The Maze Demigod // Percy Jackson

Tábor: Útěk

SOLANGELO ALERT

Ještě nedávno si myslel, že nejtěžším a nejděsivějším úkolem na světě je projít Tartaros. Teď ale začal přicházet na to, že horší možná bude útěk z ošetřovny a očí Willa Solace. 

Nico vyčkávavě ležel v posteli na ošetřovně a úspěšně předstíral spánek. Ve skutečnosti měl totiž uši na stopkách a poslouchal tichou hádku Willa se svou o rok starší poloviční sestrou Kaylou.

"Jdi se vyspat, Wille," přemlouvala ho.

"Ne, ještě mám něco na práci," nedal se Will.

"Wille," pokárala ho Kayla. "Nemusíš se bát, dohlídnu na Nica."

"Tady vůbec nejde -" bránil se Will, ale Kayla ho nenechala.

"Vím, že je to jenom kvůli němu," přerušila ho. "Nesnaž se to skrýt. Jsem ráda, že ti na něm tolik záleží, ale tím, že tu budeš stepovat, dokud nepadneš únavou, mu vůbec nepomůžeš."

"Ale -" začal zase Will. 

"Je mi jedno, jestli jsi hlavní instruktor nebo ne," zarazila ho Kayla znovu. "Prostě jdi a vyspi se. Od tý chvíle, co jsi přišel z Labyrintu, sis zdříml ani ne hodinu."

Nico si dokázal živě představit, jak Will zatíná pěsti a snaží se hledat argumenty. Nakonec to vzdá. "Tak dobře. Ale jestli se něco bude dít a ty za mnou nepřijdeš, budeš celý příští týden čistit záchody."

Slyšel, jak se Kaya zasmála. "Spolehni se, Wille. A teď už jdi."

Will Solace si něco zabrblal, než se konečně zvedl a pomalými kroky se odšoural ke dveřím. Tam se na chvíli zastavil, než dveřmi prošel a zavřel je. Nico poslouchal, jak se jeho kroky vzdalují po chodbě a teprve když byl dostatečně daleko, odvážil se vydechnout.

"Chceš jít, ne?" ozvala se Kayla. Nico se lekl, jak blízko byla. Když otevřel oči, viděl, že stojí vedle jeho postele a probírá se nějakými papíry. 

Nico se posadil. "Jaks to věděla?" 

"Všimla jsem si, že nespíš," odpověděla Kayla. "Tak jsem ti poslala Willa pryč, ačkoliv tu mohl ještě pár hodin být."

"Proč to všechno děláš?" Nico se zvedl a přehodil přes sebe černou mikinu, co mu Kayla podávala.

"Protože si myslím, že bys stejně odešel," pokrčila Kayla rameny. "A upřímně, čím víc jich půjde, tím spíš uspějí. Chceš jít za Percym, ne?"

Nico sklopil pohled. "No... jo."

Kayla mu pocuchala vlasy. "Tak jdi, hrdino. A dávej na sebe pozor."

"Díky." Nico na tváři vykouzlil lehký úsměv. Překvapilo ho, když mu jej Kayla opětovala. Zvedl se, Kayla ho láskyplně poplácala po zádech a popřála: "Hodně štěstí, Nico di Angelo."

Nico přikývl. Už se chystal odejít, když Apollónova dcera sáhla pod postel a podala mu batoh. "Vezmi si to s sebou."

"Proč jsi na mě tak hodná?" Nico si batoh opatrně převzal. "Teda, ne že by mi to vadilo... Ale jsem Hádův syn."

"No a?" usmála se Kayla. "Hádův syn nebo ne, jsi pořád důvod, proč je Will v poslední době šťastný. A já jsem ráda, že je takový. Pořád je to můj bratr a já mám o něj starost."

Nicovi postupně došel význam jejích slov a začervenal se. "Tak... já půjdu."

Kayla ho mu znovu prohrábla rukou vlasy, než do něj jemně strčila. Nico se tedy vydal ke dveřím. Ještě na ni zamával a pak se rozběhl ven z hlavní budovy. Důležité bylo, aby se mu podařilo uniknout z dohledu všech táborníků. Mohl se z místa přenést stíny, ale neměl v plánu, aby ho někdo viděl. Pak by se mohlo stát takové to klišé ze všech filmů, kdy se ho na poslední chvíli někdo chytí a přenese se s ním.