Twitter ✔

23.

Hned jak jsem přišla po večeři do pokoje, plácla jsem sebou na postel a zadívala se na strop.
Přemýšlela jsem o Stevovi a Michaelovi. Po Stevovi se mi moc stýská. Pořád ho miluji. Po tváři mi stekla slza. Ne, nesmím brečet. Teď mám kamaráda - Michaela. Je hezký, ale když jsem a ním, mám pocit, že podvádím Steva. Ale ne! Vždyť to není pravda, to on mě podvedl!

,,Ach jo! Proč je to tak těžký!" zakřičela jsem tlumeně.

Když jsem se druhý den ráno probudila, zjistila jsem, že jsem usnula v půlce přemýšlení, oblečená do včerejších šatů, nevysprchovaná, s nevyčištěnými zuby, neodlíčená. Rychle jsem vstala a zamířila do koupelny, abych se na snídani trochu zkulturnila.

---
,,Dobré ráno." pozdravila jsem celou rodinu, když jsem si se svým talířkem se snídaní přisedla k našemu stolu v restauraci.

,,Dobré ráno." odpověděli mi všichni sborově.

,,Zrovna jsme se bavili o tom, že bychom mohli jet i na nějaký výlet po ostrově. Co na to říkáš?" prohlédla na mě mamka.

,,Jasně, nechce se mi celé dny být jen u hotelu." usmála jsem se na ni.

,,Přesně to jsme si taky říkali." podíval se na mě táta. ,,Ale pojedeme až zítra. Musíme totiž vyrazit brzy ráno a dneska je ještě potřeba zařídit půjčení auta, abychom měli jak se dostat do města a na místa, kam se chceme podívat."

,,Dobře. Takže dneska ještě zůstaneme tady." zakončila máma. ,,Já asi budu u bazénu nebo u moře s tátou. Ne?" podívala se na tátu a ten přikývl. ,,A co budete dělat vy?" otočila se ke mně a k bráchovi.

,,Mám v plánu být s Annou." zamumlal Tomi. ,,Anna je kamarádka ze základky, kterou jsem tady včera potkal." dořekl, když uviděl naše nechápavé pohledy.

,,Aha. A ty Bett? Budeš s Michaelem?"

,,Jo. Asi jo. Zavolám mu. Nejspíš spolu zase půjdeme na pláž." oznámila jsem všem. ,,Tak zatím, uvidíme se na obědě."

---
Nakonec jsem se doopravdy domluvila s Michaelem, že se sejdeme na pláži, na tom samém místě jako včera.

Přišla jsem tam přesně na čas. Michael tam nebyl. Tentokrát už jsem nebyla tolik překvapená. Měla jsem s sebou sluchátka a mobil, tak jsem si je zapojila, dala do uší, pustila písničky a čekala. Trochu mě to štvalo. Po dvaceti minutách se ukázal.

,,Ahoj." usmál se na mě a přiblížil se ke mně. Asi mě chtěl přátelsky obejmout nebo co, ale já se rozhodla, že tentokrát jeho pozdní příchod nenechám jen tak. Odstrčila jsem ho od sebe.

,,Co se děje?" nechápavě se na mě podíval.

,,Proč jsi zase přišel pozdě?" Založila jsem si naštvaně ruce na prsou.

,,Oh, no promiň, prostě mě zdržela máma." usmál se na mě a chtěl vyrazit směrem k moři.

,,A tos mi nemohl napsat? Zavolat?" zastavila jsem ho.

,,Je mi to líto. To, co mi říkala máma bylo důležité. Nemohl jsem ji přerušit s tím, že ti musím napsat, že se zdržím." Prohrábl si vlasy, chytl mě za ruku a vedl k moři.
Zase jsem to nechala být.

---
Dlouho jsme si povídali a chodili podél moře. Párkrát jsem se mu zmínila i o Stevovi. Ale jinak jsme se bavili o veselých a legračních věcech.

,,Chtěl bych ti něco ukázat." řekl mi a podíval se mi do očí.

,,A co?" zeptala jsem se s jasným zájmem v hlase.