Twitter ✔

14.

,,Tak jdeme."

Najednou jsem uslyšela zapraskání větviček.

,,Steve, slyšel jsi to?"

,,Co? Ne. Pojď už."

Zase jsem uslyšela to praskání.

,,Ne, opravdu poslouchej!"
zastavila jsem ho.

,,No jo, taky to slyším. Praskání větviček, viď?"

,,Hmm... Ale říkal jsi, že o tomhle místě nikdo neví."

,,Popravdě tohle je soukromý pozemek. Můj soukromý pozemek."

,,Co? Tohle je tvoje?" Byla jsem dost překvapena.

,,No... jo. Patřilo to dědovi a než umřel, tak mi to odkázal."

,,To je pěkný." Zase jsem uslyšela šustění- a tentokrát hodně blízko.
,,Tak jak to, že tu někdo je?" vypískla jsem rozčileně.

,,To nevim..."

,,Tak radši jdeme rychle k tomu autu, ne?"řekla jsem nervózně.

,,Ne. Neotáčej se!"

,,Co? Co je?" Otočila jsem se. ,,Ste-Ste-Steve!"zakoktala jsem strachem. ,,To-to-to jjje vlk!" vykřikla jsem.

,,Rychle, utíkej. Vylezeme na strom."

Rozeběhli jsme se k nejvyššímu stromu, který jsme uviděli. Vyšplhala jsem co nejvíce nahoru a tam se zastavila. Steve se vyhoupl ke mě. Bez toho vlka, zírajícího na nás zespoda, by to bylo celkem romantické...

,,No a co teď?"zeptala jsem se Steva nesměle.

,,Tak... asi budem muset čekat, až odejde..."

,,A jak dlouho to bude asi trvat?"

,,Když se to tak vezme, tak vlčí jsou hodně trpělivá zvířata, takže... tak do rána?"

,,Co?! Děláš si srandu??!!"

,,Ne..."řekl nervózně.

,,A co budem jíst a pít?"

,,Nic."odpověděl Steve klidně a chytl mě kolem ramen. ,,Už se neboj, jsme tu spolu a ten vlk nakonec určitě odejde. Máš už hlad?"

,,Trošku..."kňukla jsem mu do košile.

,,Na!"řekl mile a vyndal z kapsy sušenku.

,,Děkuju moc!" Rychle jsem ji rozbalila a začala jíst. Steve se jen usmíval.

Vlk na nás ze spoda koukal svým nenasytným pohledem. Bylo to trochu nepříjemné.

,,Polez za mnou!"řekl najednou Steve a začal šplhat výše do větví.

,,Počkej, kam lezeš? Vždyť spadneme!"

,,Věř mi Betty."podíval se na mě těma svýma užasnýma očkama a natáhl ke mě ruku. Chytla jsem ho. Pomalu jsem se začala drápat nahoru, bez Steva, by mě už ale vlk trhal na kousky.

,,Už jsme skoro tam!''snažil se mě Steve uklidnit. Ale já jsem stále nechápala, kam to vlastně lezeme. Najednou Steve zastavil.
,,A jsme tu!" Asi se zbláznil... pomyslela jsem si. Jsme tak třicet metrů nad zemí a on mi řekne, že už tam jsme!

,,Ale kde Steve?"zeptala jsem se ho unaveně.

,,No přece tady!"vykřikl a vytáhl mě k sobě.

Rozhlédl jsem se. Až teď jsem si všimla, ze strom je tu rozdvojený a tím pádem je zde vytvořena jakási plošinka. Na tuto plošku někdo položil prkna tak, že vytvořily podlahu.

,,To je úžasný! Kde se to tu vzalo?"

,,Když jsem byl malý, postavil jsem si to a hrál si tu..." odpověděl Steve a natáhl se někam pod podlážku.

,,Co to děláš?"

,,No... todle!"usmál se a podal mi deku a polštář.

,,Někdy jsem tu přespával, když jsem se naštval na rodiče a odešel. A my tady budeme muset nejspíš přespat..."

---

Když jsme se oba rozhodli jak spát, lehli jsme si. Protože měl Steve dvě deky a jeden velký polštář, museli jsme se podělit. Jednu deku jsme rozložili na podlážku. Steve mě přemlouval, ať si druhou deku i polštář vezmu pro sebe, ale já jsem rozhodla, že bude spát pod dekou se mnou.

Leželi jsme vedle sebe a jen tiše poslouchali jemný větřík ve větvích a hukot vodopádu. Občas jsme zaslechli stále hlídajícího vlka. Jinak už byla všude tma.

---

Probudila mě nepříjemná zima. Steve ještě spal. Je opravdu pěkný... i když spí.

,,Dobré ráno, princezno!"otevřel oči.

,,Dobré, ty můj princi..."mrkla jsem na něj.

,,Jak jsi spala?"

,,Bylo mi trochu chladno."

,,Říkal jsem ti, ať si vezmeš tu deku celou sama!"

,,Hm, ale to by pak byla zima tobě... Počkej a co ten vlk?" vzpomněla jsem si.

Steve se naklonil dolů a s úsměv odpověděl: ,,Můžeme jet domů!"

A teď přišlo to nejhorší: museli jsme slézt dolů. Steve byl úplně v pohodě, ale já jsem se fakt bála.

,,Steve, já to nezvládnu!"

,,Ale jo, zvládneš! Pomůžu ti."

---

Konečně jsme byli dole na zemi. Protože nám byla zima, rychle jsme se přesunuli do auta. Hned jsem šáhla pro mobil a podívala se kolik je hodin. Půl páté ráno. A mám tu deset získaných hovorů od mámy a pět pd táty. Rodiče se o mě určitě báli.