The Maze Demigod // Percy Jackson

Hádes má růžovou ložnici

Na chvíli se ocitli v naprosté temnotě. Stíny se jim lezavě otíraly o paže, tváře a nohy, kde zanechávaly ledové stopy, chladící je na holé kůži. Trvalo to pár vteřin, ale Nica vždycky popadla lehká panika, hlavně tehdy, když měl na starosti další lidi, které musel dovést na dané místo. Co když se to nepovede? Co když skončí v Číně? 

Z hrudi se mu vydral přidušený vzlyk, který utišila teplá dlaň, která vklouzla do té jeho. Jeho srdce se uklidnilo a v té samé chvíli se stíny rozehnaly na všechny strany. Místo toho je obklopil pro Nica již známý pohled na řeku Styx na jedné straně a Hádův palác na té druhé. Vydechl úlevou a oplatil Willův stisk, než jeho ruku pustil. Cítil se trochu provinile. Nedokázal Willa odehnat, takže šel s nimi, ale nevěděl, proč sem vůbec jdou.

"Jsme tady," prohlásila Hazel. Zhluboka se nadechla. "Jdeme dovnitř?"

Nico přikývl a všichni tři společně vykročili k paláci. Byl vděčný, že ho Hazel přijímá takového, jaký je, ačkoliv oba pochází z dob, kdy bylo něco takového nemyslitelné. Otec na to tak nepohlížel, ale Hazel ano. A to mu stačilo.

Prošli bránou, kde se je ani nikdo nesnažil zastavit. Nikdo se ani nevyptával, proč se dvěma Hádovými dětmi jde rozzářená koule světla a štěstí, jako je Will Solace. Všichni byli buďto zvyklí, nebo je to nezajímalo. Tak jako tak byl Nico naprosto spokojený.

Když prošli Persefoninou zahradou a vešli do trůnního sálu, zjistili, že na ně Hádes už čeká. Zamračeně seděl na svém trůnu, který byl nyní porostlý barevnými květinami. Jeho typicky černý plášť z duší byl vyměněn za temně zelený oblek s bílou košilí a květinovou kravatou. 

Nico měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.

Hádes si toho všiml. "Nesměj se, synu. Dnes nemám svůj den."

"A tvoje ložnice je... vážně růžová?" zajímala se Hazel nevinně.

"Ano, bohužel ano." Hádes si přejel rukou po unaveném obličeji a vyčerpaně se opřel. "Vaše nevlastní matka mi dělá v paláci chaos."

"Jen to tu vylepšuju!" ozvalo se odněkud z hlubin chodeb.

"Jistě, miláčku," zavolal Hádes v odpověď. "Tak proč jsi přišel, Nico?"

Nico se úkosem podíval na Willa, než se odhodlal promluvit. Tohle mu Will nikdy nedovolí. "Chceme zpátky Percyho duši."

Periferním viděním viděl, jak Will vykulil oči a podíval se jeho směrem. Přesně tohle nevěděl. Nico mu to odmítal říct, tak na něj přestal tlačit. Teď toho asi začal litovat.

Hádes se předklonil a přimhouřil oči. "Za duše svých dětí neobchoduji. To už přeci víš."

"Já vím," přikývl Nico rychle. "Ale já -"

"Ne, Nico, to nesmíš!" Will ho chytil za ramena, obrátil k sobě a začal jím třást. "Co tě to napadlo? Vyměnit svůj život za ten Percyho?"

"Wille -" pokusil se mu domluvit Nico. Neměl v plánu prodat svou duši. Ale Will ho nenechal nic říct. Vypadal naprosto posedlý myšlenkou, že by měl Nica ztratit.

"Počkej, Wille, uklidni se," vložila se do toho Hazel. "Co je s tebou? Nikdy se takhle nechováš."

"Působí na něj Chaos," prozradil jim Hádes. "V hlavě má nepořádek. Myšlenka na něco, co se mu nelíbí, ho úplně posedne a ovládá ho. Je to nebezpečné."

"A to takhle působí na všechny?" zeptala se Hazel.

"Ano," přikývl Hádes smutně. "I na bohy."