Twitter ✔

34.

Michael se po svém opileckém výstupu v kuchyni odbelhal do ložnice. Když jsem se vzpamatovala, zvedla jsem se ze země a vyšla schody nahoru k ložnicím. Dveře k Michaelovi byly pootevřené. Nahlédla jsem dovnitř. Michael ležel na posteli a pravidelně oddechoval. Spal. On spí!

Doběhla jsem do svého pokoje. Popadla jsem mobil, peněženku s pár librami a pár dolary a seběhla ke dveřím. Nasadila jsem si rychle své vansky a zhluboka se nadechla. Zmáčkla jsem kliku. Nechal otevřeno! Vyšla jsem ven a tiše zavřela. Hotovo! Jsem venku! Měla jsem chuť skákat a křičet štěstím. Ale na to není čas.

Rozhlédla jsem se po ulici. Všude tady stály moderní vily, na první pohled drahé. Žádní lidé ale po chodnících nechodili. Proč taky? V půl deváté večer. Rozhodla jsem se jít vpravo. Na konci ulice byl menší park. Proběhla jsem jím a ocitla se u nějaké hlavnější silnice. Přešla jsem ji a vyhledala nejbližší telefonní automat. Otevřela jsem svou poloprázdnou peněženku a vytáhla z ní dolar. Vhodila jsem ho do automatu a vyťukala číslo.

Steve:
Probudil jsem se v pět hodin ráno. Zdálo se mi o Betty. Zase ten samý sen: Jsme na těch kamenech v Řecku, kde jsem byl s Betty naposled. Odcházím pryč do hotelu, dobalit, abychom mohli odjet. Slezl jsem dolů na pláž a otočil se na Bet. Ale ona už tam není. Nikde není. Hledám ji. Panikařím. Je prostě pryč a já ji už nikdy neuvidím.

Vyhrabal jsem se z postele. V koupelně jsem si vyčistil zuby a opláchl obličej. Ze skříně jsem si vyndal obyčejné triko, tepláky a mikinu. Do ruky jsem vzal mobil poslal zprávu Bet. Jako to dělám každý den.

Já: Dobré ráno, lásko. Moc se mi po tobě stýská... Vrať se mi prosím. Miluju tě, hrozně moc

Zamkl jsem mobil a vyšel před dům. Namířil jsem si to do centra města a zašel na policii. Vešel jsem do hlavní budovy.

,,Dobrý den." pozdravil jsem slečnu na policejní recepci.

,,Dobrý den." usmála se na mě posmutněle. Ona věděla, kvůli čemu sem chodím každé ráno. ,,Pan Beck je vzadu." Pustila mě do dveří ke kancelářím.

,,Dobré ráno." pozdravil jsem prošedivělého pana policistu Becka.

,,Aaaa zdravím, pane Harrison." usmál se na mě přívětivě.

,,Tak co? Něco nového?" zeptal jsem se ho spíše ze zvyku, než že bych čekal nějakou novinku.

,,Je mi líto. Hledáme slečnu po celé Anglii. V Řecku ji hledají také. Rozhlásili jsme po celé Evropě, ať hledají ji i toho Michaela. Víc udělat nemůžu. Musíte čekat dokud se nenajde."

,,Ale to nestačí! Nic jste neudělali!" bouchl jsem naštvaně pěstí do stolu. ,,Chápete, že oni vůbec v Evropě být nemusí?! Michael je blázen, ale je chytrý. Odvezl ji daleko, někam kde ji nebudeme hledat." prskal jsem na něj.

,,Co si tedy myslíte, že mám dělat?" povzdychl si.

,,Řekněte, ať ji hledají po celé Evropě i v USA!"

,,Uděláme všechno, co je v našich silách." povzbudivě se na mě usmál.

Bez rozloučení jsem odešel z místnosti. Naštvaně jsem došel až k Bettyinému domu. Až tam jsem se zastavil a pořádně se nadechnul.

Sedl jsem si na obrubník a z kapsy od mikiny vytáhl cigaretu. Zapálil jsem si a s výdechem kouře jsem uvolnil celé tělo.

Jistěže policie nemůže za to, že je Bet pryč a chápu, že je těžké ji najít. Ale já bez ní nemůžu být! Co když už vůbec nežije? Co když jí ten idiot Michael něco udělal? Michael. To on. On ji unesl. Jsem si naprosto jistý. Vlastně... můžu za to já. Kdybych tehdy Betty hned vysvětlil, jak to bylo s tím nedorozuměním s mým bratrem a Melli, všechno by bylo v pořádku. Třeba bych jel do Řecka s Betty a ona by vůbec Michaela nepotkala! Je to moje chyba...

,,Ou ahoj Steve." uslyšel jsem za sebou hlas.

,,Dobré ráno, Allys." pousmál jsem se na Bettyinu mámu, která právě vyšla z jejich domu.

,,Co tady tak sedíš? Pojď dál. Snídal jsi? Najíš se s námi." usmála se na mě. Snažila se být milá, ale bylo na ní tolik vidět, jak moc je kvůli ztracení Betty nešťastná.

,,Rád se s vámi najím. Jen pokud vás tím nebudu otravovat tedy..."

,,Ále, pojď." popohnala mě dovnitř.

Posadila mě ke stolu, kde už seděl Tom a Bettyin táta. Oba dva se na mě jemně usmáli. Allys přinesla na stůl lívance a všichni jsme si naložili na talíř.

,,Tak co? Byls' dneska na policii?" promluvil David- táta Bet.

,,Ano, byl. Nic nového. Řekl jsem jim, že by se mohli víc snažit." zaskřípal jsem zubama.

,,Steve, oni se snaží... Ale Betty je malá a míst, kde právě může být, je mnoho." pokusil se mě trochu zklidnit Tom.

,,Jo, já vím..." vydechl jsem. ,,Omlouvám se. Chovám se hrozně sobecky. Chápu, že se nám po ní stýská všem. Děkuju moc za snídani, byla báječná." usmál jsem se na Allys a zvedl se od stolu.

Allys se na mě podívala uslzenýma očima. ,,Nemáš za co." pokusila se také o úsměv. Po tváři ji stekla slza.

,,Neboj se. Oni ji najdou." řekl jsem pevným hlasem směrem k Allys, i když jsem se tím
snažil uklidnit hlavně sám sebe. Rozloučil jsem se s Tomem a odešel z domu.

Ale nechtělo se mi k nám. Moji rodiče... no moc mi nepomáhají. Máma je naštvaná, že nechodím do školy. Je jí úplně jedno, že holku, kterou miluji, nejspíš unesl psychopat. A táta nemá v naší rodině hlavní slovo. Pokud má na mou situaci jiný názor než matka, neřekne ho nahlas. Nechce se s ní hádat.

Zůstal jsem tedy sedět před domem. Vzal jsem do ruky mobil. Měl jsem novou zprávu na Twitteru. Betty! Napadlo mě hned. Ne. To těžko. Psala Týna. S Týnou jsem se seznámil právě přes Twitter. Jako s Betty... Je to zvláštní. Když si s Týnou píšu, mám pocit jako kdybych si psal s Bet. Mají i podobné zájmy a koníčky...

---
,,Hej Steve! Pojď domů!" zaječela na mě matka.

,,Hmm. Už jdu." Napsal jsem Týně, že musím končit a vešel jsem do domu.

,,Kde jsi byl?" zeptal se mě táta.

,,Ráno u policie, pak u Bettyiných rodičů."

,,Celý den?" povytáhla máma obočí.

,,Ne. Potom jsem byl venku."

,,A proč jsi nepřišel na oběd?" zeptala se podrážděně.

,,Neměl jsem hlad." zamručel jsem. ,,Kolik je vůbec hodin?"

,,Čtyři." odpověděla mi máma.

,,Hm.. nebudu večeřet. Dobrou." Nečekal jsem na odpověď rodičů a odešel do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a jen zavřel oči. Myslel jsem na ni. Na všechno, co jsme prožili.

---
Asi jsem usnul. Probudilo mě až zazvonění mobilu. Neznámé číslo.

,,Haló?" promluvil jsem otráveně. Někdo zase ruší.

,,Steve!"

,,Betty?!?"