Twitter ✔

20.

Dohodli jsme se, že půjdeme ke Stevovi domů. Byla jsem u něj jen párkrát.

Dojeli jsme před jeho obrovský dům. Ano Steve bydlí sám. Bez rodičů. A ještě k tomu v tak prostorném a krásném domě. S velikánskou terasou!

Vystoupili jsme z auta a vešli dovnitř. Vždycky mě okouzlí velikost té místnosti.

,,Máš hlad?"zeptal se mě Steve.

,,Trošičku..."zalhala jsem.

,,Takže jako vlk."zasmál se.

,,Jo, celej den jsem nejedla."

,,Dáš si špagety?"

,,Ráda."usmála jsem se.

---
Rozhodla jsem se, že se osprchuju.

Odešla jsem do prvního patra do koupelny. Zamknula jsem dveře a celá se svlékla. Vlasy jsem si svázala gumičkou. Vešla jsem do proskleného sprchového kouta a nastavila si vodu. Bylo příjemné po dlouhém horkém dni cítit, jak mi na tělo dopadají vlažné kapky vody.

Napadlo mě, že nemám nic na sebe, kromě nepohodlného oblečení, které jsem měla ve škole.
Obvázala jsem si kolem těla ručník a vyšla z koupelny. Seběhla jsem schody a zamířila do kuchyně. Steve tam ale nebyl. Zamířila jsem teda do obýváku. Bingo!

,,Steve?" Viděla jsem, že není něco v pořádku. ,,Co se děje?" Sedla jsem si k němu a až teď si všimla dárku, který jsem mu dala, rozevřený na jeho kolenou.

,,No... teď mi došlo, jak krátce spolu vlastně jsme. 1 měsíc jsme si psali, pak jsi byla měsíc v kómatu, poté, co jsi se probudila jsi byla 3 týdny v nemocnici na pozorování a to jsem byl s tebou a poznávali se. Když tě pustili, chvíli jsme se kamarádili a pak jsme spolu začli chodit. Od té doby uběhly jen tři týdny... A já mám přes to dojem, že tě znám několik let nebo celý život." podíval se mi do očí. ,,Jsi úžasná."

Pohladil mě jemně po tváři. Přiblížil se ke mě a přisál se mi na rty. Nepotřebovali jsme mluvit. Když jsme se oddálili, abychom se nadechli, z otevřeného okna zafoukal vítr a mě naskočila husí kůže.

,,Jé Betty, promiň. Nevšiml jsem si, že jsi jen v ručníku."začervenal se Steve.

,,Jo, původně jsem se tě přišla zeptat, jestli nemáš nějaké oblečení... To moje je ohromně nepohodlné!"zasmála jsem se.

,,Po něčem se podíváme."

---
,,No... tak nic holčičího tu nemám..."

,,Překvapivě..."zasmála jsem se.
Nakonec mi dal jednu ze svých košilí. A proto, že jeSteve o hlavu a půl větší než já, košile mi byla akorát jako šaty. Převázala jsem si ji páskem a bylo to.

,,Sluší ti."usmál se na mě Steve.

,,Děkuju."začervenala jsem se.

Steve se ke mně pomalu přiblížil a chtěl mě políbit. V tu chvíli mu zakručelo v břiše.

,,Tak pojď."zasmála jsem se. ,,Jdem se najíst."

---
Po jídle mi došlo, že už je půl deváté. Vůbec se mi nechtělo domů...

,,Steve budu už muset jet."povzdechla jsem si.

,,Počkej, to ne! Nechci, abys jela."

,,Už je pozdě. Máma bude mít strach."

,,Ty tu nechceš zůstat?"zeptal se smutně.

,,Jo, samozřejmě, že tu s tebou chci být. Ale máma..." Mámě už dost vadí, že budu zítra do rána na párty... zasmála jsem se v duchu.