Rozhodla jsem se, že dnes v noci se pokusím o útěk. Podívala jsem se nervózně na hodinky. 3:15. Tak už asi můžu. Tiše jsem otevřela dveře od svého pokoje. Potichoučku jsem doťapkala ke schodům a lehce je seběhla. Se zadrženým dechem jsem došla do předsíně. S obouvaním bot jsem se neobtěžovala. Sáhla jsem po klice od hlavních dveří. S výdechem jsem ji stlačila. Zamčeno! No jasně, Michael vážně neni tak blbý, aby nechal odemčeno. Co mám dělat?!
Panicky jsem hledala v předsíni místo, kde by klíče mohly být schované. Nic. Tiše jsem zoufale zavzdychala. To přece není možné! Jsem tak pitomá!
Napadlo mě, že bych ještě mohla zkusit, jestli nejsou otevřené ty prosklené dveře směrem k pláži. Je to moje poslední možnost... Docupitala jsem až k nim. Rychle jsem hmátla po klice a.... dveře cvakly a otevřely se! Jsem zachráněna!
,,Ale ale Betty... Co ty tady?" uslyšela jsem za sebou pobavený hlas Michaela. ,,Neměla jsi v plánu mi utéct, že ne?" zasmál se. Jen jsem si povzdechla. ,,Čekal jsem to. Teď zamknu a půjdu si lehnout. Ty pojď taky." poplácal mě majetnicky po tváři. ,,A už se nepovažuj utíkat mi..." sykl mi do tváře. Zamknul dveře, klíč strčil do kapsy a odešel.
,,Né!" zaúpěla jsem zoufale. A sesunula se na zem zády opřena o dveře. Už jsem byla tak blízko!
---
Už jsem se nesnažila utíkat. Musím vymyslet nějaký hodně dobrý plán. S Michaelem v našem novém domově jsem už tři dny.
Dneska mi stáhnul na můj mobil ten Twitter. Chce mě tím potěšit, abych se prý spojila se světem.... Tsss. Já se chci spojit jen se Stevem a utéct odsud! No to ale nepůjde... Michael mi už udělal účet. Jmenuji se tam Tyn5a.... Dobře... Vážně nevím proč vymyslel takovéhle jméno. Strašné.
I tak jsem ho otevřela. Nejela jsem na tlačítko vyhledat. S kým si vlastně chci psát? Chci se spojit s mamkou, tátou, Tomem, ale taky s Mel a Stevem... Nikomu nemůžu říct, kde jsem. Vlastně ani kdo jsem. Takže s rodinou se ani nemusím pokoušet spojit. Co Melli? Jo, s tou si psát můžu. Vlastně ne. Ona je moc nedůvěřivá na to, aby si psala s cizím člověkem.
Rozklikla jsem tedy Stevův profil.
Tyn5a: Ahoj
Odeslala jsem. Nečekala jsem, že mi teď odpoví. Přece jen by měl být ve škole.
St251: čau
St251: kdo jsi?
On odepsal! Byla jsem tak šťastná. No a co mu mám teď napsat? Nemůžu napsat že jsem Betty.
Tyn5a: Jsem Týna
St251: známe se?
Tyn5a: hmm... ne
St251: tak proč mi píšeš?
Tyn5a: nevím... nudím se
St251: tak už mi nepiš
Tak to bolelo...
ČTEŠ
Twitter ✔
Novela JuvenilBetty a Steve? Je vážně správné přátelit se s klukem, se kterým jsem se seznámila přes internet? Ale co když se z tohoto přátelství stane láska? Může to vydržet? VAROVÁNÍ: Celý příběh je smyšlený! Podle mě není příliš velká šance, že se do sebe dva...
