The Maze Demigod // Percy Jackson

Brána pekelná

SOLANGELO ALERT

V Nicově hlavě probíhaly různé otázky. Bude to bolet? Dostane se na Trestná pole? Co bude s Willem? Kdy si naposledy ta drakéna čistila zuby? Jak bude Hádes reagovat na plyšový koberec v jídelně? Zlevní někdy hamburgery v McDonaldu?

Hrozně jí páchlo z tlamy. Když ho ten zápach obalil, začal si možná i trochu přát, aby ho už zabila a on měl od toho konečně pokoj. Jak se k němu její tesáky blížily, připadal si jako ve zpomaleném filmu. Jediné, co se ale nezpomalilo, byl narůstající strach, který se uhnízdil v jeho hrudi.

Najednou drakéna zmizela z jeho zorného pole. Rozplácla se o stěnu a ochable padla mezi své mrtvé přátele. Nico pomalu zvedl oči a viděl Willa, který držel v ruce něco připomínající dřevěnou násadu od koštěte a sledoval, jestli se drakéna ještě pohne. Podle všeho ale byla buďto v bezvědomí, nebo mrtvá. Nico musel uznat, že ta druhá možnost se mu líbila víc.

Will se obrátil k Nicovi, padl na kolena vedle něj a opatrně ho nadzvedl. "Jsi v pořádku? Udělala ti něco?"

Nico se vyhrabal do sedu. "Jsem v pohodě. Jenom mě to... Nečekal jsem to."

"Měl jsem o tebe strach," oddechl si Will. "Jsem rád, že ti nic není."

Nico se zvedl na nohy a ukázal před sebe. "Myslím, že bychom měli jít dál."

Will nic nenamítal. "Tak veď, smrťáku."

Nico se zamračil, ale nic k tomu neřekl. Místo toho se vydal vpřed cestou, odkud cítil sílící magickou energii. Věděl, že brzy dosáhne svého maxima a pak zmizí. Což znamená, že jestli chtějí proběhnout bránou včas, musí spěchat.

Svižně postupovali chodbami. Vedlo je matné světlo, které zlehka ozařovalo všechny chodby, ale nenabízelo příliš rozhledu. Za každým rohem se Nico nejprve ohlédl a teprve když se ujistil, že je vzduch čistý, vyrazil dál. Nakonec se dostali až do tunelu, který připomínal spíše kanály než prastaré podzemní chodby. Páchlo to tam stejně jako v kanalizaci. Hnusné, špinavé, betonové zdi, podél nichž procházeli, byly porostlé nějakou uschlou a páchnoucí rostlinou. Vypadala možná trochu jako popínavé víno, ale zároveň byla úplně jiná. A vůbec nevyhlížela přátelsky.

"Tady se mi to ani trochu nelíbí," zašeptal Will a stiskl Nicovi ruku. "Stýská se mi po sluníčku."

"To zvládneme," přesvědčoval ho Nico stejně tiše. Měl strach, že kdyby mluvil moc nahlas, něco by tím přivolal. "Musíme jenom -"

Najednou Will vypískl a přitiskl se k Nicovi ještě blíž. Nico se ohlédl, aby viděl, čeho se Will tak lekl. Oddechl si, když zjistil, že je to jen krysa. Zároveň ho pak ale zamrazilo. Co dělá krysa v nejtemnější a nejhnusnější části podsvětí?

Sledovali krysu, která si bezstarostně cupkala chodbou před nimi. Už byla skoro u rohu, když zničehonic vyrazila něčí paže a chytila šedé pištící tělíčko do své dlaně. Hned za ní se z rostlin vynořila hlava, jejíž rozkládající se tlama si nacpala zvíře dovnitř a ukousla mu hlavu, čímž ukončila krátký život neoblíbeného hlodavce.

Kolem se rozlehlo ticho. Nico a Will se neodvažovali ani dýchat a v koutku duše se modlili ke všem bohům, aby si jich rapl nevšiml. Sami tomu ale nevěřili. Takovéhle štěstí polobohové nemívají. Takže přesně podle očekávání sebou rapl trhl a otočil hlavu k nim. Nico rozpoznal rozkládající se obličej harpyje. Zaměřila na ně své oči - nebo by to aspoň udělala, kdyby je neměla vyškrábané.

Chlapci nekřičeli. To za ně udělala harpyje. Vyrvala své zmrzačené tělo z rostlin, do nichž nejspíš zarostla či co, zaklonila hlavu a vydala hnusný skřek. Pak se obrátila zpět k nim a vyrazila na ně. Will si připravil svou provizorní dřevěnou zbraň jako baseballovou pálku a když byla harpyje dostatečně blízko u nich, praštil ji po hlavě. Ozval se tříštivý zvuk, ale bohové vědí, jestli to byla lebka harpyje nebo dřevěná tyč, která se rozpadla na dvě části.