Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 17.

Sotva jsme prošli obrazem, přihnali se k nám Nebelvírští. Gratulovali nám a skandovali naše jména. Najednou se ke mně přiřítila Lily s holkami a začaly kolem mě poskakovat. ,,Byla jsi výborná!" křičeli jedna přes druhou. Pak se ale objevil James s Poberty. ,,Nazdárek Evansová! Jakpak se máš? Samozřejmě nesmím vynechat fakt, že jsi nám zkrásněla... Co takhle rande?" Sirius s Remusem se pochechtávali a já taky... Věděli jsme, co přijde. Lily nejprve zbledla a následně zrudla. ,,Na žádný rande nejdu a měla jsem se líp, když jsi byl na druhý straně místnosti. Měj se!" zavrčela a odešla i s holkami do pokoje. James pouze stihl zvolat. ,,Co přesně mezi námi je?" potichu jsem poznamenala. ,,Přesně 40 metrů." bohužel mě slyšel. Jeho hnědé oči mě propalovali a Sirius s Remusem hýkali smíchy. Najednou mě někdo popadl a zvedl mě. Ocitla jsem se pro mě v neznámé výšce. Byl to nezvyk. ,,Ať si kdo jsi, okamžitě mě polož na zem." Byl to Wood. ,,Nenene slavíme tvůj a Jamesův úspěch." Najednou se ozvala hudba. Wood začal tancovat. Já mu ale stále seděla na ramenou. Chytla jsem ho za hlavu a nohama jsem se zapřela, abych nespadla. Přece jen Wood měřil dobrý dva metry...

Nějakým pro mě záhadným způsobem jsem se dostala do pokoje bez úhony. Byla jsem hodně vyčerpaná. Vzala jsem si velké volné triko a kraťasy. Stáhla jsem si vlasy do drdolu a hurá směr koupelna. Teplá sprcha mi uvolnila ztuhlé svaly. Potom jsem si vyčistila zuby a vylezla z koupelny. Elegantní šipkou jsem skočila do postele a zachumlala se do peřin. Holky už spaly. Naposledy jsem se podívala na hodiny. Bylo krátce po půlnoci. Díky bohu, že je zítra víkend. Zavřela jsem oči a upadla do říše snů.

Ráno jsem se probudila brzo. Byla jsem stále unavená. Proč já jsem takový tip člověka. Je víkend! Mozku nech mě spát!!! Nic... Asi se něčím fláknu po hlavě nebo já fakt nevím. Sakra! Já nemám hotovou esej z dějin! Mozku! Budíček! Jak namydlenej blesk jsem vyletěla z postele a přiřítila se ke skříni. Vytáhla jsem čistě bílé, volné triko a černé legíny, spodní prádlo a černé plátěnky. Zamířila jsem do koupelny a provedla ranní hygienu. Když jsem vyšla z koupelny, popadla jsem béžovou tašku přes rameno a dovnitř strčila pergameny, inkoust a brk. Bylo okolo osmé ráno. Holky ještě spaly. Prošla jsem obrazem a zamířila do knihovny. Nečekaně tam nikdo nebyl. Našla jsem si potřebnou knihu a pustila se do psaní. Když jsem dopsala, tak jsem vrátila knihu a opustila knihovnu. Bylo po deváté. Snídani možná stihnu i když o tom celkem pochybuju.

Měla jsem pravdu, snídani jsem nestihla. Vydala jsem se k jezeru, odpočinu si a aspoň budu mít čas pro přemýšlení. Událo se toho tolik...

Další (sice krátká) kapitola. Jsem ráda, že jsem se dokopala aspoň k téhle mini kapitolce. Ani nevíte, jakou mám radost, že je víkend... :D Tohle byl asi jeden z nejnáročnějších týdnů. Pfff... No prostě doufám, že vás kapitola (která sice byla o ničem) bavila. Omlouvám se za chyby a překlepy. :) Sara