Akord Lásky

30.kapitola - Opět v Nemocnici

Mike.....

Hned jsem zavolal záchranku. Kolik si toho bude muset Elizabeth kvůli mě ještě vytrpět.
Slíbil jsem jí, že se jí už nic nestane. Sklamal jsem.

Pořád jsem měl prsty u jejího krku a kontroloval puls. Druhou jsem se snažil ji ty krvavé rány něčím obmotat. Vypadala čím dál tím víc bez života. Po neuvěřitelných 5 minutách konečně přijela záchranka. Dali ji na nosítka a naložili do sanitky.
Šel jsem s ní. Když jsme dorazili do nemocnice a odváželi ji na sál měl jsem Deja vu. Takovýhle strach jsem měl přesně v New Yorku. Jestli nepřežije, nebo bude mít trvalé následky, neodpustím si to. Za všechno můžu já. Kdyby jsem ji nepotkal a nezamiloval se do ní nic by se z toho nestalo. Jassica by se o ní nezajímala a nikomu by kvůli mě neublížila.

Seděl jsem, když v tom mi přišla Sms ať jdu před nemocnici. Byl to Anonim. Ale já poznal od koho je. Byla to Jassica.

Vyšel jsem před nemocnici, kde mě s úsměvem výtala Jassica.

,, Ahoj broučku." pozdravila mě a při tom žvýkala žvejkačku. Byla opřená o své auto.
,,Proč jsi to udělala!" zařval jsem rozzuřeně a přibouchl ji k autu. Ona se jen usmála a odstrčila mě stranou.
,,Zlato, já jsem ji neublížila. To moji lidé. A proč, víš. Neposlechl jsi mě. Musela jsem ti to nějak oplatit. A zrovna Elizabeth byla tak lehký cíl. Stačilo jí sledovat a když byla v místě kde by ji nikdo jen tak nenašel, stačilo ji chytit a zmlátit. Měla krůček od smrti, ale ty jsi musel jít za ní a zachránit jí co? Bez ní by to bylo snazší. "
,, Jseš strašná zkurvená Mrcha!" zařval jsem, tak nahlas, až se otáčeli lidi co měli noční.
,,Miku. Teď mě poslouchej. Až se uklidníš tak se ti ozvu. Počítej tak...pozítří. Jo? Papa." řekla a odjela autem pryč.

----
O 3 hodiny později....

Šel jsem k Elizabeth. Už ležela na lůžku. Přišel jsem k ní a pohladil po čele. Byla celá obvázaná obvazy a nohu měla v sádře. Neumím si představit jak musela trpět.

Po chvilce přišel doktor.
,,Přítel?"zeptal se.
Jen jsem přikývl.
,, Sratila mnoho krve. Má otřes mozku , zlomenou holení kost, několik bodnutí, nejspíš nožem, mnoho odřenin a pohmožděnin. Více zjistíme až se vzbudí."
,,A kdy se tak nějak vzbudí?"
,,Netuším. Ale doufám, že co nejdřív."
,,Děkuju"

Po asi 4 hodinách přijela Elizabethina máma. Šílela jak něco. Musel jsem jí strašně dlouho uklidňovat. Když se konečně uklidnila, koupil jsem jí kafe a vysvětlil, že ji přepadli. Ale o plánu Jassici jsem ji neřekl ani slovo. Nechci aby se do toho zapletla. Jassica by ji mohla něco udělat. Při nejhorším Elizabethiným sestrám. Kolem osmé hodiny musela odjet.

Vrátil jsem se k Ell. Chytil jsem ji za ruku a v tom se pohnula. Otevřela oči a prudce dýchala.

,,Klid! Ell, jsi v bezpečí! Nic ti už nehrozí. Jsem tady. Pššš."

Zklidnila se ,ale brečela.
Sundala si dýchací masku a chtěla mi něci říct, jenže....

Elizabeth.....

Slyšela jsem pípání přístrojů. Tohle mi jako nebe nepřišlo, teda pokud něco takového vůbec existuje. Najednou mě někdo chytl za ruku. Tenhle dotyk jsem znala. Mike! Otevřela jsem oči. Začala jsem zhluboka dýchat. Nevím proč, ale najednou jsem měla pocit, že moje plíce potřebujou všechen vzduch světa. Podívala jsem se na Mika a slzy se mi nahrnuly do očí. Já žiju! Mike mě utišoval a já jestě víc brečela. Teď vím, že život je strašně cenná věc. Hned jak budu moc vezmu život do vlastních rukou a budu ho žít na plno.
Chtěla jsem Mikovi toho tolik říct, jenže můj hlas vypověděl. Otevřela jsem pusu, ale nevyšel ze mě ani hlásek. Zkoušela jsem to dál a dál, ale nešlo to. Rozbrečela jsem se ještě víc. Mike byl taky v šoku. Objal mě a utěšoval.
,,Ell, to bude dobrý jo? Tvůj hlas se ti vrátí. Slibuju. Určitě je to jen krátký následek, ale určitě se ti to spraví. Jo?"
Přikývla jsem. Potom jsme vymysleli to, že to, co budu chtít říct, budu psát. Mike vytáhl mobil, otevřel poznámky a vše co jsem měla na srdci jsem mu napsala. Začalo mě to i bavit.
Po chvilce mi i vykouzlil usměv na tváři a já se začala bezslyšně smát.

Po nějaké době přišel doktor. A to mi hned klesl úsměv dolu.

,,Slečno Jacksonová. Dostal jsem zprávu, že nemůžete mluvit."
Přikývla jsem.
,,Jestli dovolíte, otevřete pusu. "
Otevřela jsem ji a on mi baterkou posvítil do krku. Pak mi prohmatal krk.
,,Máte silně pohmožděné hlasivky. Mluvit budete, ale bojím se, že se... No.."
,,Řekněte to." přečetl Mike zprávu, kterou jsem napsala.
,,Slyšel jsem, že jste zpěvačka. A..No, asi se už jen tak ke zpívání nevrátíte."
Znovu jsem se rozbrečela. Mike mě objal a otočil se k doktorovi.
,,Ale šance, že bude zpívat ,pořád je. Ne? "
,,Šance tam je, ale léčba bude drahá."
,,Nevadí. Peněz mám dost. Zaplatím cokoli."
,,No tak uvidíme. Jinak zranění se zahojí rychle. Jen si vás tu na chvíli necháme na pozorování."
Přikývla jsem.
,,Dobře"

V tu chvíli přišla do pokoje nějaká doktorka, a zašeptala něco doktorovi.
,,Měl by jste jí to říct. Sice to neni 100%, ale měla by to vědět." řekla středně hlasitě doktorka.
,,Není na to psychicky připravená." oponoval doktor.

Napsala jsem Mikovi, aby mi řekli co musí.
,,Chce, abyste ji to řekli." řekl Mike.
Doktor se na mě smutně podíval.
,,Víte, měla jste vnitří krvácení v místech dělohy a ty místa velice pohmožděná. No a sice to neni na 100%, ale obáváme se, že nebudete moct mít děti. "

Tohle bylo na mě moc. Neměla jsem ani odvahu se Mikovi podívat do očí. Najednou se mi zatočila hlava a já omdlela. Slyšela jsem jen, jak volají mé jméno. Ale já už nic nevnímala.

----

Tak. Trochu kratší kapitola, ale po dlouhé době alespoň něco. Měla jsem toho strašně moc. Teď se nemyslím školu, ale kroužky a záliby. Do toho jsem měla různé pěvecké a taneční soutěže. Prostě toho bylo hodně. No nic.
Napište do komentu, co si myslíte o této kapitole. A co si myslíte, že udělá Jassica, když její plán nevišel. Byla bych ráda za váš názor. Jo, a to krvácení a pohmoždění u dělohy, ani nevim jestli to vůbec jde, kvůli tomu nemít děti. Ani nevim jak mě to napadlo. Takže se neptejte.

Děkuji.

E.J.