Akord Lásky

23.kapitola - Sbohem New Yorku

Elizabeth....

Probudila jsem se v Mikovi náruči. Proč mi příjde tak rostomilý když spí? To já když spím, tak vypadám jako lachtam smíchaný s pavoukem.(neptejte se)
Koukala jsem se jak spinká do kud neotevřel oči.
,,Dobré ráno" zašeptala jsem.
,,Jak dlouho mě pozoruješ?" řekl rozespalým hlasen.
,,Dlouho" řekla jsem a políbila ho na čelo. Odkryla jsem ze sebe deku a pomalu vztávala. Ale to se mi nepodařilo. Mike mě zatáhl zpátky.
,,Miki musíme vztávat. Zachvilku odlétáme a já se tu chci ještě naposledy projít." řekla jsem a pohladila ho po vlasech.
,,Dobře Zlato. Pro tebe všechno."
Řekl a pustil mě.
Konečně jsem vstala.

Využila jsem chvíle kdy se ještě Mike válel rozespalý na posteli, s polštářem na hlavě kvůli hluku z venku a rychle se převlíkla.

Po chvilce jsem ho konečně domutila vstát.

Po snídani jsme dostali poslední hodinu na procházky, nakupování....

Neváhala jsem a rychle utíkala do Central Parku.

Sedla jsem si na lavičku a čekala než mě doběhne Mike.
Po chvilce byl tady.
Celý udýchaný si lehl na lavičku a hlavu si položil na můj klín.

,,Ale ale. Tak to vypadá že náš hudebníček nemá žádnou kondičku. Co?" zasmála jsem se.
,, Haha vtipný" řekl Mike uraženě. ,, Já kondičku mám. Jenom jsem nebyl připravený a rozcvičený"
,,Opravdu?"
On jen přikývl.
,, Tak teda se mě pokus chytit"
Vysmykla jsem se a bežela prič
Mike si jenom povzdechl a vyběhl za mnou.

Vběhla jsem na nějaký palouček.
Byl to kruhový palouk, obklopená sromy, které svými větvemi vytvářely strašidelné stíny. Nad hlavou jsem měla krásný výhled na mraky.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. A nikdo tu nebyl. No právě. Nikdo tu nebyl. Kde je Mike?
Rozhlédla jsem se znovu a uslyšela zachrastění křoví.

,,Miku?" řekla jsem zmateně.

Pomalu jsem se přibliživala ke keři a trochu jsem se bála. Co když to neni Mike ale nějaký úchyl? Vzala jsem to první co mi přišlo pod ruku....klacek a hodila ho do keře. Po dopadu vyletěl malý kos.
Musela jsem se tomu zasmát.

Teď jsem byla už uplně v klidu.
Když vtom mě někdo chytil kolem pasu. V tu chvíly se mi srdce na chvilku zastavilo. Vyjekla jsem.
,, Chytil jsem tě" řekl dotyčný.
Povolil stisk a já jsem se na něj otočila s naštvaným obličejem.
,,Miku! To nebylo vůbec vtipný! Víš jak jsem se lekla!" řekla jsem rozzuřeně.
,, Promiň lásko. Tak hrozný to zas nemohlo být." řekl celkem v klidu.
,,Vážně?"
Vzala jsem jeho ruku a položila ji na své srdce. Bušilo jako o závod.
,,Promiň" kuňkl.
,, Už se nezlobím ,ale už to nedělej. Jasný?" řekla jsem a omotala ruce kolem jeho krku.
Přikývl.
,,Fajn " řekla jsem ,ale to už byli naše rty spojené do polibku, který pokračoval na zem do trávy. Po chvilce jsme se odtáhli. Přece tohle je park pro veřejnost, takže Ehmmm.

Leželi jsme vedle sebe, ruce spojený a sledovali mraky plující po obloze.

Jeden mi připoměl Bellu. Naštvanou, když jsem jí dá se říci zradila. Ale nechtěla jsem. Prozradila jsem něco, co nechtěla aby bylo prozrazeno. Do teď mě to strašně ,ale strašně mrzí. Udělala bych cokoli ,abych mohla vrátit čas a neudělala tu chybu. Do teď se cítím jako pěknej grázl, co neumí udržet pořádně tajemství. Hrabala jsem se ve věcech,do kterých jsem neměla zasahovat.Všechno to vzniklo jenom kvůli jedné blbé žádosti do přátel na facebooku. Nechtěla jsem aby se kvůli tomu rozpadlo naše přátelství. Znamená pro mě víc než cokoli.
Do teď nevím jestli mi odpustila. Ale znamenalo by to pro mě vše.
Jen kdyby věděla, že mě to opravdu ,ale opravdu moc moc moc moc mrzí.

Z přemýšlení mě vyrušil Mike.

,,Ell. Už musíme jít."
,,Jo dobře"
Vstali jsme a ruku v ruce jsme šli do města. Samozdřejmě jsme nezapoměli se rozloučit s Angelinou, která nám ukázala svého přítele Christa a rovnou nám oznámila, že se zasnoubili.

Do hotelu jsme dorazili včas.
Kufry jsme hodili dolů a čekali na další instrukce.
Sešli jsme do suterénu a sedli si na gauč.

,,Bude mi to tu chybět." řekla jsem Mikovi.
,,Mě taky "políbil mě do vlasů.

Chvilku jsme jen tak seděli , dokud k nám nepřišel Jacob.
,, Zdárek lidi" řekl a sedl si mezi nás.
Podívali jsme se na něj smrtícím pohledem až ho zamrazilo.
,,Né? ... Tak ne" stoupl si.
,, Mám vám vyřídit, že je tu autobus za 10 min.Takže už se zbalte a jděte ke dveřím."dodal a rychlím krokem odešel.

Udělali jsme co řekl a rovnou nastoupili do autobusu.
Dovezl nás až na letiště.

Když bylo vše hotovo, myslím ty nudné věci jako kontrola zavazadel a prohlídka, jsme se Já,Mike, Jacob a Matt (ale ten z donucení) vydali na střechu.

Rozhlídli jsme se kolem. A pak nás všechny napadla jedna a ta samá věc.

Přišli jsme ke kraji a sborově jsme zařvali:,, SBOHEM NEW YORKU!!!!!!"

Teď už ale byl opravdu čas jít do letadla. Ráda bych vám cestu popsala, ale bohužel jsem celou cestu s Mikem prospali. Probudilo nás až hlášení: ,,Milý cestující. Za deset minut budeme přistávat. Prosíme vás, abyste si pro své vlastní bezpečí připnuli bezpečnostní pásy. Děkujeme."

Přistání bylo celkem v poho. V ruku v ruce jsme se vydali ven. Hned u východu na mě čekalo milé překvapení. Debie.

Rozeběhla jsem se jí do náruče. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby uhnula stranou. Ty naše srandičky.
Ale ne, objetí bylo úspěšné.
,, Tak ráda tě zase vidím!" Zařvala mi do ucha.
,,Já tebe taky" vypískla jsem.
Objímali jsme se asi hodinu, dokuď k nám nepřišel Mike.
Objal mě jednou rukou kolem pasu a oba dva jsme schytali od Debie ďábelskopřekvatenej výraz.
,,Ahoj Debie" řekl Mike.
,, Čau" odpověděla.,,Ell nachvilku jsi promluvíme." začala mě tahat za rukáv.
,, Minutku" mrkla jsem na Mika.

Když jsme byli v bezpečné vzdálenosti Debie začala.

,, To si ze mě dělás prdel? Takže tys toho cukrouše dostala? Já už myslela, že to nedokážeš! Je mezi vámi něco víc než jenom pusa? A už jste si to spolu ro-"
,, Zadrž!" vykřikla jsem.,,Ne jenom jsme se líbali nic víc! "
,,Si ze mě děláš srandu? Já mít takovou možnost, tak už na něj skočim."zakřičela to tak nahlas, že se lidi otáčeli. Dokonce to slyšel i Mike, ale pokoušel si zachovat PockerFace.
,,Jo ale já nejsem ty." zašeptala jsem. ,,Raději mi řekni co ty a ten tvůj-"
,, Rozešli jsme se. Byl do idiot."
,, To mi je líto"
,, Nemusí. Já tak úžasná, nebudu dlouho sama. "
Chvilku si nechala pyšnej výraz ale nakonec jsme se rozesmáli na plná kola.
A vrátili se k Mikovi.