Twitter ✔

22.

,,Tak Bett! Pospěš si!" uslyšela jsem nervózní hlas mámy.

,,No jo, už budu!" zavolala jsem odpověď. Ještě naposledy jsem koukla do zrcadla, zkontrolovala účes a vyšla ven ze svého pokoje. Dnes je sobota a naše rodina odlétá do Řecka. Nijak zvlášť se tam netěším... Radši bych zůstala tady, jen ležela v posteli a koukala na filmy... No, alespoň třeba přestanu myslet na Steva.

---
,,Jo Bet, zapomněla jsem ti něco říct." poklepala mi na rameno máma, když jsme procházeli tunelem k letadlu.

,,Ano?" podívala jsem se na ni a povytáhla jedno obočí.

,,Dvě místa máme na sedadlo 66 a 65..." podívala se do letenek. ,,To znamená vedle sebe. A zbytek máme rozmístěný různě po letadle... Můžeš si vybrat: chceš sedět s Tomem, tátou nebo se mnou?"

,,Mami. Klidně budu sedět sama. Stejně nemám náladu na povídání. Pustím si písničky do uší a ty si můžeš sednout s tátou. Dobře?"

,,No tak jo... Určitě ti to nevadí?" podívala se na mě starostlivě.

,,V pohodě." Dala jsem jí pusu na tvář a vzala si svou letenku.

Číslo 102. Tady. Ale ne, chtěla jsem sedět u okénka... Zkusím se prohodit se spolusedícím až přijde.

Z příručního zavazadla jsem vyndala mobil a sluchátka.

,,Eh... promiň, je tady sedadlo číslo 101?" uslyšela jsem hrubší klučičí hlas.

,,No..." vzhlédla jsem nad sebe a spatřila kluka asi v mém věku. Docela pěkného kluka. Vlastně docela hodně pěkného kluka...

,,Haló?" vytrhl mě z přemýšlení zase ten hrubý hlas.

,,Jj-jo promiň." cítila jsem, jak mi rudnou tváře. ,,Je tu sedadlo číslo 101... Ale chtěla bych se tě zeptat jestli..." teď už se mi do té otázky vůbec nechtělo.

,,Ano?" usmál se na mě povzbudivě.

,,Jestli bychom si nemohli vyměnit místo... No, ráda sedim u okýnka."

,,Jasně, sedni si tam." pobaveně se zašklebil a já si se širokým úsměvem přesedla na levé místo. Ihned jsem vykoukla ven z okna. Uviděla jsem jen mnoho odstínů typické anglické ranní šedi.

,,A jinak já jsem Michael." napřáhl ke mě ruku.

,,Betty." stiskla jsem mu ji a zářivě se na něj usmála.

,,Pěkné jméno." mrknul na mě a rukou si prohrábl vlasy. Aww. Je sexy...

Po zbytek cesty jsme si povídali. Pořád jsme se něčemu smáli. Dozvěděla jsem se, že Michael bude bydlet v hotelu nedaleko mě. Dal mi na sebe číslo. Domluvili jsme se, že se budeme vídat a třeba spolu zajdeme na pláž. Michael je moc milý a zábavný. A ještě k tomu je hrozně hezký..... Později mi došlo, že když jsem s ním, tak vůbec nemyslím na Steva...

Doletěli jsme na místo, vzali si svá příruční zavazadla a uličkou vyšli ven z letadla. V tunelu na mě už čekala máma s tátou a brácha.
Představila jsem jim Michaela, ale brzy jsme se rozloučili a šli si hledat kufry. Pak jsme autobusem dojeli do hotelu.

---
,,Vrátím se nejpozději v půl sedmé na večeři." řekla jsem mámě sedící před naším hotelem na lavičce.

,,Jasně, ale vem si mobil!" připomněla mi. ,,Ať ti kdyžtak můžu zavolat..."

,,Neboj." protočila jsem oči a rozešla se směrem k pláži.

Došla jsem k vysoké palmě, kde jsem měla a Michaelem sraz. Nikde tu ale nebyl. Chvíli jsem stála a čekala jestli se neobjeví. Ale nic. Vytáhla jsem mobil a podívala se na hodiny. Už tady má patnáct minut být... Docela mě to naštvalo.

,,Betty! Ahoj." ozvalo se najednou nečekaně za mnou až jsem nadskočila. Pomalu jsem se otočila.

,,Nazdar." zavrčela jsem na něj a čekala, jestli mi svůj pozdní příchod vysvětlí nebo se omluví. Ale nic. Jen se zářivě usmíval. No to si snad dělá srandu! Myslí si, že když se na mě bude usmívat, tak mu, jako každá holka, hned odpustím a padnu mu k nohám? Ani nápad!

,,Tak půjdeme?" mrknul na mě a prohrábl si vlasy.

Ne ne ne ne. Nikam s ním už nejdu! ,,Tak jo." Co? Co to říkám? Než mi úplně došlo co dělám, vykročil Michael směrem k pláži. Dobře, tak to nechám být.

Dlouho jsme se procházeli a povídali si o všem možném. Mluvil hlavně on. O svém životě a tak. Ve čtvrt na sedm jsme se rozloučili. Vrátila jsem se do hotelu k mámě.