Twitter ✔

31.

St251: ahoj
St251: promiň...
St251: měl jsem hodně špatnou náladu
St251: prosím odpověz
St251: je mi líto že jsem tě včera tak odbyl...
St251: bylo mi nanic... to je mi teď pořád, ale potřeboval bych nějak rozptýlit

Tyn5a: Nazdar

St251: Konečně!

Tyn5a: hmm

St251: nezlob se :(

Tyn5a: já se nezlobim...

St251: dobře... jen si s tebou chci psát

Tyn5a: proč? Předtím jsi nebyl moc šťastný že ti píšu

St251: no jo... jsem teď totálně v prdeli, ale došlo mi že nějaké rozptýlení potřebuju

Tyn5a: co se ti stalo?

St251: nechci to teď řešit

Tyn5a: dobře

St251: tak mi o sobě něco řekni

Hm. Co mu mám jako říct?

Tyn5a: no je mi 17 a bydlím v Anglii

St251: mě je 19 a taky žiju v Anglii
St251: jak se jmenuješ příjmením?

No co teď?

Tyn5a: Almari...

Fuj! Použít Michealovo jméno jako své...Jako bychom k sobě patřili...

St251: Almari? A to jsi z Anglie?

Tyn5a: ehm... můj praděda byl z Afriky

Bože, větší blbost jsem napsat nemohla.

St251: jo... aha
St251: poslouchej co se mi stalo

Tyn5a: ano?

St251: šel jsem po ulici, myšlenkami u mých problémů a najednou ke mě přiběhla nějaká mladá slečna

Tyn5a: a dál?

St251: zeptal se mě jestli se s ní nemůžu vyfotit... nechápal jsem proč, ale souhlasil jsem

Tyn5a: proč chtěla tu fotku?

St251: no to jsem zjistil až další den, když jsem brouzdal po internetu a našel tam tu fotku se mnou a tou slečnou. Pod ní bylo napsáno: mám fotku s Shawnem Mendesem!

Tyn5a: ona si tě spletla s tím zpěvákem?!

St251: jo :D

Tyn5a: tak to je hodně vtipný :'D

St251: počkej...

St251 změnil/a vaši přezdívku na Týna

Vy jste změnil/a přezdívku St251 na Steve

St251: :D

Tyn5a: promiň musím končit

St251: ok tak potom napiš

Tyn5a: ahoj

St251: čau :)

Položila jsem mobil na postel a s úsměvem a myšlenkami u Steva seběhla schody a vešla do kuchyně. Úsměv mi ale zmizel hned, co jsem uviděla Michaela opřeného o linku, nepřátelsky koukajícího mým směrem.
Hlasitě jsem polkla.

,,Co se děje Michaele?" zeptala jsem se ho nervózně.

,,Ale vůbec nic." odpověděl děsivě klidně. ,,Až na to, že mě nemiluješ!" rozhořčeně rozhodil rukama. Nevěřícně jsem povytáhla obočí. ,,Ale nechápu proč!" v jeho očích se zablýsklo šílenství.

,,Michaele... Nemiluju tě, správně. Měla jsem tě ráda," pronesla jsem klidně, ,,dokud jsi mě doprdele neunesl! Jak se ještě můžeš ptát jestli tě miluju?! Dobře, můžeš mě přinutit, abych s tebou byla, ale nemůžeš po mě chtít, abych tě milovala!" Zakřičela jsem mu z plna hrdla do obličeje. Strčila jsem do něj a vyběhla z kuchyně.

Utekla jsem do svého pokoje. Zamkla jsem dveře a hystericky se rozbrečela. Vzlykala jsem, nechávala si slzami smáčet obličej, tričko. Podívala jsem se na své vyhublé ruce, mokré od slz. Ano, už vím co teď udělám.

Ztěžka jsem se zvedla a dobelhala se do koupelny. Zvedla jsem hlavu a spatřila svůj obličej v zrcadle. Světlá pleť, nezdravě vystouplé lícní kosti, pod očima tmavé kruhy. Krása...

Odlepila jsem pohled od zrcadla a otevřela šuplík. Vyndaly jsem žiletku a jemně si přiložila ostří k zápěstí. Její chlad mě tak zvláštně uklidňoval. Zavřela jsem oči a...

Kurva co to dělám?! Odhodila jsem žiletku někam na zem. Pevně jsem semknula víčka a vyšla z koupelny.

Vyčerpaně jsem se svalila na postel. Zavřela jsem oči, abych zadržela nový příval slz. Ale taková spousta slané vody se nedala jen tak zadržet. Prodraly se skrz mé řasy a znovu stékaly po mých tvářích. Plakala jsem a plakala. Nakonec mi slzy došly a já vyčerpáním padla na polštář a mé trápení ukončil sladký spánek.