Twitter ✔

1.

Probudilo mě nepříjemné pípání budíku. No bezva... Jsem naprosto nevyspalá. Vylezla jsem z vyhřáté postele a došla do koupelny. Černé dlaždičky mě nepříjemně studily do mých bosých nohou. Podívala jsem se do zrcadla. Ach jo. Vypadám příšerně. Velké kruhy pod očima, slepené vlasy, fialovo-modré fleky na tvářích od polštáře. Rychle jsem si vyčistila zuby a vrátila se do pokoje. Chvíli jsem jen koukala do skříně a nakonec z ní vyndala bílé tričko s nápisem a světlé džíny. Zašla jsem zpátky do koupelny, rozčesala si vlasy a stáhla je do culíku. Na obličej jsem si nanesla asi tunu korektoru a vše zapudrovala. Oči jsem si zvýraznila řasenkou a na rty nanesla jemnou rtěnku. Do kabelky jsem hodila mobil, nazula si černé vansky a s klíčema v ruce vyběhla z domu.

---

Konečně konec školy. Zašla jsem do Starbucksu. Měla jsem tam sraz s kamarádkou Melli. S Melli se znám už od školky. Mám ji hrozně ráda. Zná všechna moje tajemství. Najednou mi někdo zakryl oči. ,,Melli!" vykřikla jsem s velkým zářivým úsměvem a rychle se otočila.

,,Hej Betty, co na mě tak koukáš?'' zasmála se moje rusovlasá kamarádka.

,,Promiň Mell, strašně dlouho jsem tě neviděla a fakt moc ti to sluší,'' usmála jsem se.

,,Tak to díky, ale už nekoukej a radši někam pojď!"

Domů jsem se vracela s pěti taškami plnými oblečení. S Mell to bylo dost namáhavé. Pořád se mě ptala na Jonathana, to je jeden úžasný kluk ze třídy. Už nějakou dobu se mi líbí. Ale jsme jen kamarádi. Jemu se totiž, bohužel, líbí Savanna.

---

Vtrhla jsem do svého pokoje, tašky hodila na zem a skočila na postel. Uf. Konečně doma. Vyndala jsem mobil a zapnula wifi. Najela jsem na Twitter. 4 nové zprávy.

St251: Dobré ráno zlato ;*

St251: Jak jsi se vyspala?

St251: Copak, proč neodpovídáš?

St251: Zlobíš se, že jsem tě včera
vzbudil? :(

Proboha, zase ten úchyl. Kdo to sakra může být?

Já: O co ti jde? Kdo jsi?

St251: Tak ty ses uráčila
odpovědět :))

Já: Řekni.mi.kdo.jsi!!!

St251: Ok, ok, tak nebuď hned
naštvaná

St251: Jmenuju se Steve
Harrison, je mi 18, bydlím
v Anglii

Oh, Steve, to je pěkný jméno...

Já: Dobře, Steve, tak....známe se?

St251: Ne, ale to můžeme
napravit, ne? ;))

Fajn... Tak tohle je divný. Ten Steve je divný.

Já: Takže...ehm...já už půjdu...Ahoj

St251: Neee!! Prosím ne...

Já: Proč??

St251: No...rád bych si s tebou
ještě psal...jestli ti to
nevadí

Kde se v něm vzala ta slušnost? No, možná to není úchyl... Každopádně se nic nestane, když si budem jen psát, ne?

Já: Dobře, dám ti ještě jednu
šanci...

St251: Bezva!!!

Já: No, tak co si chceš psát?

St251: Můžeme hrát něco jako
flašku akorát bez úkolů...
Jen na pravdu :)

Já: Ok

St251: Já se ptám první, jo?

Já: Hmm.

St251: Jaké je celé tvé jméno?

Já: Betty Persnová

St251: Pěkný...
St251: Tak teď ty

Já: Kde bydlíš, přesně, v Anglii?

St251: V Bristonu

Hmm bydlí blízko, hodně blízko...

St251: Kde bydlíš ty?

Já: Ehm...v Bristonu...

St251: Fakt?? To je boží!!!! Můžeme se potkat!

Já: Ne...
Já: Narozky?

St251: 15.5.

Já: Aha...

St251: Máš kluka?

Ne, na to se mi fakt nechce odpovídat. Jasně, je to jen jeho otázka, ale je to divné. Zamknula jsem mobil a zašla dolů do kuchyně, už jsem měla hlad. Udělala jsem si špagety. Když jsem je dojedla, zašla jsem si pro ručník a šla se vysprchovat. V pokoji jsem si potom zapla notebook a dívala se na nějaké filmy. Z těch nákupů jsem byla tak unavená, že jsem šla potom už rychle spát.