The Maze Demigod // Percy Jackson

"Siblings of Underworld"

Percymu došlo, co je špatně, až když proběhl kolem lampy a chystal se vrhnout do uličky za dětmi. Nebylo dvakrát vkusné vyrazit do "bitvy" s růžovými Hello Kitty brýlemi na očích. Sundal je a zastrčil si je do kapsy, aniž by zvolnil tempo.

Slyšel za sebou otevírání dveří spěšné kroky, které ho pronásledovaly. Byl rád, že má takové kamarády. Ani pořádně netušili, o co jde, ale šli s ním. Přemýšlel, kde se bere ta jejich důvěra. Možná jsou prostě takoví od vždycky.

Už jak uhýbal za roh, slyšel přidušený výkřik. Přicházel z jedné zapadlé temné uličky. Zastavil se v jejím ústí a vteřinu hodnotil situaci. Jeden muž ležel zhroucený a nejspíš v bezvědomí asi metr před ním. Další dva drželi u země malou dívku, která se vztekle bránila a snažila se dostat z jejich sevření. Čtvrtý muž držel za krk ve vzduchu drobného, vyhublého chlapce. Ten se nijak nebránil. Visel, jako by byl mrtvý.

"Tvůj tatík mi udělal pěkný peklo v životě," zasyčel muž chlapci přímo do tváře. "A tvojí smrtí se mu krásně pomstím."

"HEJ!" zařval Percy, čímž získal jejich pozornost na sebe. Nebylo to dvakrát moudré rozhodnutí, ale nic lepšího ho nenapadlo. Potřebuju Annabeth, prolétlo mu hlavou. Ale proč? Vždyť Annabeth byla ta chladná kráska, která o něj neprojevila nejmenší zájem. Neměl by na ni myslet. Ne teď. Zatřásl hlavou a zbavil se zbytečných myšlenek.

"Percy Jackson," poznal ho v slabé záři pouliční lampy muž držící chlapce nad zemí. Jeho hlas už nezněl tak výhružně, spíš šokovaně. "Malý taťkův oblíbenec -"

"PUSŤ HO A POSTAV SE NĚKOMU SOBĚ ROVNÉMU!" křičel Percy. Nevěděl, kde se v něm ta agrese bere, ale když viděl, jak se k těm dětem chovají, jen proto, že jim chlapcův tatík něco provedl, naštval se. Takhle se nikdo nebude k nevinným dětičkám chovat. Ne, dokud je Percy Jackson naživu.

Muž ho poslechl. Doslova. Rozevřel dlaň a nechal chlapce sklouznout na zem, kde zůstal bez hnutí ležet. V tom šeru Percy nepoznal, zda dýchá nebo ne a dívčina reakce mu nijak nepomohla. Mlátila sebou jako smyslů zbavená.

"Co po nás chceš, Jacksone?" procedil muž skrz zuby.

"Nech je jít," napověděl mu Percy.

"Ale děti pána podsvětí -" namítl muž, ale Percy mu nedal možnost dokončit.

"NECH JE BÝT A VYPADNĚTE!" Percy se lekl, jak rozzuřeně zněl. A podle reakce všech přítomných nebyl sám. Tři muži sebou trhli, dívka se zarazila a Piper zalapala po dechu. Ani si nevšiml, kdy jeho přátelé dorazili.

K jeho překvapení se ulička za chvíli vyklidila. Muži pustili dívku a společně se svým vůdcem, jak Percy usoudil, zmizeli v temnotě noci. Percy ostražitě překročil tělo zbývajícího muže, čekajíc nějakou léčku. Očividně ale byl skutečně bez vědomí. 

Percy si přiklekl s dívce a pomohl jí zvednout se do sedu. Byla to drobná černoška s hustými rozcuchanými vlasy. Jemně stiskla jeho ruku, když se zvedala, ale jinak mu nevěnovala pozornost. Okamžitě přelezla k chlapci a chytila ho do náruče.

"Nico!" zatřásla s ním. "Nico, prosím, vzbuď se!" Obrátila se na Percyho se slzami na krajíčku. "Percy, pomoz mu!"

Možná to byl ten výraz v jejích očích. Možná to bylo to šimrání v břiše, jako by je znal. Percy se sklonil, zvedl bledého chlapce do náruče a podíval se na dívku. "Neměli bychom jít na policii nebo tak něco?"

"Ne, to by nedělalo dobrotu," zavrtěla dívka hlavou.

"Ale -" začal Percy.

"Percy, ne." Byl téměř hypnotizován jejíma jantarovýma očima. "Jediné, co potřebuje, je trochu slunce a klidu."

V tu chvíli se odvážila udělat krok vpřed i Piper a položila dívce ruku na rameno. "Jsi v pořádku? Jestli -"

"Piper!" vypískla dívka a objala ji. Piper vypadala stejně šokovaně jako Percy. Vyměnila si s ním tázavý pohled, než jí trochu nejistě stisk opětovala.

"Ehm..." odkašlala si. "Známe se?"

"Známe," zamumlala dívka do jejího trička. "Ale vy si to nepamatujete."

"Cože?" nechápala Piper.

"Časem," mávla dívka rukou a odtáhla se. "Jmenuju se Hazel a tohle je můj bratr Nico."

"Nevypadáte moc jako sourozenci," konstatoval Jason.

"Každý máme jinou mámu," odvětila Hazel klidně, jako by na tuhle poznámku byla zvyklá.

"A váš táta pracuje v podsvětí?" ptal se Jason. "Jako že je mafián nebo tak něco?"

"No, pracuje s mrtvými," odpověděla Hazel neurčitě.

Percy nevěděl, co si o tom má myslet. Vypadali nevinně, ale jestli je jejich otec nějaký nájemný vrah... Nechápal nic z toho, co říkala.

"Pojďme odsud," navrhl Frank. "Vůbec se mi tu nelíbí. Hlavně s ním," ukázal na muže zhrouceného u zdi.

"Fajn, zbytek vyřešíme pak," souhlasila Piper.

Všichni společně vylezli na hlavní ulici. Kousek dál se nacházelo něco jako malý park, kde si sedli na lavičku pod jednu z lamp a pokusili se vymýšlet, co dál. Percy si Nica posadil na klín a nechal jeho hlavu opřít se o jeho rameno. Vypadal tak křehce a zranitelně...

"Co se to tu vůbec děje?" načala Piper téma, které tížilo ji i její přátele.

"Komplikované téma," řekla Hazel, aniž by se na někoho z nich podívala. Seděla mezi Piper a Percym a držela Nica za ruku.

"Máme celou noc," pobídl ji Jason.

"Ať vám řeknu cokoliv, neuvěříte mi ani slovo," zavrtěla Hazel hlavou.

"Tak nám aspoň řekni, kdo jsou ti chlápci," požádal ji Frank.

"Prostě chlápci, co nás chtějí zabít." Hazel nezněla tou informací ani tolik rozhozená jako ostatní. "Kvůli... naší rodině."

"Co mu udělali?" zeptal se Percy tiše.

Hazel Nica pohladila palcem po dlani. "Praštili ho do hlavy. Ani se nebránil. Všechno se mu teď vrací... a on nemá vůli žít."

"Jak to?" zajímala se Piper.

"Umřela mu jeho starší sestra, Bianca. To ho zničilo. Někdo, komu moc věřil, ji nechal zemřít."

"Pak toho někoho musí nenávidět," zabručel Percy.

"Ne, dává to za vinu sobě," prohlásila Hazel smutně.

"A kdo je ten někdo?" chtěl vědět Percy.

Hazel mu věnovala smutný pohled. "Ty, Percy."