The Maze Demigod // Percy Jackson

Tavené včely

Zatím to vypadalo slibně. Jediná nestvůra, na kterou narazili, byl zakrslý pekelný pes, kterého skolili během chviličky. Stačilo, když se Frank jednou ohnal mečem a bylo po nestvůře. Nyní kráčeli ztichlými chodbami a ostražitě se dívali za každý roh, aby viděli, co je tam čeká. Na nic však nenaráželi. Percy začal naivně doufat, že vybrali správnou cestu.

To bylo hodně naivní.

Kdy naposledy v historii Percyho Jacksona šlo něco podle plánu? Sice mu byla docela neznámá, ale byl si jistý, že tohle se mu stávalo denně. Brzy se totiž na ně vrhla kupa drakén. Nedělalo jim problém je odrazit a poslat do Tartaru, ale postupně je začaly všechny ty útoky unavovat.

Vyčerpaně se opřeli o zeď a sklouzli na zem. Hector je všechny obešel a dal jim do úst čtvereček ambrózie. Pak si sedl vedle Percyho a přitiskl se k jeho paži jako vyděšené dítě držící se máminy sukně. Percy mu pocuchal vlasy a věnoval mu lehký úsměv. Hector mu ho vrátil.

"Vážně si myslíš, že máme jít tudy?" zasténal Jason.

"Netuším," pokrčil Percy rameny. "Jak se to pozná?"

"Nevím," přiznal Jason. "Jen se ptám."

Pozor na sýr, uslyšel Percy.

"Cože?" otočil se Percy nechápavě na své přátele.

"Cože?" zopakoval Jason ještě zmateněji.

Pozor na boha sýru, pokračoval hlas v Percyho hlavě.

"Kdo je bůh sýru?" nechápal Percy.

"Bůh sýru?" Frank naklonil hlavu na stranu. "Ještě jsem o něm neslyšel."

"Já ano," broukl Hector tiše.

"Vážně?" Všichni se k němu překvapeně obrátili.

"Aristaeus," odpověděl Hector. "Bůh spousta věcí - včelařství, sýru..."

Chvíli bylo ticho. 

"Takže s tím teď máme bojovat?" přerušil ho nakonec Jason. 

"Přesně tak!" odpověděl mu hlas na konci chodby. "Bude to sranda!"

Percy si odfrkl a obrátil oči v sloup. "Nesnáším tyhle dramatický nástupy."

Tortilly se sýrem! ozvalo se Percymu v hlavě toužebné zamečení.

Bohové, za co?

Majitel tajemného hlasu byl mladý muž. Černé kudrnaté vlasy mu trčely kolem celé hlavy jako vrabčí hnízdo a na bradě mu rašily vousy. Měl na sobě modrou sportovní mikinu, džíny a tenisky, takže vypadal jako běžný dvacetiletý mladík, moderní vizáž mu kazila jen pokrývka jeho hlavy. Byl to včelařský klobouk s ochranným závojem.

"Vy jste Aristaeus," hádal Frank.

"Výborná dedukce," pochválil ho Aristaeus potěšeně. "Nikdo mě nezná, jsem jen vedlejší, nedůležitý bůh. Proto mě těší, že mě znáte." 

"To jsme rádi," ujal se Jason slova. "To nás jistě necháte jít dál, že?"

"Jak tě mohlo něco takhle hloupého napadnout?" rozesmál se Aristaeus. "Můj pán vás chce zastavit, tak to také udělám."

"Kdo je tvůj pán?" skočil mu Percy do řeči.

"Starý vládce," odpověděl Aristaeus. "Jeho identita by vám ale byla na nic. Za chvíli totiž zemřete."

"A ještě než zemřeme..." Hector odvážně vystoupil před své přátele. "Slyšel jsem, že děláte nejlepší sýr na světě."

"To ano," souhlasil Aristaeus horlivě.

"Ale já tomu nevěřím," založil si Hector ruce na prsou.

"Cože?" Bůh včelařství se očividně cítil dotčeně. "Ovšemže dělám nejlepší na světě!"

"Dokažte to," vyzval ho Hector.

Ani jeden z jeho přátel nedokázal nic říct. Snažili se zpracovat změnu chlapcova chování. Jak se z malého vyklepaného kluka může během zlomku vteřiny stát vyzyvatel bohů?

"Který chceš? Udělám to!" hulákal Aristaeus.

"Tavený," rozhodl se Hector.

"To není sýr!" namítal bůh.

"Takže přiznáváte, že to neumíte!"

"Udělám to!"

Zatímco se bůh pustil do tvoření taveného sýra, Percy se k Hectorovi naklonil. "Co to děláš?"

"Mám plán," zašeptal Hector. "On totiž není zrovna bystrý."

Percy se neptal, jak to ví. Třeba si ze svého starého života přinesl zkušenosti.

Aristaeus domíchal svůj taveňák a pyšně ho Hectorovi předvedl. Položil před chlapce celý barel a vyčkávavě sledoval, jak jej Hector ochutnává.

"Není špatný," uznal Hector. "Ale je moc tuhý."

Aristaeus netrpělivě luskl prsty a sýr se trochu roztekl.

"Ještě pořád," prohlásil Hector.

Včelař se zamračil a luskl ještě jednou.

"To už je lepší," kývl Hector. "Co bude teď?"

Aristaeus se rozzářil. "Vaše smrt!"

Labyrintem se rozezvučí silné bzučení. Polobohové pozvednou zbraně, ale tuší, že jim to bude k ničemu. Za Aristaeem se objevil roj včel. Byly jich tisíce a bohův šílený úšklebek celé scéně také nepomáhal. Jediný, kdo se zdál být naprosto klidný, byl neozbrojený Hector.

Aristaeus mávl rukou a včely se rozletěly vpřed. Percyho polil studený pot. Proti tomuhle se nedá bojovat. Ty včely je ubodají k smrti a konec Percyho Jacksona. Bum! Puf! A mrtvola. Vůbec se mu nelíbily šance, které mají -

Náhle se bílá tekutina v barelu před nimi zvedla. Všichni na to zaraženě hleděli, jen včely se zdály zcela nezaujaté. Sýr se vytvaroval do placky, která se natáhla a spolkla včely do sebe. Pak sebou praštila o zem a všichni jen užasle sledovali včely, které se lepily v sýru a snažily se utéct.

"Co to -" vyrazil ze sebe Aristaeus.

"Máte v rukávu ještě něco?" houkl Hector.

Aristaeus na něj ukázal prstem jako malé dítě. "To není fér!"

"Radši jděte, než se na svůj lep chytíte i vy," poradil mu Hector.

Aristaeus se zamračil, uraženě dupl nohou, ale pak zmizel.

"Tos..." Percy nechápavě hleděl na sýrovou skvrnu. "Tos udělal ty?"

Hector se stydlivě usmál. A už je to zase starý Hector. "Já... no, nemohl jsem to nechat jen tak."

"To bylo... luxusní," vydechl Frank.

"To teď není důležité." Takže z Hectora je teď velkej šéf? "Musíme jít dál."

Nikdo nic nenamítal, tak se vydali dál. Proplétali se Labyrintem, ale k jejich překvapení je nic nezastavovalo. Netušili, kam přesně jdou, nechávali se jen vést instinktem. Percyho instinktem. Proto byl také tak vynervovaný, protože svému instinktu věřil asi tolik jako bohovi lží.

Jejich cesta je zavedla do slepé uličky, která končila dveřmi. Prostá brána zcela splývající s okolními zdmi se tyčila jen několik metrů před nimi. Od zdí by ji nerozpoznali, kdyby na nich nevisel obří zámek.

"Hm..." Jason obešel zámek. "Máme klíč?"

"My ne," zavrtěl Percy hlavou.

"Ale my ano." Za nimi se ozvou kroky a chlapci se otočí. Ve stínech stojí čtyři dívčí siluety. Percy přimhouří oči a pak je šokovaně vyvalí. Před ním stanula vysoká blondýna s bouřkově šedýma očima a zastavila se pohledem na Percym.

Annabeth.