The Maze Demigod // Percy Jackson

Rozdělení

Když Percy řekl "Vím, koho se zeptat.", nikdo netušil, jak přesně to myslel. Ale takhle si to určitě nepředstavovali.

Jakmile Luke a ostatní zmizeli, vtrhla do Placu panika. Chvíli trvalo, než polobohy donutili k tomu, aby poslouchali, ale nakonec se jim to podařilo.

"Tak co máte v plánu?" promluvil za všechny Chris Rodriguez, v čele davu stojící v půlkruhu kolem Percyho, Jasona, Franka, Hazel a Hectora. Hazel a Hector si padli do oka a chovali se k sobě jako staří známí.

"Musíme odsud pryč," řekl Jason. "Bůhví, co se děje venku ve světě. Ať už je ten Lukův mocný pán kdokoliv, nezní moc přátelsky a vůbec se mi nelíbí představa, co by světu mohl udělat."

"Takže zase budeme zachraňovat svět?" pochopil Dakota, syn Bakchuse. 

"To děláme často," uznal Jason. "Ale nemáme jinou možnost."

"Fajn," souhlasil Percy. "A teď -" Zarazil se a zamračil se.

"Percy?" oslovila ho Hazel nejistě. "Co se děje?"

"Je ti zase špatně?" staral se Frank.

"Já jen..." Percy se rozhlížel po davu a očima hledal mezi polobohy. "Viděl někdo bratry Stollovy?"

Davem se rozlehlo zmatené mumlání, jak se polobohové dívali kolem sebe nebo vzpomínali.

"Promiň, Percy," zavrtěl hlavou Austin. "Neviděl jsem je tu ani jednou."

"Doufejme, že jsou v bezpečí a třeba nás hledají," položil Jason Percymu povzbudivě ruku na rameno. "To, že tu nejsou, nemusí být hned špatné."

Percy na něj vděčně kývl a pak se obrátil zpět k Placerům. "Abychom se vrátili k tématu - musíme odsud. Takže si vezměte všechno, co považujete za důležité, naberte si zbraně, doplňte toulce a za půl hodiny se sejdeme tady před Bránou."

A tak se každý rozutekl po Placu a začal se balit. Percy čekal nějaký odpor nebo námitky, ale neobjevila se ani jedna. Otočil se ke svým přátelům.

"Měli bychom se jít taky připravit," ozval se Hector. 

Když se za půl hodiny všichni sešli u Brány. Nikdo se netvářil tak pochybovačně, jak se Percy bál, a tak začal cítit naději, že jeho plán není úplná sebevražda.

"Neměl by někdo něco říct?" ozval se Percy nejistě.

"Tak do toho," vyzval ho Jason.

"Ehm," odkašlal si Percy. "Buďte opatrný. Neumírejte."

Bylo mu věnováno několik desítek nadzvednutých obočí a výrazů říkajíc Jako vážně? 

"No páni," vyrazil ze sebe Jason. "Teď jsme tak inspirovaný, až to snad není možný."

"Tak sorry, no," odfrkl si Percy uraženě.

Jason se zasmál. "Tak hrozný to nebylo. No nic... Pojďme."

Naposledy se rozhlédli do Placu, než mu dali poslední sbohem a rozběhli se do Labyrintu. Jakmile tam vyrazili, došlo Percymu, v jaké nevýhodě jsou. Čím větší skupina, tím víc přitáhne pozornosti. Ale zase jich je dost, takže se snad ubrání. Probíhali chodbami, následovali Percyho a tiše doufali, že syn Poseidóna ví, co dělá.

První nestvůry, na které narazili, byly harpyje. Skupina třiceti kuřecích dam se na ně s jekotem hnala jako auta na dálnici. Všichni v přední linii jako na povel zvedli štíty a meče a rasili harpyje jako mouchy. Během chvíle byly všechny nestvůry mrtvé a rozpadlé v prach.

Pokračovali dál. Takhle rozprášili ještě několik pekelných psů a tři zbloudilé drakény, než se ocitli v obří prostorné kruhové místnosti. Jakmile dovnitř vešel i ten poslední, východ za nimi zmizel. Polobohové se celí nesví ošívali a nervózně hleděli na jediné dva východy z místnosti, před kterými se Percy zastavil.

"Na co čekáme?" ozval se Frank po chvíli ticha.

Vzduch mezi východy se začal vlnit.

"Na tohle," odpověděl Percy.

Před chlapci se objevil bůh Janus. Jedna jeho tvář vypadala naštvaně, zatímco druhá až nechutně vesele.

"Percy Jacksone," oslovila ho pravá tvář. "Vidím, že ses vydal na cestu."

"Potřebuju pomoc," kývl Percy. "Ale to už nejspíš víte."

"Máš pravdu," souhlasil Janus. "Bohům máloco unikne. A bohovi voleb neunikne nic."

"Pomůžete nám?" chtěl vědět Percy.

"Ano, pomůžu vám," přitakal Janus. "Ale nebude to zadarmo."

S tím Percy tak nějak počítal. "Co po nás chcete?"

"Chci, abyste uspěli," řekly obě tváře současně.

S tímhle Percy nepočítal. "Cože?"

"Slyšel jsi."

"Ne, tak to nemyslím. Bohové většinou chtějí... oběť nebo službu."

"A tohle je služba pro mě. Uspějte a zachráníte svět."

"Tak... My se budeme snažit," polkl Percy nervózně.

Před východy se objevily dveře - napravo z hnědého dřeva se zvláštním znakem, na druhé z kovu. "Jsou tu dvě cesty. Jedna vede ven, další za ztraceným polobohem."

"Rozdělíme se," pochopil Percy.

Bůh přikývl. 

"Jak poznáme, které jsou které?" chtěl vědět Jason.

"Podívej," navedla ho Hazel. "Ten znak na dřevěných dveřích."

"Je to kruh s ocáskem," prohlásil Jason.

"Nebo-li znak pro lva na horoskopu," vysvětlila Hazel. "Jsou to dveře za Leem."

Percy se prudce otočil k polobohům. "Rozdělíme se."

"Jak?" zajímal se Chris.

"Já, Jason, Frank a Hazel," začal Percy, ale když do něj Hector drkl, dodal: "S Hectorem."

"Jdeme za Leem," doplnil Jason.

"Vy ostatní musíte ven," prohlásil Frank. "Zjistěte, co se děje a podívejte se po holkách."

"Máte to mít," kývl Will Solace. "Zvládnete to?"

"Spolehni se," pousmál se Percy. "Najdeme Lea a přijdeme za vámi."

"No... držte se," povzbuzoval je Dakota.

Percy se otočil zpět k Janusovi, aby mu poděkoval, ale bůh zmizel. Zůstaly jen dva průchody vedoucí do tmy.

"Vy taky," řekl Percy.

Polobohové na sebe kývli a pak vyrazili každý svou cestou. Zatímco ostatní se vydali poklusem, Percy se svou skupinkou se rozběhl vpřed sprintem. Musí rychle. Musí zachránit Lea. Musí zachránit Nica.

Prostě musí.