Twitter ✔

24.

*Tak jak to bylo? Tos nebyla ty? Nebo co mi tím jako chceš říct?

+Ano byla jsem to já... jenže... Ten kluk, se kterým jsem se líbala, nebyl Steve... ale William

*Cože?!

+Vážně, my teď spolu chodíme a máme se rádi. A oboum je nám moc líto, že kvůli pár polibkům na párty se tohle všechno stalo.

*Melli, chceš tím říct, že Steve za nic nemůže? Že jsem ho z toho obvinila zbytečně?

+Jo... A myslím, že bys mu měla zavolat, lépe se s ním co nejdřív vidět.

*Dobře, děkuju Mell. A moc se omlouvám za - ty víš. Promiň...

+V pohodě a nemáš zač. Doufám, že se brzo uvidíme. Ahoj.

*Pa.

Zavěsila jsem. Cítila jsem se, jako v jiném světě. Byla jsem na sebe tak naštvaná! On mě nepodvedl! On nic špatného neudělal! To všechno já!

Otevřela jsem Stevův chat. Ani jsem se na zprávy, které mi poslal nepodívala a rovnou mu zavolala. Nechala jsem to vyzvánět až k hlasové schránce a pak to položila. Zkusila jsem to ještě jednou a pak znovu, ale nebral to. Rozhodla jsem se mu alespoň napsat.

Já: Ahoj Steve. Promiň. Hrozně moc se omlouvám. Už všechno vím. Je mi to vážně líto. Prosím zavolej. Musím s tebou co nejdříve mluvit. Ale vím, že jsem se chovala jako úplná husa, tak pochopím, když mě nebudeš chtít slyšet....

Povzdechla jsem si, vypnula mobil a položila ho na noční stolek.

Jsem vážně husa. Ani jsem ho nevyslechla a hned jsem ho obvinila a byla na něj naštvaná. Co když mě už nebude chtít nikdy vidět? Co když už s ním nikdy nepromluvím? Za těch pár dní jsem si uvědomila, že život bez něj bych nepřežila... Co budu dělat?
S těmito myšlenkami jsem usnula.