Twitter ✔

4.

Melli:
,,Tak to se stalo." dokončila jsem.

,,Aha a... a kdy se probudí z kómatu?" zeptal se docela vykolejeně.

,,No...to, to se neví..." řekla jsem skoro neslyšně.

,,Takže možná nikdy." zašeptal.

Po tváři se mi skutálela jedna velká slaná slza.

,,Neboj, vše bude v pohodě..." snažil se mě utěšit, ale v půli věty se mu zlomil hlas.

,,Chtěl bych ji vidět. Nemohla bys...nějak..."

,,Jasně, pokusím se tu sestřičku přemluvit."

Asi po deseti minutách jsem ji uprosila. Steve mohl poprvé vidět Betty. A zrovna na takovém místě...

Steve:
Melli ke mě přišla a usmívala se. Pochopil jsem, že se asi povedlo.

,,Může tam jít jen jeden. Tak jdi, rychle!" postrčila mě.

Zhluboka jsem se nadechl a...otevřel ty dveře.

Ležela tam. Byla nádherná. Tolik jsem o ní věděl, ale nečekal jsem, že bude tak krásná.

Ano, byla bledá, měla rozcuchané vlasy, nebyla nalíčená, ale v celé té malé komůrce jen zářila. Je naprosto úžasná.

Přišel jsem k ní. Dlouho jsem ji jen pozoroval. Nakonec jsem se natáhl a dotkl její malé ručky.

Seděl jsem tam a hladil ji po ruce. Chtěl jsem tam s ní zůstat napořád.

Bohužel za mnou v 6 hodin přišla sestřička a řekla mi, ze už je půl hodiny po návštěvních hodinách...