The Maze Demigod // Percy Jackson

Rána

SOLANGELO ALERT

Paní O'Learyová se vrátila v otřesném stavu. Will se ji pokusil dát dohromady, ale teprve s Nanninou pomocí se začala hojit. Věděla překvapivě hodně o fyzickém a regeneračním sytému nestvůr. Ani se nestačili podivovat nad tím, jak to, že toho tolik ví, protože je brzy pojala radost z rychlého uzdravení pekelné feny. Nico se s ní proháněl po Central Parku tak šťastně, až si musel Will překrýt dlaní ústa, aby skryl rudou tvář prozářenou úsměvem. Jak rád viděl svého přítele takhle veselého.

Annabeth seděla před hotelem, který byl nyní jejich základnou, a procházela na svém laptopu všechny možné způsoby ochrany. Bylo jich málo, i se všemi kentaury a satyry. Jejich nejlepší strategií byla obrana. Útok neměl už moc cenu.

Zvedla hlavu, když slyšela blížící se kroky. Nad ní se tyčil Leo, tvářil se ztrhaně a unaveně. Sedl si vedle ní a zívl. "Jak se máš?"

"Kdes byl celou dobu?" podivila se Annabeth. "Nepamatuju se, že bych tě tu někde viděla."

"Stavěl jsem nějaký ochranný magický zařízeníčka, kdyby na nás něco zaútočilo," pronesl. "Bomby, pasti. Rozestavil jsem je tady po okolí, tak snad to bude stačit."

"Děkuji za tvou tvrdou práci," usmála se Annabeth. Poté se vrátila pohledem k obrazovce. "Můžu být naprosto upřímná?"

Leo zvážněl a přikývl. "Jasně. Se mnou vždycky."

"Nemáme šanci," řekla Annabeth zoufale. Jak to vyslovila, znělo to mnohem reálněji než předtím v její mysli. A věděla, že je to pravda. "Akorát jenom umíráme. Tuhle válku nevyhrajeme."

Hispánský chlapec vedle ní se jí to nesnažil vyvrátit. Zadíval se před sebe a dlouho mlčel, než ze sebe tichým hlasem vypravil: "To přece neznamená, že se vzdáme bez boje." Odmlčel se. "Ztratil jsem Kalypsó. Nevím, kde je a nevím, co s ní je. I když tu umřu, chci, abych... bojoval." Zahleděl se na svou  ruku, již sevřel v pěst. "Nemůžu to vzdát, už jenom kvůli ní."

Annabeth přikývla. "Cítím to stejně. Kvůli Percymu. A všem ostatním."

"On se nevrátí, že ne?" zašeptal Leo.

Blondýnka bezvýrazně zavrtěla hlavou. Jiné by to možná ošálilo, ale Leo věděl, že není tak klidná, jak se zdá. V jejích očích normálně blýská bouře odhodlání a jiskry života. Teď byly mrtvé a tak hluboce smutné, až mu to trhalo srdce. Moc dobře věděl, jak na tom jeho kamarádka je. A chtěl pro ni něco udělat, něčím ji rozveselit. Ale také věděl, že to nejde. Percy svou výpravu nepřežije a oni všichni se akorát ženou na smrt.

Místo toho ji tedy aspoň vzal kolem ramen a přitáhl k sobě. Napadlo ho, že jí to možná bude nepříjemné, protože byl zpocený a smrděl jako připálený olej, ale Annabeth se nebránila. Položila mu hlavu na rameno a povzdechla si.

Výmluvnější gesto neznal.

O pár vteřin později jejich pozornost přitáhl rozruch z Central Parku kousek od nich. Viděli, jak se Nico di Angelo žene k nim, následován Willem v těsném závěsu a ostatními pár kroků za nimi. Nico vypadal naprosto vyděšeně. Zastavil se před Annabeth a chytil ji za ramena - nejbližší kontakt, který snad kdy měli.

"Kde je Reyna?" vyhrkl Nico.

"Ve skladu," odpověděla Annabeth překvapeně. "Proč?"

"Její aura," vyrazil ze sebe Hádův syn bez dechu. "Cítím smrt."

Reyna stála v jejich provizorním skladu zbraní a procházela inventuru. Héfaistovi a Vulkánovi polobohové celý den pracovali na opravě starých a výrobě nových ze zbytku materiálu, který našli. Skutečně se překonali. Co nešlo spravit, to roztavili v provizorních kovárnách a vytvořili něco nového. Ostatní polobohové si postupně přicházeli pro nové zbraně a sklad se pomalu vyprazdňoval.