The Maze Demigod // Percy Jackson

Spáleniště: Bitva

"COŽE?!"

Reynin výkřik se rozlehl po údolí. Jistě ji slyšeli i v nejzazším koutě lesa. Všichni sebou trhli - dokonce i Clarisse. Římané se sešli na Vrchu polokrevných a chystali se rozloučit s Táborem polokrevných, když se k Reyně donesla tato znepokojující zpráva.

"Řekni to ještě jednou." Reynin hlas byl mrazivě ledový, až polobohům běhal mráz po zádech. "Zopakuj to."

"Will Solace a Nico di Angelo zmizeli," špitl Travis vyděšeně.

"Jak to?!" Reyna rozhodila rukama. "Kdo tam byl? Kdo je za to zodpovědný?"

"Nico chtěl pomoct Percymu," ozvala se Kayla pevným a rozhodným hlasem. "Nedalo se mu zabránit."

"Mělas ho přivázat k posteli!" vykřikla Reyna. "Mělas udělat všechno, jen aby tu zůstal!"

Římané si znepokojeně vyměňovali pohledy. Ještě nikdy neviděli prétorku takhle rozzuřenou. Chovala se jako utržená ze řetězu a všichni zalapali po dechu, když rázně přešla k Apollónově dceři, chytila ji za límec a přirazila k borovici.

Jako na povel řečtí táborníci pozvedli zbraně a namířili je na prétorku, načež legionáři okamžitě zareagovali připravenými zbraněmi. Mířili na sebe navzájem a jen vyčkávali na povel.

Clarisse se špičkou svého kopí téměř dotýkala Reynina boku. "Okamžitě. Ji. Pusť."

Reyna zaťala pěst, než ji rozevřela a pustila Kaylino tričko. Ta se zhroutila na zem, ale okamžitě se vyhrabala na nohy a vzdorně se na Reynu zadívala.

"Will šel s ním," řekla klidně. "Postará se o něj. Nenechá ho umřít."

"Kdyby si měl vybrat mezi svým životem a Nicovým," zeptala se Reyna tiše, "čí by si vybral?"

"Svůj," odpověděla Kayla, "by bez váhání obětoval pro záchranu přítele."

"Přesto je to naprosto šílený." Reyna Římanům unaveně přikázala, aby sklonili zbraně. "Být zamilovaný do Percyho Jacksona přináší jen neštěstí."

"Ale jen ti, kdo ho skutečně milují, to vydrží," opáčila Kayla obratně. "Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že všichni v Táboře polokrevných Percymu naprosto a ve všem věří. Možná je to blázen, ale umí vést. Záleží mu na přátelích. Postará se o Nica. Nemusíš se bát."

Reyna nakonec přikývla. "Tím pádem -"

V tu chvíli údolí prořízl děsivý zvuk. Byly to blížící se nestvůry. Ještě je neviděli, ale odhadovali, že se jedná minimálně o celou armádu.

"Není čas." Kayla chytila Reynu za ruce. "Musíte okamžitě odjet."

"Nemůžeme vás tu nechat!" protestovala Reyna.

"A co váš tábor?" přesvědčovala ji Kayla. "U vás se může dít to samé!"

Reyna se obrátila ke svým polobohům a ukázala na několik dodávek, které jim Tábor polokrevných půjčil. "Okamžitě všichni nastupte!"

Římané okamžitě zareagovali a rozběhli se k autům. V tu samou chvíli se v dálce začaly rojit temné obrysy nestvůr valících se k táboru. Řečtí polobohové posbírali své zbraně a odvážně se jim rozběhli vstříc. Bariéra stejně nefungovala, tak je aspoň chtěli udržet od tábora. Reyna se zarazila na místě. V hlavě ji hryzalo svědomí. Buď odjede a nechá je tu, nebo zůstane a zradí Nový Řím -

"Jeďte!" mávla Reyna na Římany.

"Ale co ty?" houkl Jacob.

"Už běžím!" odpověděla Reyna, ale než se stačila vůbec vydat vpřed, zjistila, že první nestvůry už jsou u aut. Nikdy to nestihne včas, aniž by museli někoho zbytečně obětovat.

"Jeďte!" nařídila jim hlasitě.

"Reyno!" odmítal Hank.

"JEĎTE!" křikla.

Římani zavřeli dveře a co nejrychleji se po silnici rozjeli vpřed. Nikdo jí neodmlouval. Cestou sráželi nestvůry, co se na ně pokusily zaútočit a rychle mizeli v dáli. Reyna nechápala, jak se tohle všechno událo, ale aspoň se nemusí cítit špatně. Stalo se to, tak se s tím musí popasovat. Zvedla meč a rozběhla se vpřed.

Jako první jí do cesty vlezl Laistrygonský obr. Moc se s ním nemazala - pořád byla plná vzteku a frustrace, které bez problému vypustila a během chvíle ohyzdného tvora skolila. Sekala kolem sebe a každou ránou zasáhla jednoho nepřítele. Ne vždycky se hned rozpadli, ale aspoň nemáchala na prázdno.

I tak ale nestvůr bylo moc. Až příliš moc. Měli několikanásobnou převahu, které polobohové stěží stačili. Když porazili jednoho, vrhli se na ně tři další. Řady nestvůr se zdály nekonečné.

Jelikož si hlavu zaplnila takovýmito myšlenkami, zapomněla se na chvíli soustředit na bitvu a jeden pekelný pes ji srazil k zemi a zakousl se jí do lýtka. Reyna spolkla výkřik i slzy a pohotově po psovi sekla, ale minula. Měla pocit, že jí ukousne nohu. Nemůže si dovolit přijít o končetinu -

Do černého huňatého boku se zasekl stříbrný šíp. Pekelný pes zaskučel, pustil její nohu a skácel se k zemi. Reyna překvapeně zvedla oči a setkala se s pronikavým pohledem známých modrých očí.

"Koukám, že máš trable, Ramírezová," ušklíbla se Diova dcera arogantně.

"Přesto se mi tvoje pomoc moc nezamlouvá, Graceová," vydechla Reyna, ale vděčně přijala nastavenou ruku a nechala se vytáhnout na nohy. Kolem ní dále zuřila bitva, do které se pustily i nově příchozí Lovkyně, které statečně útočily na hordu šeredných bytostí kolem nich.

Lýtko jí nepříjemně krvácelo a bolela ji noha, ale odmítala to přiznat. Už tu zůstala, místo aby se vydala chránit svoji domovinu. Nemůže se tu po tom všem tak rychle složit.

"Nepotřebuješ stoličku?" Thalia se otočila k ní zády, aby jednou ranou zabila útočící harpyji.

"Ne každý potřebuje berličky," opáčila Reyna.

Thalia se rychle obrátila zpět čelem k ní. "Narážíš na něco konkrétního?"

Reyna máchla mečem po blízké drakéně. "Ani ne, proč?" 

"Ale nic," mávla Thalia rukou a obě dívky se pustily do boje. Ačkoliv se neustále popichovaly, byly si jisté, že jim ta druhá kryje záda. Znaly se krátce, ale i přesto mezi nimi vzniklo nevyslovené pouto dvou válečnic.

Polobohové díky příchodu Lovkyň začali získávat výhodu. Pomalu převažovali síly a brzy byly nestvůry ty, co prohrávaly. Vítězoslavný pocit ještě více posílil fakt, že se zbylí nepřátelé začali stahovat a utíkat zpět, odkud přišli.

Reyna věděla, že to nebude jen tak. Koutkem oka zachytila na Vrchu polokrevných pohyb a otočila se za ním. Všimlo si toho i několik ostatních polobohů. Vedle vysoké borovice stála dívka. Černé vlasy, černá bunda bez rukávů, modré kalhoty a zářivě modré oči. Vypadala normálně, a přesto v nich vyvolávala pocit nebezpečí.

"Kdo jsi a co chceš?" houkla Clarisse.

Dívka se chladně usmála. "Je čas říct sbohem, malí polobohové."

Reyna chtěla všechny varovat, aby utekli, ale bylo příliš pozdě. Ozval se hlasitý výbuch. Svět zmizel v oslnivé bílé záři, která se šířila kolem nich rychle jako požár. Reynu bezděčně napadlo, že tu po tom všem nejspíš zbude jen spálená krajina. Spáleniště. Nic tu nezůstane.

 Zakryli si oči, ale věděli, že tohle je konec.