The Maze Demigod // Percy Jackson

Vpravo nebo vlevo?

Percyho překvapilo, jak dlouho Jasonovi trvalo, než se probral. Měl chuť mu říct něco jako Zatímco ty sis tu vyspával, já porazil Gorgony ještě třikrát, ale zaprvé to nebyla pravda, a zadruhé byl víc než to rád, že jeho kamarád žije.

Jason se zmateně rozhlédl kolem a pak ho pojala hrůza. "Jsme v Labyrintu. Přes noc."

Percy přikývl. "Dobrý postřeh, kámo."

"Nikdo to ještě nepřežil," zamumlal Jason. "Nemáme kam jít."

"Jasně, že máme," protestoval Percy.

"A kam?" Jason k němu zvedl nebesky modré oči. "Je to tu pusté. Není, kde se schovat. Nemáme ani žádný cíl, kromě toho, že chceme přežít."

Hector ho chytil za ramena a zatřásl s ním. "Nepropadej panice! Percy přišel s nějakým nápadem."

Frank se na Percyho roztřeseně podíval. "O jaké bohyni jsi to mluvil?"

"Musíme dostat naše vzpomínky zpátky, abychom se odsud dostali," prohlásil Percy pevně.

Jason se zatvářil šokovaně. "Jsme tu bůhví jak dlouho, ale tohle nás nenapadlo."

"A pak že jste zkoušeli všechno," ušklíbl se Percy žertovně a natáhl k Jasonovi ruku. "Zvládneš chodit?"

Jason jeho ruku přijal a nechal se vytáhnout na nohy. "Myslím, že jo."

Společně se tedy vydali chodbou a mlčky se každý zaobíral vlastními myšlenkami. Hector se držel Percyho za cíp rukávu a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe. Percy doufal, že svoje kamarády nežene do smrtelné pasti. Doufal, že ten sen byl skutečný a pravdivý, ne jen iluze vytvořená nějakým bohem...

Nakonec se dostali do kruhové místnosti, z níž vedly další tři chodby. Zastavili se a bezradně hleděli do každé z nich, hledajíc jakékoliv vodítko. Žádné na ně ale nezamávalo.

"Kudy máme jít?" chtěl vědět Jason.

Jak to dořekl, vzduch před nimi se zavlnil a před prostřední chodbou se objevil chlápek. Levá i pravá chodba byla přehrazena dveřmi. Muž vypadal trochu jako vrátný drahých amerických hotelů. Červená uniforma, červený čepec... Jediné, co mu kazilo tento vzhled, byly dvě tváře. 

Percy měl co dělat, aby neobrátil oči v sloup a zoufale si nepovzdechl. Věděl přesně, kdo to je - ačkoliv nevěděl jak - a také přesně to, co je čeká.

"Janus," poznal ho Frank.

"Ano, to jsem já," promluvila Janusova pravá tvář.

"Přišel čas volby!" přidala se levá tvář.

"A kdo si volí tentokrát?" zahučel Percy otráveně.

"Ach, Percy Jackson," všimla si ho pravá tvář.

"Opět se setkáváme," souhlasila druhá strana hlavy.

"Taky vás rád vidím," uchechtl se Percy sarkasticky.

"Protivný jako vždy, jak tak koukám," povzdechla si levá tvář.

"Máme si vybrat mezi třemi cestami?" zeptal se Jason.

"Ne, synu Jupitera," zavrtěl Janus hlavou. "Jen levá a pravá cesta vede k cíli."

"A teď přijde ten háček," zamumlal Percy.

"Jedna z nich je bezpečnější," prohlásila důležitě pravá tvář.

"Z druhé se nedostanete živí," pokračovala levá tvář.

"Alespoň ne všichni," dodala pravá tvář.

"A v celku!" doplnila levá tvář.

"Proč nám to tak ulehčujete?" chtěl vědět Percy. Nehleděl na Frankův nesouhlasný výraz a na slova Neprovokuj bohy, blbečku!, vepsána v Jasonových očích.

"Ulehčuju?" zopakoval Janus zmateně. Percy ztratil přehled o tom, která tvář mluví - a taky mu to bylo jedno. 

"Jednu cestu jste rovnou vyškrtl," ukázal Percy na chodbu za bohem. "Proč? Neměl byste nám zavařovat život?"

"To já rád," souhlasil Janus. "Ale dnes to není můj úkol. Mám vás jen prozkoušet."

"Prozkoušet?" Jason vypadal, že má chuť buďto boha uškrtit, nebo se schovat do kouta. Percy nevěděl, které z toho. "Proč nás chcete prozkoušet?"

"Já ne," zavrtěl Janus hlavou. "To Mnemosyne si přeje vidět, zda si zasloužíte ji navštívit."

"Takže prostě máme říct, kudy chceme jít a vy nás necháte?" ujišťoval se Frank.

"Ať se rozhodne Percy Jackson," rozhodl Janus. "Vpravo nebo vlevo?"

Percy si hryzal špičku palce a těkal očima mezi dvěřmi. Vpravo nebo vlevo? Jak pozná, která je bezpečnější? V soustředění mu ironicky bránil Janus, který ho svým "Vpravo nebo vlevo?" neustále popichoval a vybízel.

"Sklapněte!" vykřikl Percy nakonec. "Jak se mám v tomhle soustředit?!"

Janusova pravá tvář se nadechla, aby něco řekla, ale levá ruka jí překryla ústa. Zatímco se pravá ruka snažila odlepit levou z místa, Percy přemýšlel. V hlavě měl ale prázdno. Kdyby tu tak byla Annabeth...

Ucítil mírné šťouchnutí do paže a sklonil pohled. Hector na něj upíral své velké modré oči. Bradou mu naznačil směr. Percy vzhlédl a podíval se, kam Hector ukazoval. Na levou chodbu. Může tomu dítěti věřit? Jaká je pravděpodobnost, že se Hector neplete? 

Když se nad tím ale tak zamyslel, došlo mu, že jinou pomoc asi nedostane.

"Vlevo," prohlásil Percy rozhodně.

Jason i Frank zalapali po dechu. Percy po nich střelil pohledem. Ve Frankových očích se leskl obdiv, v Jasonových pochybnosti. Percy se mu nedivil. Vlastně se znali celkem jeden den. Jasonova reakce byla tedy na místě.

"Výborně, Percy Jacksone," pochvaloval si Janus a začal se rozplývat. "Uvidíme, jestli sis vybral správně nebo špatně."

Percy sledoval, jak se bůh vypařuje jako voda. Pravé dveře zmizely a nahradila je zeď, stejně jako v prostřední chodbě. Jediný východ tudíž představovala chodba, kterou odhalily levé dveře.

"Podle čeho soudíš?" zajímal se Jason, s rukama zamyšleně založenýma na prsou.

"Podle Hectora," odpověděl Percy.

"A... není to špatný nápad?" zeptal se Frank nesměle.

Hector zklamaně sklopil hlavu.

"Stejně bych to jinak tipoval," pokrčil Percy rameny. "Je to padesát na padesát. Nemáme co ztratit."

"Jo, jenom životy," zamumlal Frank.

"Tak jako tak jste přesvědčený, že noc tady nikdo nepřežije, ne?" Percy se k nim otočil čelem. "Takže vážně nemáme co ztratit."

"Percy má pravdu," povzdechl si Jason. "Chováme se jako buchty."

Percy se usmál. "Tak pojďme, než si to Janus rozmyslí a bude nás nutit si vybrat mezi sýrovou a olivovou pizzou."