Twitter ✔

13.

Málem jsem omdlela.

Až teď jsem si uvědomila, že ten potůček, podél kterého jsme celou dobu šli, tvoří vodopádek na mýtince.

Teď jsme došli nad tento vodopádek a měli možnost celou tu mýtinku vidět shora. Vodopád nebyl nijak dlouhý, proto i my jsme teď nebyli moc vysoko.

Všechno to bylo jako z jiného světa: pod námi bylo vidět to azurové jezírko, kolem něj všechny ty kytičky. K tomu slabé hučení vodopádu a jemné kapičky dopadající na můj obličej. A Steve stojící vedle mě. Steve, kterého mám tak ráda. Nádhera.

,,Tak co? Je to tu krásné, viď?"řekl, stojící za mnou.

,,Ano."vydechla jsem jen. Trochu jsem se vzpamatovala a otočila se čelem k němu. Pohlédla jsem mu do jeho hnědých očí. ,,Je to tu nádherné..."

,,Miluju tohle místo. Je to místo kde můžu být sám, můžu tu přemýšlet, aniž by mě někdo rušil. O tomhle místě totiž nikdo neví...."

,,Počkej, nikdo?"

,,No... kromě tebe..."

,,Jakože chceš říct, že jsem jediný člověk, kterému jsi o tomhle ráji řekl??!!"

,,No... jo."usmál se na mě.

,,Ale proč????!!!!"

,,Copak to nevíš?"zeptal se a pohladil mělo tváři. ,,Jsi jediný člověk, který mě vidí takového jaký jsem. Taky jsi jediný člověk, kterého mám opravdu rád a chci ti prostě říct, že jsi ta nejlepší holka, jakou jsem kdy potkal. Nevidíš to? Miluju tě Bet!"

Málem se mi zastavilo srdce. On opravdu řekl, že mě miluje?

,,Steve... já nevím..."zakoktala jsem. ,,Já tebe taky..."vydechla jsem nakonec. ,,A ať si každý říká  co chce, já vím, že  po měsíci psaní a dvou měsících přátelství, z něhož jsem půlku prospala, se zamilovat opravdu dá. Já vím co cítím. Vím, že jsi ten nejlepší!"řekla jsem upřímně a objala ho.

,,Jsem nejšťastnější člověk na světě!"zasmál se Steve a zvedl mě do výšky. Potom mě položil zpátky na zem a podíval se mi upřeně do očí.

Pomalu se ke mě začal přibližovat. Byl od mých rtů sotva centimetr. Zavřela jsem oči a ucítila ty jeho krásné, měkké rty na těch mých.

Najednou se odtáhl. Chytl mě do náruče a nesl ke spádu vodopádu. (Víte co tím myslím, ne? :D)

,,Co? Kam mě to neseš?"zaječela jsem.

,,Neboj, už jsem to dělal mnohokrát. Nic se ti nestane." řekl Steve klidně.

,,Počkej! Ty mě neseš... Ne, to ne!" pištěla jsem.

,,Tak na tři:", řekl Steve, stojící už na kraji vodopádu. ,,Raz, dva a tři!"vykřikl, skočil dolů a stáhl mě s sebou.

Zaječela jsem, už ne však strachem, ale štěstím. Letěli jsme spolu v objetí dolů.

---

Až na břehu mě napadlo: ,,Ale co oblečení, jsme celí mokrý!"

,,Neboj!"řekl Steve klidně. ,,Takhle ti to sice víc sluší..." přejel mě pohledem a zastavil se u mé prosvítající podprsenky.

,,Hej!"zkřížila jsem ruce na prsou.

,,Ale asi ti bude zima."dopověděl Steve a vytáhl zpoza stromu tašku.

,,Na! Můžeš se převléknout..."

---

,,A kde jsi to oblečení vzal?" zeptala jsem se, když už jsme byli oba převlečení.

,,Tvoje i moje oblečení jsem sbalil už ráno, když jsi spala. No a když jsem se ti pak tady v lese ztratil, tak jsem zaběhl do auta a tašku s věcmi odtamtud vzal."

,,Takže když jsem se tu klepala strachy, že jsem se ztratila, tak tys byl tak blízko?"

,,No jo."odpověděl klidně.

,,A udělals ze mě blbou..." otočila jsem se ke Stevovi zády a dělala na oko naštvanou.

,,Nebuď naštvaná. Prosím!" škemral (taky na oko).

,,Ne, budu. Pořádně jsi mě naštval!"

,,No uvidíme..."řekl a přiblížil se ke mně. Chytl mě zezadu a vzal do náruče jako.... princeznu.

,,Steve, hned mě polož dolů!" rozkázala jsem přísně.

,,A co za to?"zeptal se chytře.

,,Nic, prostě mě polož!"

,,Tak to ne. Chci pusu!"

,,Ne!"

,,Jo!"

,,Nezasloužíš si jí!"řekla jsem, ale začala se přibližovat blíže k němu. ,,Nebyls na mě hodný..." kňukla jsem, ale stále se přibližovala.

,,Nevadí, vynahradím ti to." zašeptal a překonal mezeru mezi našemi rty. Jemně mě začal líbat.

Byla jsem strašně šťastná. Když přestal, nesouhlasně jsem zavrčela.

Odnesl mě v náručí na břeh vody na vyhřáté kameny.

Povídali jsme si tam dlouho, dlouho až se setmělo.

,,Ne, mě se ještě nechce..."

,,Ale jo, pojď už. Je pozdě. Tvoji rodiče se vrátí dřív než my a budou na nás naštvaní."

,,No jo. Škoda. Tak jdeme." povzdychla jsem si.