Akord Lásky

Epilog

Elizabeth....

Už je to 4 a půl měsíce od toho šťastného dne. Za dva týdny mi bude 18, ale s Mikem jsme se domluvili,  že s těmi zásnubami a svatbou celkově si chvilku počkáme.  Zajímalo by mě, co se ještě může v budoucnu pokazit? Tedy nechci to zakřiknout.  Co se týče Jassci,  všechny důkazy jsme druhého dne po Mikových narozeninách odnesly na policii.  Zavřeli ji.  I Olivera a bratry Westfalovi.  Bohužel se od tamtud dostala.  Nikdo neví jak.  Podle Mika v tom budou peníze.  Co jiného. 

A teď dobrá zpráva!  Debie se narodila krásná zdravá holčička.  Pojmenovali ji Harley.  Nejkrásnější však bylo,  když mě Debie s Ediem požádali,  jestli bych mohla jít malé Harley za kmotru. Se slzami jsem souhlasila,  a když jsem si toho malého andílka pochovala,  bylo to....  byl to nepopsatelný pocit.  Byla tak sladká!  A když jsem ji měla v náruči a cítila to její malé srdíčko,  tolik jsem zatoužila po vlastní rodině.  Za pár let budu mít tohle taky.  Tedy jestli mi to moje zdravotní následky dovolí. 

Teď končím poslední stránku tohoto deníku,  doufám že tento deník komukoli připomene jak cesta k lásce dovede člověka změnit a jak těžké je věřit v pravou lásku a přátelství.

,, Ell?! Polož už ten deník.  Je večeře.  Jo a babča přijela." řekla Mike ode dveří.  Pak přišel blíž položil mi ruce na ramena a políbil mě na čelo. 
,, Co to tam píšeš? Můžu si to přečíst? "
Než se stačil podívat,  zavřela jsem ho.
,, Teď ne.  Jednou ti ho přečíst dám.  Nikdy nevíš co se může stát a tohle nám může třeba pomoct.  Ale raději bych byla,  kdybych o tom co tu je věděla zatím jen já.  Přeci,  jsou tam osobní věci. "
,, Já myslel, že teď mezi sebou nemáme žádná tajemství."  řekl, políbil mě na krk a postupoval až k rameni.  Nechala bych ho aby pokračoval,  ale dole čekala celá jeho rodina.
,,  Neříkal jsi,  že už je večeře?  Mám celkem hlad.  " usmál jsem se a vydala se na večeři.  Mike jen protočil oči sloup a vydal se za mnou. Když jsem stála na schodech, uviděla jsem Mikovu babičku.  Musela jsem několikrát zamrkat. ,, Miku!  Vždyť tohle byla moje učitelka,  která zastupovala naši třídní na prvním stupni,  když třídní byla půl roku nemocná. "
,,  Opravdu?  Tak to je dobře,  že už se znáte." usmál se a pokračoval.
,, Ahoj babi! " usmál se Mike a objal ji.,, pamatuješ na Elizabeth?"
Přistoupila jsem blíž. 
,, Dobrý den" pozdravila jsem.
,, No,  Ano!  Moje oblíbená žačka!  A jak se má Bella? "
,, Asi dobře.  Myslím." usmála jsem se.

----------------

Když jsme seděli u stolu,  babička Parkerová se ujala slova. 
,, Jsem moc ráda, že jste spolu.  A vůbec,  jak jste se k sobě dostali.  Nebo spíš,  řekněte mi svůj příběh. " usmála se.

Podívali jsme se s Mikem na sebe a chytli se za ruce.  Všichni vyčkávali.

,, Tak šup, ráda si ho opět poslechnu.  A pravdu!  A né abyste něco vynechali!"  řekla zasněně Annie.

--------------------------------

Tak konec.  Děkuju všem,  kteří měli s touto knihou trpělivost. Kteří tu byli vždy když jsem vydala kapitolu.  Kteří trpěli mé gramatické chyby. Prostě díky.
Doufám,  že se knížka,  alespoň trochu líbila.

E. J.