Akord Lásky

36. kapitola - Pořád k němu něco cítím?

Elizabeth....

Přijeli jsme zpět na chatu. Celou cestu všichni mlčeli, protože se neopovážili něco říct.
Bylo už hodně pozdě večer, takže jsme si udělali rychlou večeři a každý si zalezl do svého pokoje.

Já si vzala první co jsem našla v ledničce. Alkohol tam nebyl, tak jsem chňapla po coca-cole.

Vyšla jsem před chatu a sedla si na lavičku. Zaklonila jsem hlavu a podívala se na jasnou oblohu s měsícem v úplňku.

Napila jsem se coca-coly. Zasmála jsem se, ale byl to spíš zoufalý smích. Po tváři mi stékala slza. Setřela jsem ji koncem rukávu mého modrého trička a nahlas si řekla, : ,,Tohle je poslední slza, kterou jsem pro tebe uronila Miku."

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Jeho jméno se mi teď říká. těžce, ale později to bude, on a tohle všechno, jen vzpomínka.

Když jsem otevřela oči, přede mnou stál Richie.

,,Můžu si přisednout?"

Přikývla jsem.

,, Asi se to zrovna nehodí, ale co ti řekl? Tam na té oslavě. Jestli o tom nechceš mluvit, tak nemusíš. Nechci tě trápit."

Můj koutek vyjel nahoru do úsměvu.

,, To je dobrý. Chtěl, abych se k němu vrátila. Abych mu dala druhou šanci. Ale šanci nedala a ani nechci."

,,A proč?"

,, Bojím se, že druhou šanci promarní, rozmyslí si to a já bych pociťovala tu bolest znovu. Už prostě nikdy nechci zažít. Jeden den mi řekl, že mě na vždy ochrání, bude mou oporou, nikdy mi neublíží a tři dny na to mi řekl, že se se mnou rozchází, protože jsem slabá nicka a všechno byla jen přetvářka. Když jsem chtěla vysvětlení, jednoduše mi dal kopačky a místo rozloučení řekl, ať mu dám klíče. A já mu mám dát po tomhle druhou šanci?"

Richie mě chytl za ruku.

,, Ell, to mi je líto."

,,To je dobrý už je to za mnou."

Podívala jsem se do jeho kaštanových očí. Pořád byli dětské, plné překvapení a tak okouzlující. A jeho světle hnědé vlasy, pročesávající vítr, se ve svitu měsíce změnili v bronzové.
Avšak nejkrásnější byl na něm jeho úsměv.

Pomalu jsme se začali k sobě přibližovat. Kousla jsem se do rtu. Měla jsem takovou chuť se dotknout něčích rtů. V hlavě mi kolovalo tisíce myšlenek, které ustali, když se naše ústa semkla v polibek.

Bylo to po dlouhé době něčím zajímavé. Ale až po chvilce jsem si uvědomila, že tam chybí něco podstatného, není to prostě ono.

Položila jsem ruku na jeho hrudník a odtáhla se.

,, Richie, promiň já nemůžu."

,, Jasně. Promiň, to já si začal. Nebylo to vhodné .... jo ... prostě ... no ... promiň."

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a dál pozorovala hvězdy.

------------------------

Dny utíkaly a já začala zapomínat. Ke konci prázdnin jsem si s Richiem užila dost zábavy.

Běželi jsme orientační běh, lezli po skalách a slaňovali dolu, sjížděli jsme řeku, nebo kempovali pod širým nebem.
Bylo to jako sen.

Richie je opravdu velký dobrodruh.

---

Začala škola. Richie jel domu a já jsem se vrátila do reality.