The Maze Demigod // Percy Jackson

"Trident"

Celý výlet skončil naprosto nečekaně. Ve všech ohledech. 

Troy vlastnil postarší, temně modrý pick-up, který si od něj vypůjčili. Zjistili, že jediní s řidičákem jsou Percy, Annabeth a Piper, ačkoliv ta o něj přišla poté, co ukradla Volvo. Chvíli diskutovali o tom, kdo by se měl chopit řízení, ale nakonec se všichni shodli na Annabeth. Percy ho sice měl... ale jejich důvěru v tomhle ohledu už tolik ne, což se ho nesmírně dotklo.

"Už tam budeme?" zasténal Leo už asi posté. Seděl na korbě pick-upu a nejspíš se nudil.

Annabeth zavrčela, ale pohled udržovala přilepený na semaforu, čekajíc na zelenou. Vedle ní seděly Piper a Hazel, kluci se váleli vzadu na korbě a vypadali stejně nadšeně jako Leo. "Jestli tě to nebaví, vypadni ven a dojdi si tam pěšky."

"Ale Annabeth," domlouval jí Leo, "takhle se přece nejlepší kamarádi k sobě nechovají."

"Sklapni nebo tě vyhodím sama," zahrozila Annabeth, načež Leo zmlkl. Zároveň s tím se rozsvítila zelená žárovka a Annabeth s úlevou vydechla.

Piper se zasmála. "Ty se s ním nemažeš, viď?"

Annabeth se podařilo vykouzlit úsměv, ačkoliv si v její přítomnosti připadala stále nesmělá. "Nemám na výběr."

"Chápu tě," zazubila se. "S Jasonem a Percym dohromady to taky není žádná procházka růžovým sadem."

Blondýnka se zpětným zrcátkem podívala na dva řečené chlapce, kteří se po sobě váleli, lechtali se a hlasitě se smáli. Odfrkla si. "Vidím."

Čerokézka si odhrnula vlasy z očí. "Víš, co mi ale přijde zvláštní? Všichni kluci - i já - máme jenom jednoho rodiče a o tom druhém nic nevíme."

"Já třeba taky, když nad tím tak uvažuju," přiznala Annabeth a trhla volantem, aby stihla odbočku, při čemž chlapce málem vyklopila. "Máš pravdu, je to zvláštní náhoda."

"Třeba je to osud," pípla Hazel nadějně. 

Piper jí láskyplně pocuchala kudrnaté vlasy. "Možná že jo."

"Za chvíli tam budeme," hlásila Annabeth. Leo ji přes sklo vzadu slyšel a nadšeně zavýskl. Annabeth se musela usmát. Jeho štěstí bylo tak dětinské, až to bylo roztomilé.

Neměli žádný plán, takže se poté, co dorazili a vystoupili, loudavým tempem vydali městem. Cestou si koupili zmrzlinu a tlachali o všem možném. Nějak se stalo, že se náhle ocitli před hřbitovem, ale místo toho, aby ho přešli jako všechno ostatní, zamířil Jason dovnitř.

"Kam jdeš?" zajímal se Percy a slízl pořádný kus šmoulouvsky modrého kopečku.

Jason se rozpačitě podrbal na hlavě. "Ále, jen na mě klidně chvíli počkejte... Jdu za mámou. Dlouho jsem za ní nebyl."

Jeho přátelé přikývli, ale vydali za ním. Na Jasonovi bylo vidět, že ho to šokovalo a potěšilo zároveň. Nejspíš to pro něj bylo těžké. Vešli na tichou půdu hřbitova a automaticky zmlkli, čistě z úcty k tomuto místu i jeho obyvatelům (pokud se tak dají nazývat). Chvíli kráčeli mezi náhrobními kameny, až se nakonec zastavili u jednoho. Beryl Grace. Všichni se zastavili kus opodál, aby měl Jason chvíli soukromí. Klekl si před hrob, spojil ruce a zavřel oči. Pak poplácal půdu před sebou a zvedl se. Pak společně opět vyšli na ulici.

"Díky, že jste se mnou šli," řekl Jason tiše.

"To je jasný," kývl Percy. Pak na sebe chvíli všichni jen smutně koukali, každý ponořen ve vlastní melancholii a sentimentu.

"Lidi." Leovi zářily oči. Annabeth tušila, že má nápad a že se jí nebude zamlouvat. "Měli bychom přijít na jiný myšlenky."

"A to chceš udělat jak?" povzdechla si Annabeth.

"Viděl jsem na korbě tašku se sprejema," prohlásil s nadějí přetékající v jeho hlase. "Byly ještě plný."

"Snad nechceš -" začala Annabeth.

"Skvělý nápad!" chytil se Percy nadšeně. "Trocha dobrodružství neuškodí."

"No skvělý," rozmáchla Annabeth zoufale rukama. Obrátila se k ostatním dívkám pro podporu, ale ty vypadaly stejně zapáleně jako chlapci, takže jakýkoliv vzdor vzdala. "No tak fajn. Ale já budu sedět v autě a čekat na vás."

"Domluveno," souhlasili všichni a téměř během se vrátili k autu. Všichni naskákali na svá místa a nedočkavě čekali, až se Annabeth rozjede.

"Kam mám jet?" chtěla vědět poraženě, když nastartovala.

"Cestou sem jsem viděl starý odstavený vlaky," prohlásil Leo a zamnul si rukama.

Bylo rozhodnuto. Annabeth sešlápla plyn a vyrazila směrem k určenému místu. Moc se jí ten nápad nelíbil, ale nestěžovala si. Bylo to šest proti jedné. Neměla šanci. Proto se rozhodla je v tom tiše podpořit. Nějakou tu legraci si opravdu zaslouží.

Zastavila blok od vlaků. Nikomu to nevadilo - drapli vak a vyskákali z auta ven. Annabeth sledovala, jak nadšeně běží pryč. Uhnuli na rohu ulice a ocitli se v liduprázdném prostoru, v němž na kolejích stály dva vlaky. Jeden z nich byl již celý vyšperkovaný, ten druhý tu nejspíš nestál dlouho, protože na něm byl načrtnutý jen gangový tag. Podívali se po sobě a pak všichni zamířili přímo k onomu vozu. Hodili s taškou na zem, rozepli ji, každý si vzal jednu láhev a zaklepali s nimi.

Percy přiložil sprej ke stěně vlaku a vteřinu se rozmýšlel, než zmáčkl spoušť a začal po ní malovat modré čáry. Barva specificky páchla a Percyho naplnila blaženost podpořená adrenalinem. Nijak nepřemýšlel nad tím, co tvořil. Prostě nechal své ruce volnost.

Když měl pocit, že je jeho dílo hotové, překvapeně zamrkal na trojzubec vystupující z vln ve tvaru koní. Zvláštní, proč to maloval? Nejspíš mu v hlavě uvízla probíraná látka na antické Řecko z dějepisu. Když se rozhlédl kolem, překvapeně zjistil, že i ostatní tvoří zvláštní věci. Jason pracoval na mraku, z nějž vylétávaly blesky a na němž seděl jakýsi dům. Leo dělal něco s ohněm -

Než si ale stačil prohlédnout víc, slyšel křik a štěkání psů.

"Poldové!" vyjekl na své přátele. "Honem, pryč!"

Jako na povel všichni naházeli spreje do tašky, již Percy pohotově sebral ze země a společně se rozběhli pryč. Jejich žilami proudil adrenalin a začali si hlasitě smát, když slyšeli policisty, které nechali za sebou.