2.

400 24 0
                                        

Ráno jsem se probudila s horečkou a příšernou bolestí v krku. Máma mě poslala k doktorovi. Bezva. Nesnáším doktory...

---

Když jsem se konečně vrátila zpátky domů, se spoustou prášků proti bolesti hlavy, na anginu a na snížení teploty, byla jsem naprosto vyřízená.

Vlezla jsem do postele a během pár minut usnula.

---

Když jsem se probudila, už mi bylo celkem dobře.

Otevřela jsem Twitter. 8 nových zpráv...

Včera:
St251: No tak Bet, řekni, máš kluka?

St251: Urazila ses? :( Tak já budu taky uražený...

Dnes:
St251: Dobře, promiň, už se tě nebudu ptát na kluka...

St251: Ale povídat si můžeme ne?

St251: Promiň, nezlob se na mě:(

St251: Hlavně si mě nezablokuj!!

St251: Víš rád si s tebou píšu... tak prosím aspoň mi napiš, že jsi v pořádku!!

St251: Pokud mi do hodiny nenapíšeš, půjdu tě hledat...

Jako fakt? Kde se to v něm vzalo?? To ho tak moc baví si se mnou psát?

Já: Steve?

St251: Proboha!!! Betty...

Já: Ahoj...

St251: No ahoj... Už jsem se chystal, že tě půjdu hledat! Co se stalo?

Já: No naštvala jsem se na tebe a pak jsem šla do nemocnice a když jsem se vrátila usnula jsem...

St251: Aha -_- Bál jsem se o tebe...

Já: Fakt? To je hezký :)

St251: Ne, málem jsem tě šel hledat!!

Já: Málem :)

---

Doma jsem musela zůstat celý měsíc... Jediná věc, která mě na tom bavila, bylo psaní si se Stevem.

Když konečně uběhla doba mého uzdravování, věděla jsem o Stevovi strašně moc. Nemohla jsem si představit den bez psaní s ním...

Začala jsem ho mít opravdu ráda, i když jsem ho nikdy neviděla...

---

Už od rána nestíhám. Je to nezvyk, vstávat tak brzy, doteď jsem vstávala kolem 10. hodiny...

Hned jsem psala 3 testy, o kterých jsem nevěděla, 2 zkoušení a několikrát jsem nepřinesla domácí úkol... A taky chyběl Jonathan, takže jsem neměla na koho koukat. Bezva.

Když konečně skončila i sedmá hodina, rychle jsem se sbalila a vyběhla ze školy. Melli už tam na mě čekala.

Rozhodly jsme se zajít si pro Bubble a potom do Terranovy a Newyorkeru.

Přišly jsme na velkou křižovatku. Zrovna jsem Mel vyprávěla o Stevovi, když najednou vykřikla.

Chtěla jsem se na ní otočit, nechápala jsem, co se děje, ale najednou jsem ucítila bolest v boku a pak už jen tma.

Twitter ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat