The Maze Demigod // Percy Jackson

Podzim

Listopad zbarvil ulice Manhattanu do barev podzimu. Chladné počasí a nepříjemný vítr donutil Newyorčany vytáhnout kabáty a šály, které brzy zaplnily veškeré ulice. Percy sledoval padající listí oknem učebny biologie a zatímco poslouchal výklad o vylučovací soustavě, nepřestával myslet na své přátele.

Annabeth chodila na kurzy architektury. Piper s Jasonem postupně vzdali hledání Lea a vydali se do Californie za studiem. Frank a Hazel se vrátili do Tábora Jupiter. Už od nich skoro dva měsíce neměli žádné zprávy a veškerá komunikace šla do kelu, ale Percy nechtěl řešit problémy polobožského světa. Nejdřív musel ukončit střední a jít s Annabeth na univerzitu, mezitím se nesměl nechat zabít nějakou nestvůrou a zaplétat se do problémů bohů. Jeden špatný krok vedle a Annabeth ho rituálně obětuje své matce.

Zazvonilo a učitel vepředu si povzdechl. "Takže budeme pokračovat příště. Rozdělte se do té doby do skupin na laboratorní práce. To je pro dnešek vše."

"Hej, Percy," šťouchl do něj Julian Hall. Byl to vcelku vysoký hnědovlasý mladík s tak světle hnědýma očima, až vypadaly bezbarvě, který nosil s oblibou křiklavě barevné oblečení a džínovinu a projížděl se po ulicích na skateboardu. Bavili se spolu a dalo by se říct, že byli přáteli, ale nikdy si nemohli být natolik blízcí, aby mu pověděl pravdu o svém životě. Bylo ale na druhou stranu skvělé mít normální život a normální přátele.

"Co je, Julesi?" Percy si nastrkal sešity do tašky a přehodil si ji přes rameno.

Jeho kamarád se ušklíbl. "Co bys řekl na jídlo v McDonaldu? Dlouho jsem tam nebyl a mám chuť na Happy Meal."

Percy se zasmál. "Ten jsem taky dlouho neměl." Vzpomněl si na Nica di Angela, jak ve dvanácti letech přivolával pomocí kuřecích nuget a hranolků duše zemřelých.

Společně se vydali ze školy ven, kde na ně čekala Julianova o rok mladší sestra Cathy. Oproti svému bratrovi byla zrzka s modrýma očima. Nejčastěji nosila své oblíbené bílé košile s černými stužkami uvázanými kolem zápěstí a nad lokty, černou koženou bundu, černé přiléhavé kalhoty a černé kotníkové boty. Vypadala vždy elegantně a rozhodně starší než Julian, ač byl starší on. Možná byla i hezká, ale nikdy mu nedala moc příležitostí nad tím uvažovat. Nesnažila se totiž nikomu líbit a kdykoliv jí chtěl složit nějaký kompliment, zpražila ho pohledem.

"Dneska mi vrátila tu esej," řekla, když se k nim přidala. "Prej jsem to nemohla číst."

"To je ale baba," zavrtěl Jules hlavou. "Snaží se nám zničit život."

"Na cos to vůbec psala?" ptal se Percy.

"Jako zabít ptáčka," odfrkla si Cathy. "Četla jsem to ve svým životě padesátkrát. Je to moje nejoblíbenější knížka. A ona mi dá déčko."

"Koupím ti Happy Meal," utěšoval ji Julian.

Všichni tři mířili ulicemi plnými lidmi k McDonaldu, kde si chtěli dát zaslouženou svačinu. Cestou si povídali o škole, učitelích, vysokých školách i letních prázdninách. Percy jim nemohl říct, že zachraňoval svět před starověkou bohyní hlíny, proto řekl, že byl na letním táboře a udělal si s přáteli výlet do Itálie a Řecka.

"Wow, to tě máma pustila?" divila se Cathy. "Naše máma by nám dala na okna mříže a dveře bezpečnostní zámky, kdybychom jí to navrhli."

Jeho máma o tom tak docela nevěděla. "Mamka je na to docela zvyklá."

"My byli o prázdninách v Arizoně za babičkou," řekl Julian. "A pak jsme měli brigády."

"Tu jsem vlastně nikdy neměl," přiznal Percy. "Nikdy jsem na to neměl čas."