kamaráda
Proč? Najednou se vše zatočilo a já znovu omdlela.

Další kapitola je venku. Co si myslíte o Remusovi? Proč to řekl? Nebo si za to vážně mohla sama? Napište mi, co si myslíte. Omlouvám se za chyby a překlepy. Doufám, že vás to baví. :) Sara

* na pohledy jiných postav si moc nezvykejte. Možná to někdy napíšu, ale nebude to často.