Twitter ✔

6.

Řekl jsem si, že na víkend zůstanu tady. S Betty... Původně jsem měl jet s rodiči na chatu, ale vymluvil jsem se, že mám moc úkolů. Ale škola mě teď fakt vůbec nezajímá.

Víkend uběhl rychle... strávil jsem ho celý v nemocnici s Betty.

Pak byla zase škola. Nedostával jsem moc dobré známky - musel jsem pořád myslet na ni... Ale nic jsem si z toho nedělal. Tak uběhl i další týden.

2. Týden po nehodě
Pořád musím myslet na to, co by se stalo, kdyby se neprobudila...

3. Týden po nehodě
Nevím co dělat. Jsem každý den u ní, ale začínám být zoufalý.

4. Týden po nehodě
Nezvládám to... Včera večer jsem tady usnul. Sestřičky už mě znají, nechávají mě tu i přes návštěvní hodiny.

Domluvil jsem se s jednou z nich, že tady můžu přespávat o víkendech, když jí za to budu nosit kafe. Je moc hodná...

Teď tady sedím a přemýšlím. Nejsem tu sám, jsem tu s Bettinými rodiči, tak jsem se rozhodl, že je tu s Bet nechám chvíli osamotě.

Šel jsem před nemocnici do parku, cestou jsem si koupil kafe. Sedl jsem si na lavičku, přemýšlel. Za půl hodiny jsem se rozhodl vrátit se zpátky.

Je asi pět hodin a já jdu potemnĕlou uličkou nemocnice.

Je to zvláštní. Spoustu pacientů už za tu dobu znám a oni mě. Vím, jak se střídají sestřičky a která je nejhodnější.

Řekl jsem si, že se ještě stavím u Zakka, to je kluk, se kterým jsem se seznámil hned první týden v nemocnici.

Popovídali jsme si, řekl mi jak se má, co má momentálně za problémy a tak. Mám ho rád.

Nakonec jsem venku strávil dvě hodiny.

Vešel jsem do dveří k Bet a najednou jsem strnul.

,,Proboha... ne..."