The Maze Demigod // Percy Jackson

Pavučina

Když je viděl, měl chuť vyskočit zpoza závěsu a uškrtit všechny, co to mají na svědomí. Oba bratři bezvládně leželi na pódiu. Viděl na nich krvavé škrábance a rány a očima zalétl k oběma nestvůrám. Hledal zbraně, kterými to mohly provést, ale nakonec se shodl sám se sebou, že to spíše vypadá jako rány od spárů nějakého zvířete.

Koutkem oka si všiml, jak Will zaťal ruce v pěst. Lehce se chvěl. Percy nedokázal říct, jestli strachem nebo vztekem, ale obojí by naprosto sedělo k momentální situaci. Hector zase scénu sledoval s lehkou vráskou na čele, ale jinak neprojevoval výraznější emoce. 

"To je nuda," postěžovala si hadí žena. Percy nevěděl, jak se nestvůra jmenuje - nevybavoval si jedinou legendu popisující stvůru jako je ona.

"Percy Jackson je již jistě na cestě," zaskřehotala Arachné. Zněla, jako by ji škrábalo v krku. Můžou i nestvůry nastydnout, když si v zimě neoblečou ponožky?

"Ale trvá mu to." Hadí žena poklepala na bednu pod sebou. "To malé hádě pomalu umírá. Pokud teda už není mrtvý."

"Trpělivost, Lamio," uklidňovala ji Arachné. "Upřímně doufám, že si s sebou vede tu Athéninu dceru. Mám poslední šanci se jí pomstít."

"A co ty tvoje loutečky?" Řečená Lamia mávla rukou k bratrům Stollovým. "Myslela jsem, že jsme si je sem vzaly, abychom měly zábavu. Poslední dvě hodiny jen leží."

"Moc života v nich kvůli tobě nezbylo," zamlaskala Arachné a začala něco tvořit - nejspíš svou další tapisérii. "Pořád chceš, aby něco dělali. Posíláš na ně nestvůry a bavíš se jejich utrpením. Myslíš, že jsou stroje? Tos měla chtít něco od Héfaista, drahá."

"Snad se jich nezastáváš," zasyčela Lamia.

"To ne," vrtěla pavoučice hlavou. "Ale doufala jsem, že nám vydrží trochu déle."

"Tak jako tak bych je snědla," zabručela Lamia. "Ale víš, jaké to je? Ztratila jsem svou pověst a stalo se ze mě jenom hloupé strašidlo pro děti. Zobrazovala jsem pokrytectví. To je urážka!"

"Říkáš to už po dvě stě třicáté šesté," zakoulela Arachné očima. "A to pokrytectví k tobě sedí."

"Jak to?" urazila se Lamia.

Percy nechal hádku nestvůr a obrátil se ke svým přátelům. Společně se vrátili zpět do tunelu a šeptem se domlouvali, co udělají.

"Will musí za Stollovými a zjistit, jestli žijí," prohlásil Hector tiše. "Percy, podej si Lamiu. Já Arachné."

"Jsi si jistý?" ujišťoval se Percy. "Arachné je pěkná potvora -"

"V pohodě," přikývl Hector. "Jdeme na to."

Percy se plížil za oponou, dokud se nedostal až za Lamiu. Naštěstí přímo za ní se překrývaly dva pruhy látky, takže na ni dobře viděl. Problém představovala Arachné, která by ho okamžitě zahlédla. Nejdřív by nějak měli odlákat její pozornost...

Ozval se zvláštní zvuk, jako by někdo zakopl o kámen. Arachné okamžitě odložila tkaní a se slovy "Jdu to zkontrolovat." zmizela ve stínech.

Percy doufal, že se Hectorovi nic nestane a tiše vyrazil vpřed. Lamia se tvářila jako nudící se student na své nejméně oblíbené hodině - jo, tenhle výraz znal Percy opravdu dobře. Měl ho na tváři téměř každou hodinu, kterou ve škole kdy absolvoval. 

Bohužel nebyl tak tichý, jak by si přál. Cestou kopl do malého kamene, který se válel na zemi, a to přitáhlo Lamiinu pozornost. Podívala se na něj a černé oči jí nebezpečně zrudly.