Twitter ✔

26.

Steve:
Vypadala hrozně vyděšeně. Přišel jsem k ní akorát včas, že mi spadla do náruče a asi omdlela.
,,Betty! Betty, vstávej." zašeptal jsem jí do ucha.
Pak se všechno hrozně rychle rozeběhlo. Bettyni rodiče zavolali v panice sanitku, Anna začala všem vysvětlovat, co se musí dělat s člověkem v mdlobách. Přišel nějaký číšník se sklenicí vody, přijela sanitka.

Betty:
Probrala jsem se. Slyšela jsem hlasy, jak se spolu dohadují. Chtěla jsem otevřít oči, ale měla jsem příliš těžká víčka.

Ještě minutu jsem poslouchala tátův, mámin a Stevův hlas povídající si o tom, kdy se asi proberu. Pak jsme se konečně přiměla k tomu, otevřít oči. Zamžourala jsem do náhle ostrého světla.

,,Ahoj Betty." uslyšela jsem milý hlas mamky.

,,Ahoj mami." pokusila jsem se na ni usmát. ,,Co se stalo?"

,,Nevíme. Šla jsi na záchod a pak ses dlouho nevracela. Přiřítila ses až asi za deset minut a omdlela." oznámila mi se starostlivým pohledem.

,,Nevzpomínáš si, co tě tak vzalo?" ozval se Steve.

,,No... šla jsem teda na záchod a pak... Pak mě chytl nějaký kluk...." rozpomínala jsem se. ,,Michael! No a říkal..." Na celý příběh jsem si vzpomněla a odvyprávěla ho všem.

,,Já ho zabiju." oznámil chladně Steve po dlouhém tichu.

,,Půjdu s tebou, chlapče." přidal se táta.

,,Ne! Tati, Steve, nechtete to být. Stejně odsud už zítra odjíždíme. Už ho nikdy neuvidím." snažila jsem se je přemluvit.

,,Dobře, jestli to tak chceš..." procedil naštvaně mezi zuby Steve a křečovitě se usmál.

,,Díky."

---
Tak jsem si poslední den vážně užila. Ale jo, první polovina dne byla báječná. No, pak se to zhoršilo, ale alespoň jsem mohla hned poté, co jsem se probrala, odjet do hotelu. Šla jsem rovnou spát. Byla jsem hrozně unavená.

Probudilo mě až jemné pohlazení po tváři. ,,Lásko, vstávej, je večeře." zašeptal mi sametový hlas do ucha. Pootevřela jsem jedno oko a pohlédla na veselého Steva. Taky jsem se usmála. ,,Pojď, je to naše poslední večeře tady... Tak ať si dáme to nejlepší."

---
Po báječné večeři mě Steve vzal k moři a procházeli jsme se při západu slunce po pláži. Drželi jsme se za ruce a všechno bylo tak pěkné a romantické!

Došli jsme spolu až ke starému molu a posadili se na něj. Já jsem si opřela hlavu o Stevovo rameno, koukala na moře a jen tak vdechovala jeho krásnou vůni.

,,Miluju tě, strašně moc..." zašeptal mi do vlasů.

,,Já tebe víc." V tu chvíli jsem věděla, že spolu budeme dlouho. Že ho nikdy neopustím. A že bych bez něj nemohla žít....