Akord Lásky

7.kapitola - Ples

Elizabeth...

Den plesu je tu. Docela se těším, protože si takhle šplhu u učitelů. Doufám.
Ráno jsem přijela za babičkou (která je mimochodem kadeřnice),aby mi udělala něco s vlasy. Rovnou jsem se tam měla sejít s tetou, s kterou tam pojedu. Babičce se účes povedl. Vlasy jsem měla vlnitý, s malým culíkem ve tvaru mašle (no možná to takhle zní divně ale to byste mě museli prostě vidět). Moc se mi to líbilo. Ještě týden před tím jsme byly s tetou koupit nějaký šaty. Já jsem šaty neměla, já jsem měla dlouhou sukni s černým elegantním tričkem. Jo a nějaký doplňky.Všechno jsem měla v tašce.

Norbertt nás odvezl zase na místo konání. Ještě tu nikdo kromě pana N a jednoho trumpetisty nebyl. Pomohli jsme mu nanosit stojany a židle na pódiu. Postupně začali přicházet ostatní hráči ale Mike zatím nikde.
Je nejvyšší čas se převlíknou. S tetou jsme se oblíkly na toaletách, protože šatna byla obsazena pány. Tetě to slušelo jako vždy a já jsem vypadala dá se říci dobře. (tedy aspoň jsem si to myslela). I přes to, že nesnáším líčení a plácaní barev na obličej, mě teta namalovala. Naštěstí lehce. (já nejsem totiž tip holky, která rada nosí sukně, kabelky, podpatky,.... Bla bla blaaa. Ale jsem holka, která má ráda jednoduchost. Prostě džíny, tričko, mikina a tenisky.) 
Vyšli jsme s tetou ven a po schodech se vydaly do společenské místnosti, kde už kluci a ostatní byli přichystaní ve společenském obleku.

Když jsem vešla do místnosti slyšela jsem písknutí.
Byl to Mike a Matthew.
,, Moc ti to sluší Ell "řekl Mike.
,, Jo Mike má pravdu, doopravdy ti to sluší" řekl Matthew.
,, Děkuji za kompliment kluci"
Sedla jsem si vedle nich a čekala až začnou chodit lidi.
Krátce po tom se otevřeli dveře a dovnitř proudil dav učitelů, rodičů, žáků, zvědavých lidí z venku a zaměstnanců .
,, Prosím ať nepřijde Brazilec"opakovala si teta.
Dovnitř přišli i mamka, táta , babička....... No prostě skoro cela rodina, kromě sester. Šla jsem je pozdravit a pomohla najít místo na sezení. Pak jsem se vrátila do S. místnosti.

,, Mám dobrou zpravu" řekla jsem tetě.,, Brazilec nepřišel"
V tetiným výrazu jsem viděla jak ji spadl kamen ze srdce.
Po chvilce ples začal.
Zahráli znělku a teta šla uvést orchestr.
Lidi zatleskali a začala hrát hudba. Někteří učitele a rodiče se vydali na parket na tancovali. Byly tam i moji učitele ale nejvíc mě dostal náš učitel na zeměpis. Ten netancoval, on tam jenom skákal do kolečka. Něco jako indiánský tanec u ohně. Musela jsem se smát, to prostě jinak nešlo.
Potom uvedla teta mě a s potleskem jsem přistoupila k mikrofonu. Před tolika lidmi jsme koncert neměli. Začala hudba a já cítila jak mě pozorují několik oči, který jsou zvědaví co jim předvedu.
Trému jsem neměla. Té jsem se zbavila už dávno .
Začala jsem a ve tvářích lidí jsem viděla že se jim to líbí. Díky bohu.
Zpívala jsem I beginning to see the light . (znáte s předešlých kapitol)
Postupně začali lidi znovu chodit na parket.
Písnička skončila a sálem se rozezněl aplaus.
Zalezla jsem znovu do zákulisí,kde jsem mě dobrý výhled na Mika.
V dalších písničkách jsme v zákulisí tancovaly s tetou taky. Celou dobu nás Mike pozoroval, a mě ho bylo líto že pořad sedí na židli a hraje na kytaru. Já si mohla odpočinout ale on pořad hrál . Ale i přes všechno měl úsměv na tváři když nás sledoval.

Zpívala jsem ještě další tři písně. Avšak u té poslední (Dream a little dream of me) mě dav zavalil tím největším potleskem za celý ples.
Kapela hrála dokonale. U posledních 10 písní kdy jsem už nevystupovala jsem sešla na parket a tancovala s ostatními.
Hráli se i Filmový melodie a na ty se tančí nejlíp.

Na konci plesu nám přišla poděkovat ředitelka a mě s tetou předala velkou kytici.
Já nevím ale přijde mi nefér, že dostáváme vždycky dárky my a ne ostatní který si to zaslouží víc když hráli celou dobu. Ne?
Hráli jsme celý čtyři hodiny.
Lidi začaly odcházet a kapela zůstala a odklízela věci. Mamka šla ven, že bude čekat venku. Přišla jsem za panem N, že pomůžu, ale on že ne že si zašpiním šaty nebo co.
Ale já jsem tvrdohlavá a tak jsem pomáhala odnášet věci z pódia. Pódiu bylo velmi male a tak jsme se tam všichni proplétali a mačkali.

V ruce jsem nic neměla a proto když jsem se skláněla k židli, tak do mě strčil jeden trumpetista a já (byla jsem u kraje pódia) jsem skoro spadla ale ještě jsem mávala rukama abych chytla rovnováhu. Chápete jak to myslím. Pódium bylo asi metr a pul vysoko a pode mnou byly židle ale bohužel vzhůru nohama.
Už jsem se připravovala na to, že budu napíchnuta na židli a vtom mě někdo chytl za ruku a stáhl mě k sobě a přitiskl si mě k hrudi. Byl to Mike. Já jsem se ho chytla a podívala se mu do očí.
,, Děkuju" řekla jsem se slzou v oku. A pevně ho objala. Po chvilce jsem se ho pustila a šla si sednou stranou. Mé srdce silně bušilo.

,, Jsi v pohodě? " zeptal se Mike
,, Jo teď už jo........ Víš kdybys mě nechytil tak už tamhle ležím nabodnutá na židlích. Ještě jednou moc děkuji."
,, Nemáš zač"
I přes to všechno to byl docela dobrý den.
Za týden mě čeká zpívaní před celou školou na zahradní slavnosti. Zpívám písničku Najednou z ledového království.

-----

Ahoj lidi. Vím že to teď není nic extra, ale musím se nějak prokousat do hlavního děje(New York). Takže teď to bude trochu nic moc, ale slibuji, že v New Yorku to bude zajímavější. Takže moc děkuji že se mnou máte tu trpělivost a čau. :-*
Ps. Nenechte se zblbnout fotkou, lepší jsem nenašla.