Twitter ✔

35.

Betty:
,,Haló?" ozvalo se ze sluchátka.

,,Steve!" Mé oči se zaplnily slzami. Konečně ho slyším!

,,Betty?!?"

,,Ano Steve, to jsem já." usmála jsem se a vzlykla.

,,Lásko, kde jsi?"

,,Jsem v Kanadě. Vůbec nevím kde. Michael mě sem dovezl..."

,,Betty! Rozhlédni se! Podívej se. Třeba poznáš, kde jsi." Naléhal na mě.

,,Vážně nevím!" Podívala jsem se kolem sebe. ,,Jó, támhle je název ulice. Backon road. Ale nevím jaké město. Bože Steve, prosím přijeď! Bojím se..." fňukla jsem.

,,Lásko neboj! Najdu si tě. Někam se schovej a počkej tam na mě!"

,,Dobře. Čekám." vzdychla jsem. ,,Jo a Steve? Já jsem ta Týna, se kterou si už nějakou dobu píšeš na Twitteru..."

,,Ou. Vážně? Bylo mi divný, že je ti Týna tak podobná..."

,,Jo, snažila jsem se ti dát nějak najevo, že jsem to já. Michael totiž sleduje můj mobil."

,,Jasně. Je docela chytrý." Na chvilku Steve zmlkl. ,,Mám to! V Kanadě jsou dvě Backon road. Ale ty jsi říkala, že jsi bydlela u pláže. Takže... Už vím kde jsi!"

,,Ach bože Steve! Pospěš si prosím!" rozplakala jsem se. Moc jsem ho chtěla vidět!

,,Neboj se zlatíčko. Za chvilku budeme zase spolu." Steve se mě snažil uklidnit.

,,Dobře. Neměla bych zajít někam na policii?"

,,Betty, nejbližší policejní stanice je od tebe deset kilometrů... Jste sice v bohatší čtvrti, ale je úplně na kraji města... Kdybys někam vyrazila, mohla by ses ztratit."

,,Tak jo. Počkám tady na Backon road."

,,Miluju tě."

,,Miluju tě."

Položila jsem sluchátko. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z telefonní budky.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nedaleko mě byl nějaký průchod domem. Vydala jsem se k němu.

Vešla jsem do tmavé chodby. Nesvítilo tam sluníčko a bylo tam vážně chladno. Vypadalo to trochu děsivě... Šero, zima, žádní lidé, jen dlouhá široká chodba. Rychle jsem přestala myslet na všechny horory, ve kterých, na místech jako je tohle, zabíjí ti nejhorší vrazi.

Sedla jsem si na schod. Rukama jsem si objala tělo a schoulila se do kubíčka. Už chci Steva!