Akord Lásky

33.kapitola - Je konec

Elizabeth ....

Poslední čtyři dny, od té doby co mi Mike napsal, jsem nemyslela na nic jiného. Nevěřila jsem jeho slovům. Potřebovala jsem ho vidět. Potřebovala jsem aby mi to řekl do očí. Vím, že za to může Jassica. Určitě ho něčím vydírala a já zjistím čím.

,,Můžu dál? " ozvalo se ode dveří.
,,Jasně Debie pojď. Na to se ani nemusíš ptát. " nadzvedla jsem koutek do úsměvu.

Debie vkročila dovnitř a zamračila se.

,,Si ze mě děláš srandu ne? Dnes jdeš domu a ty tu ještě ležíš v pyžamu."

,,Promiň. Pořád na něj musím myslet."

,, Jenže ty neděláš poslední dobou nic jiného. Ell, to co se stalo neznamená, že si tím zkazíš život. Hlavně nebuď holka co se z toho sesype. Takovou tě neznám. Vždycky jsi se problému postavila čelem a vyřešila ho. Jsi silná, tak se vzchop! "

,,Jenže já nevím jak! " znovu jsem se rozbrečela.

,,Já vím že první láska bolí. Já jich zažila, ale vždycky jsem se vzchopila a jela dál. Takže se teď vzchopíš, zabalíš si věci a pojedeš domu. Užiješ si prázdniny, na chvilku ho vyženeš z hlavy a pak ti bude líp. Jo?" usmála se, pomohla mi vstát a utřela mi slzy
,,Ale já ho musím ještě vidět. Chci aby mi to řekl do očí. Když mi řekne, že to myslel vážně, odjedu a zapomenu na něj. Ale prosím, naposledy." kňourala jsem.

Debie si povzdechla. ,, Ty nedáš pokoj dokud tě tam neodvezu co?"

Přikývla jsem.

,, No dobře naposled. Ale říkám ti předem, že to skončí špatně."

,, Díky" objala jsem ji.
---
,,Tak už stačí. Už mě držíš dvě minuty.!"

,,Jo promiň" usmála jsem se a šla si zabalit věci.

------------------

Přijeli jsme k baráku Mika.

,,Můžeme?" zeptala se Debie.

Z hluboka jsem se nadechla. ,,Jo"
Vystartovala jsem z auta a přišla ke dveřím. Debie rychle běžela za mnou.  Chtěla jsem zaťukat ale zrovna otevřela dveře paní Parkerová, no Lucy.

,,Ahoj Elizab- "
,,Je Mike doma?" přerušila jsem ji hrubě.
,,Je nahoře." řekla udiveně.

Vyřítila jsem po schodech nahoru. Za sebou jsem jenom slyšela jak Debie pozdravila Lucy. Přišla jsem před Mikův pokoj a rychle otevřela dveře.

Mike seděl na posteli s kytarou v ruce a vyděšeně se na mě koukal.

,,Ell, co, co tu děláš?" položil kytaru, šel k oknu, podíval se ven a hned zase na mě.

,, Nevěřím ti. Vím, že za to může Jassica, nebo snad ne?"

,,Ne. Bylo to z mojí vlastní vůle."

Přišla jsem k němu blíž.
,,Nikdy jsme si nelhali, teď mi  řekni pravdu. Miluješ mě? "

,,Ne"

Zasmála jsem se. ,, Neumíš lhát když se mi koukáš do očí. "

,,Myslím to vážně! "

,,Je za tom Jassica, to vím. Ale proč my lžeš do očí! Řekni mi, čím ti vyhrožuje, že ti nestojím ani za pravdu! "

,, Jseš snad úplně blbá nebo co. Jassica za tom neni! Kolikrát ti budu říkat. Co pak se nemůžu taky sám rozhodovat bez toho, aby mé rozhodnutí všichni házeli na někoho jinýho.! Prostě si mě špatně odhadla, asi nejsem ten typ dokonalýho kluka, kterýho jsi si představovala.-"

,,Ale-"

,, Drž hubu! Prostě se s tebou rozcházím! Mám ti to snad vyhláskovat abys to pochopila nebo co?! A teď se mi kliď z očí nechci tě už vidět!" zařval na mě.

,,Že jseš takový srab jsem nečekala. Ale asi máš pravdu, nemůžu s tebou být když mi neříkáš pravdu. Mohl jsi mi to říct normálně, co ti Jassica provádí. Mohli jsme to spolu vyřešit. Ale ty jsi se tak rychle vzdal. Je mi tě vlastně líto. A promiň, že jsem tě obtěžovala. Slibuju ti, že už mě neuvidíš a Jassica bude mít konečně pokoj."
Můj hlas už začal chraptět. Křičela jsem už moc dlouho.

,, Jsi idiot, že si to všechno necháš líbit. Milovala jsem tě! Ale ty jsi to nechal všechno tou čupkou zkazit! Jsi zasranej srab! Doufám, že teď už budeš se vším spokojenej! Protože tě nenávidím! Nenávidím tě! Jseš stejný jako všichni ostatní! Stejnej kretén, grázl a idiot! " trochu jsem se nechala unést. Ale za to jsem si vysolila facku na mé tváři.

Skousla jsem si rty a podívala jsem se na něj s uslzenýma očima. Stále měl vážnej výraz.
,,Chápu už mám odejít." otočila jsem se, otevřela dveře a vyšla na chodbu. Když jsem scházela schody nemohla jsem si nevšimnout tázavých pohledů ostatních. Už tu stála i Annie a přítel Lucy.

Ke konci schodů mě ale zastavil Mikův hlas.
,,Klíče"

Otočila jsem se, vyndala klíče a mrskla je po něm. Pak už se rychlím krokem vydala k Debie.

Ještě jsem se podívala na nechápající ostatní.
,,Omlouvám se."

Vyšla jsem ven a běžela do auta.
Slyšela jsem jen Debie jak řekla ,,Takhle to nenechám" a víc už jsem nevnímala.

Debie.....
Přišla jsem k němu do pokoje a zamračila se.

"Co jsi to udělal?"Řekla jsem zatím klidným hlasem.On se chystal něco říct,já ho,ale přerušila."Jak jsi ji mohl opustit,když tě nejvíc potřebovala?!"Dala jsem mu facku.  "Dobře,to jsem si zasloužil-"Já ho opět přerušila.  "Ne,to sis nezasloužil."Usmála jsem se."Tohle sis zasloužil."Řekla jsem a mé koleno vyletělo k jeho rozkroku,on se skácel k zemi."Pamatuj,že lepší holku nenajdeš."S těmito slovy jsem odešla.

Vrátila jsem se do auta, kde na mě čekala brečící Ell.

,, Odvez mě od tud pryč. Někam hodně daleko." řekla, já jen přikývla a odjela pryč.

-------
Taková kraťoučká, ale nevadí. Chtěla bych poděkovat Fake_Jade ,která mi s touto kapitolou pomohla. 😃😀😚😚

E.J.