Twitter ✔

27.

Dnes odjíždíme. Je mi to trochu líto. Bylo to tu super. Ale zároveň jsem ráda, že v Anglii uvidím konečně Melli. Už se mi po ní stýská.

,,Už jsi sbalená?" zeptal se mě táta po snídani.

,,Jo jsem. Autobus si pro nás prijede až za dvě hodiny, ne?" táta přikývl ,,Tak já bych se šla ještě trochu projít a rozloučit se s mořem..." mávla jsem neurčitě směrem k plážím.

,,To se mi moc nelíbí Bettynko... Ten chlap... Michael se tady někde může pořád toulat! Co když na něj narazíš? Nechci, aby se ti zase něco stalo."

,,Neboj, tati. Sestřička říkala, když jsem se jí na Michaela ptala, že ho chytili policajti. Byl to prý nemocný, který utekl ze zdejší psychiatrické léčebny. Teď ho tam znovu vrátili. Už ho nikdy nemůžu potkat." usmála jsem se bezstarostně.

,,No dobře. Ale v půl jedenácté ať jsi tady!"

,,Jasně, tati." usmála jsem se na něj.

---
Procházela jsem se po pláži. Došla jsem až ke skaliskovému útesu na konci pláže. Vylezla jsem na kraj skalky a rozhlédla se kolem sebe. Přede mnou se klidně vlnila obrovská modrá plocha. Slyšela jsem jen občasné zakřičení racků a vlny narážející do skalisek pode mnou.
Naprostá nádhera.

Popolezla jsem trochu níž a sedla si na kameny tak, že mi o nohy šplouchalo vlažné moře. Tiše jsem pozorovala ten ráj kolem sebe.

Najednou mě vyrušil jemný dotek na mém rameni.

,,Ahoj, lásko." zašeptal mi Steve do ucha. Usmála jsem se, stáhla si ho k sobě a dlouze ho políbila. ,,Za co taková odměna?" podivil se, když jsem se odtáhla.

,,Jsi ten nejlepší a nejroztomilejší kluk na světě."

,,Vážně? Jaký jsem ještě?" mrknul na mě.

,,Moc hezký, hodný, milý... Sexy..." prohrábla jsem mu vlasy provokativně.

,,Ano?" naklonil se k mým rtům tak, že když promluvil, skoro se mě dotýkal. ,,Jsem nejlepší?" Otřel se svými rty o ty mé.

,,Mhh-hm..." zamumlala jsem a čekala na pusu.

,,Cože?" provokoval mě dál Steve.

,,Hmm ňo... Nejlepší. Tak už mě polib!"

,,To bys chtěla, jo?" Už jsem to vážně nevydržela a přitáhla si ho za týl k sobě.

,,Miluju tě..." zamručela jsem do polibku.

,,Ne víc než já..." zaseptal Steve.

---
,,Už budu muset jít." probral mě z příjemného rozjímání ještě příjemnější Stevův hlas. ,,Ještě nemám dobaleno."

,,Dobře. Přijdu za chvíli." odpověděla jsem. Steve mě políbil do vlasů a odešel.

Ještě jsem se chvíli kochala, ale pak jsem se rozhodla, že se také zvednu. Než jsem to však stihla udělat, nějaké silné paže mě hrubě chytili za ramena. Ucítila jsem ještě tupou bolest hlavy a pak už byla tma...