The Maze Demigod // Percy Jackson

Pomocná ruka

"Nic nevypadá dobře. Tábor polokrevných byl smeten z povrchu zemského. Nic po něm nezbylo, jen prázdná pustina, spáleniště. Tábor Jupiter byl vypálen. O život přišlo hrozně moc lidí, kteří tam žili, ačkoliv se většině podařilo uniknout."

Reyna se opřela lokty o stůl a složila si obličej do dlaní. To nebylo možné. Opravdu je pryč všechno, co jejich legie tak dlouho budovaly? Trvalo jim skoro měsíc, než všechny našli. Bezmocně zakňučela, než znovu zvedla hlavu a zadívala se na pihatý obličej Rachel Elizabeth Dareové ve vysílání Iris. Normálně by jejich hovor byl už dávno skončil, ale jelikož Iris ztratila moc nad duhou a vším s tím spojené, bylo volání zadarmo.

"Něco nového?" V jejím hlase zazněla naděje.

Rachel jí věnovala posmutnělý pohled. "Bohužel ne. Nemáme žádné zprávy a moc Orákula se mi taky ještě nevrátila."

"Díky, Rachel," řekla jí Reyna vděčně. "Odvedla jsi hodně práce."

"Za málo," mávla rukou Rachel. "Grover s Tysonem pokračují v pátrání."

"Ať se ozvou, kdyby něco objevili."

"S tím se počítá."

"Díky za všechno."

Rachel kývla a spojení Iris se přerušilo. Reyna se opřela o opěradlo a hluboce se zamyslela jako již mnohokrát předtím. Skončila se stejným výsledkem - neměla zdání, co by měla dělat. Cítila se malá a bezmocná. Takhle se naposledy cítila tenkrát mezi piráty, než se jí s Hyllou podařilo uniknout.

Celý svět se rozpadal. Místo řádu přicházela anarchie a bohové byli bez své moci k ničemu. Ačkoliv se někteří snažili pomoct, většina jich zůstávala mimo dění. To bylo až k vzteku. Pořád bojují o svou vládu nad světem, ale když je někdo skutečně potřebuje, dají od všeho ruce pryč. Díky tomu se jim ale podařilo spojit s téměř všemi druhy spolupráce. Mořští obyvatelé se starali o oceány, nymfy a satyrové o volnou přírodu po celém světě, polobohové chránili smrtelníky před nestvůrami, Lovkyně pátrali po ztracených a Amazonky dělaly bůhvíco. 

Ano, ztracených. Už to byly téměř dva měsíce, co ztratili Percyho a ostatní polobohy, co byli s ním. Nikdo nechtěl věřit, že zemřeli, proto hledali dál. Všichni si říkali, že Percy byl pryč více jak půl roku a nakonec ho našli, což jim dodávalo potřebnou špetku naděje.

Stýskalo se jí po nich. Po všech. I po tom otravném zoufalci Valdezovi. Nevěděli, co se stalo s Kalypsó a Hectorem. Ale snad jsou s nimi někde v bezpečí. Nereálná představa, ale co. Když už naděje, tak co nejsvětlejší.

Z nešťastně depresivních myšlenek ji vytrhl zvuk alarmu. Nebyla to žádná technická vymoženost. Jednoduše se rozrazily dveře a dovnitř vletěl Travis Stoll, s rukama do hlásné trouby a křičel na ni: "Rozbil se alarm! Vetřelec! Vetřelec! Kovbojové a vetřelci jsou pasé! Polobohové a vetřelci jsou teď in!"

"SKLAPNI, TRAVISI!" okřikla ho Reyna. "Co se děje?!"

"Vetřelec," informoval ji Travis trochu otřeseně. Zapomněl, jak je jejich vůdkyně děsivá, když se naštve.

"TAK TO ŘEKNU ROVNOU!" Reyna vyběhla z místnosti a cestou si vytahovala svůj meč, aby ho měla připravený do útoku. Usídlili se v Houstonu, v obchodním středisku v Hedwig Village. Nebylo to úplně ideální místo, ale posloužilo svému účelu. Reyna se přidala k davu polobohů proudících na liduprázdné parkoviště, v jehož středu stála jedna postava. 

Reyna se prodrala dopředu a jakožto vůdce se postavila vpřed, čelem k nepříteli. K jejímu překvapení to nebyla nestvůra, ale stejně ji moc dobře poznávala. Byla to ta dívka, co shodila bariéru. Ale tentokrát vypadala unaveně a zpustošeně. Tmavé vlasy měla ožužlané a křivě ostříhané, jako by si je řezala tupým nožem. Celé její tělo byl jeden velký škrábanec, neb se jí dlouhé ranky objevovaly po celém těle. Z pravého ramene jí vyčuhoval konec zlomeného šípu, kterým ji někdo trefil. Působila špinavě, neupraveně a už vůbec ne tak sebevědomě jako tenkrát.

"Co tu děláš?" zavrčela Reyna. Jako by to byl signál, všichni zvedli zbraně k neozbrojené dívce na parkovišti.

"Nepřišla jsem bojovat," bránila se dívka. "Jsem Illiana, dcera Úrana, bývalá dcera Démétér. Vím, že spolu nemáme šťastnou historii. Jsem si vědoma všeho, co jsem provedla a omlouvám se za to. Ačkoliv to nemůže nikdy stačit, chci vám to aspoň zčásti vynahradit."

"Co můžeš nabídnout?" V Reyniných očích zasvítila hladová naděje. Byla zoufalá. Nikdo nevěděl co dál. Možná jim tahle holka může pomoct. Aspoň někam je posunout. Včerejší nepřítel může být tvůj zítřejší přítel, ne?

"Vím, kde je Percy Jackson a jeho přátelé," prohlásila Illiana třaslavým hlasem. "Mám teorii, jak je přivést zpátky. Prosím, aspoň mě vyslechněte. Sami se odtamtud nedostanou."

"Jsou všichni v pořádku?" Reyna se ubránila nutkání s ní pořádně zatřást. 

"Všichni polobohové zatím snad ano," odpověděla Illiana vyhýbavě.

"A ostatní?" Reyna tušila, že přijde ale.

"O té nesmrtelné nic nevím," odpověděla Illiana neochotně.

"A Hector?" ozval se Connor. "Ten malej kluk."

"Vím, kdo je Hector." Illiana vypadala, že má co dělat, aby se nezhroutila. "Byl to můj bratr."

"Byl?" vydechl Travis šokovaně.

"Úranos ho zabil." Illianiny oči se zalily slzami. "Je mrtvý. Obětoval se pro Percyho Jacksona."

Všichni polobohové sklonili zbraně. Neznali Hectora dlouho. Ale pochopili, že Percymu na něm záleží. Jestli pro Percyho obětoval život, bude si to Poseidónův syn navěky vyčítat.

"Kde jsou?" chtěla vědět Reyna.

"V Úranově paralelním světě," odpověděla Illiana a zhluboka se nadechla. "Je to ale nebezpečný svět. Nepřinese jim nic dobrého."

"Jak to?" zeptal se Jacob se zatajeným dechem.

Illiana se na něj podívala. "Žijí tam nestvůry. A ne všechny jsou krotké. Můj bratr se odtamtud nikdy nevrátil."

Ahoj, všichni. Moc se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho. Chtěla jsem vám tohle napsat už k Vánocům, ale v té honičce se nějak nenašel čas ani inspirace. Doufám, že jsem vám tímhle aspoň lehce odpověděla na některé otázky. Držte Percymu palce, protože ještě nevím, jestli to všichni zvládnou živí a zdraví!

Chtěla bych vám všem ještě poděkovat, že nad Percym nelámete hůl. Vaše podpora nás dotáhla až sem. Na tom všem máte největší podíl právě vy. Takže opožděně veselé Vánoce a hodně zdaru do nového roku!